Úča musí pryč! slaví pět let

Úča musí pryč! slaví pět let
Foto: Marek Malůšek
Uherské Hradiště Společnost 03 / 03 / 2023

Je to pět let a pět týdnů, co měla ve Slováckém divadle premiéru komedie Úča musí pryč!. Za tu dobu se stala třetí nejhranější inscenací v téměř osmdesátiletých dějinách slovácké scény.

O čem komedie pojednává?

Pětice rodičů vyzve třídní učitelku svých dětí, aby se třídnictví vzdala. Výuce prý chybí koncept, atmosféra v 5. B je špatná, žáci mají z učitelky strach. A to se má navíc brzy rozhodovat o přestupu dětí na víceletá gymnázia. Paní učitelka Müllerová však nechce na návrh rodičů jen tak přistoupit - a velmi vyostřená třídní schůzka začíná.

„Jde o velmi zábavnou, vtipně a svižně napsanou komedii. Každý se v ní najde, protože každý byl někdy žákem a mnozí jsou dnes učiteli, nebo mají své vlastní děti, které školy navštěvují,“ říká režisér komedie Michal Zetel, jenž přišel i s nápadem uvádět inscenaci přímo ve školní třídě Základní školy UNESCO v Uherském Hradišti. „Ukázalo se to jako trefa do černého, protože to prostředí hraje samo a jen diváci usednou na školní židličky, už se cítí, jako by na rodičovskou schůzku přišli i oni,“ usmívá se režisér.

Za pravdu mu dává i představitelka jedné z maminek, Pavlína Hejcmanová. „Myslím, že to kouzlo komedie spočívá v kombinaci autentického prostoru, vzpomínek na školní léta i rodičovské zkušenosti nás i diváků. Sami na ně máme nejrůznější vzpomínky. Přiblížit se k nim s humorem a hrou je prostě lákavé,“ dodává herečka Pavlína Hejcmanová.

Tři otázky pro režiséra Michala Zetela:

Úča musí pryč! je třetí nejhranější inscenací v dějinách Slováckého divadla. Uvědomujete si, jak obrovského úspěchu jste dosáhli, nebo už jste inscenaci „pustila necháváte ji, ať dělá, co umí?

Myslím, že se to nevylučuje. Je to určitě obrovský úspěch, když se tu bavíme o konkurenci komedií 1+2=6 nebo Rychlých šípů, které se hrály, nebo hrají přes deset, respektive dvacet let. Zároveň je ale fér přiznat, že ty reprízy naskakují také díky malému počtu diváků, protože se jich do školní třídy vejde míň než do klasického divadla.

Když jste komedii zkoušeli, tušili jste, že může mít takový potenciál?

Přáli jsme si to. Kdybych řekl, že jsem to tušil nebo dokonce věděl, bylo by to příliš namyšlené.

Ze Slováckého divadla jste se přesunul do Jihlavy, kde působíte jako umělecký šéf. Plánujete přijet si inscenaci ještě někdy zkontrolovat, nebo už jí zcela věříte a víte, že se se životem popere sama?

Ono je to teď komplikované, protože se do inscenace vrátila moje manželka Kamila, a někdo tudíž musí být doma s dětmi, když jede hrát. Ale viděl bych Úču zase jednou moc rád.

Kostýmy? Sekáč, fotbalová šála od fanouška, někdo nosí pokaždé jiný

Úča musí pryč! není zvláštní jen místem, kde se hraje, tedy ve skutečné třídě základní školy. Ani kostýmy totiž nevznikaly tak, jak je v divadle běžné, tedy že by je navrhl výtvarník a podle jeho návrhů by je ušily krejčové. Protože se jedná o současnou hru a běžné oblečení, nechal režisér herce, aby si je vybrali sami.

„Někteří vyrazili nakupovat do Zlína, někteří do sekáče, někteří vybírali v divadelním fundusu, tedy skladu kostýmů. A já jsem si vybílila vlastní šatník a botník. A ráda. Každý jsme kostým přizpůsobili představě o své postavě ze hry. Ale samozřejmě vše se supervizí režiséra,“ říká Tereza Novotná. U nákupů ve Zlíně tehdy asistoval i sám pan režisér. „Když jsem byl tehdy se čtveřicí kolegyň nakupovat kostýmy a holky je zkoušely a pořád se mě chodily ptát, jestli tohle ano či ne, koukali na nás v obchodech, řekněme, se zájmem,“ prozrazuje se smíchem Michal Zetel.

Ve fundusu našel svůj ošuntělý kostým i Petr Čagánek v roli Jaroslava Kvapila. Další kus jeho garderoby věnoval kolega, šéf techniky Petr Žajdlík. „Vymysleli jsme, že moje postava bude fanoušek 1.FC Slovácko, a tak mi věnoval svou fotbalovou šálu. A na to konto jsem začal v inscenaci používat i jeho skutečnou hlášku ‚Přeeesněěěě‘, kterou on užívá opravdu skoro na všechno. Takže vlastně hraju jej,“ říká se smíchem Petr Čagánek.

Originální kostým má se svolením režiséra i Josef Kubáník. Přijde vždycky zrovna v tom, co má ten den na sobě. „Ještě nikdy jsem nic podobného nezažil a neznám ani herce, který by měl na sobě každou reprízu něco jiného a bylo to vlastně v pohodě,” směje se herec.

Anketa DOBRÉHO DNE: Co vám utkvělo ze zkoušení Úči?

Pavlína Hejcmanová (Andrea Brodská): „Ani ne tak ze zkoušení jako z jedné z repríz. V roli se rozrušeně vykláním z okna a hluboce dýchám. Jednou dole stály nějaké dvě dámy a vyděšeně se mě ptaly, jestli nepotřebuji pomoc. Snažila jsem se jim naznačit, že jsem v pořádku, že jen hrajeme divadlo, samozřejmě tak, aby to pokud možno neviděli diváci. Tehdy jsme se docela zapotili i zasmáli.“

Josef Kubáník (Patrik Ježek): „Nestane se často, že v průběhu inscenace si může herec zobnout do svačiny, hrát si s mobilem nebo listovat v časopise. Moje role to přímo vyžaduje, navíc nemám rád, když jsem příliš svázaný a nemám jakousi drobnou volnost při hraní, a tak si diváci mohli všimnout, že občas umístím na sociální sítě divadla fotku přímo z představení. To jsem si užíval už při zkoušení a s radostí to občas udělám i při některé z repríz.“

Tereza Novotná (Karolína Pastyříková): „Vybavila se mi jedna repríza, ve které jsme, z touhy po změně, hráli všechno zrcadlově. Tedy to, co jsme normálně hráli napravo, jsme hráli nalevo, a naopak. Všichni jsme byli zmatení, moc si to neužili a rádi se vrátili k původní verzi." (smích)

Petr Čagánek (Jaroslav Kvapil): „I když jména postav už byla od překladatele počeštěná, panu režisérovi se moc nelíbila, a tak jsme si v průběhu zkoušený vymýšleli nové. Pak jsme samozřejmě nějakou dobu nevěděli, kdo se jak jmenuje, oslovovali se jinak a byly v tom pěkné zmatky. Navíc je hra zasazená do Uherského Hradiště a do Prahy a tomu je přizpůsobená i mluva. My s Terkou Novotnou jsme v ní za Hradišťáky, a tak jsme si v dialozích důsledně přepsali všechny koncovky, například silný a správný na silné a správné.“

 Úča musí pryč! ve Slováckém divadle

Premiéra: 22. 1. 2018

Ke 123. repríze ji vidělo 6 066 diváků

Místo konání: třída ZŠ UNESCO v Uherském Hradišti

Počet herců: 7

100. repríza proběhla 4. února 2020

8× vyjela inscenace na zájezd, divadelníci ji odehráli ale třeba i v hradišťské Měšťanské besedě nebo na místním gymnáziu.

Kdy na Úču?

Na březen naplánovalo Slovácké divadlo do programu oblíbenou komedii rovnou dvakrát. Reprízy s číslem 127 a 128 se odehrají 7. a 29. března. Posledních pár vstupenek je k dispozici na webu a v pokladně divadla.

Tagy článku

TOPlist