Základná umělecká škola Uherské Hradiště je největší uměleckou školu v kraji, ale současně co do počtu žáků také druhou největší ZUŠ v České republice. Je to škola s dlouhou tradicí, která v oblasti uměleckého vzdělávání v průběhu let formovala skutečně velké množství lidí. Významně se podílí na utváření podoby kulturního a společenského života v Uherském Hradišti i přilehlém regionu.

V pondělí 3. března jste vstoupil do ZUŠ Uherského Hradiště jako nový ředitel. S jakým pocitem?

Umělecké vzdělání má nezastupitelný vliv na kvalitu našich životů. Naši žáci, absolventi i pedagogové významně ovlivňují míru kulturnosti a také udržování tradic a kulturního dědictví u nás na Slovácku. I proto si uvědomuji význam a smysl mé nové role a přistupuji k ní s respektem a jistou mírou pokory.

Na pocity moc nedávám. Uvědomuji si, že mě čeká velké množství starostí a zodpovědné práce. Ale jsem přesvědčený o jejím smyslu. Je to pro mě významná výzva, které si velmi vážím. V oblasti uměleckého vzdělávání se realizuji posledních pětadvacet let. Působil jsem kromě ZUŠ i na střední umělecké a vysoké škole. Věřím, že jsem nyní připraven své zkušenosti zúročit a podporovat v naší škole zajímavé vzdělávací aktivity a kulturní projekty a především práci svých kolegů pedagogů. Těším se na to…

V jakém stavu přebíráte školu? V čem hodláte navázat na své předchůdce?

Musím říct, že je naše škola dlouhodobě ve velmi dobré kondici. To dokládá široká nabídka studijních zaměření v rámci všech čtyř oborů, dlouhodobě prokazatelné výsledky vzdělávání, úspěchy našich žáků v soutěžích i uplatnění našich absolventů. Vzdělání nabízíme i na osmi pobočkách v dalších městech a obcích v regionu. V tom všem je třeba kontinuálně pokračovat, udržovat kvalitu výuky, reagovat na podněty a potřeby žáků i na poptávku vyplývající z vývoje a změn v jednotlivých oblastech i ve společnosti. Škola vedle výuky organizuje také řadu koncertů, výstav, divadel a dalších komponovaných akcí. Některé z nich mají už svou tradici a význam a chci je nadále podporovat a zkvalitňovat. Jiné se přirozeně transformují. To vše bude probíhat ve spolupráci s pedagogy, a především uměleckou radou, jejíž činnost hodlám co nejdříve u nás ve škole obnovit.

A tím můžeme navázat na vaše plány školy do budoucna.

Mám v plánu zavést i řadu inovací a novinek, které jsem představil v koncepci dalšího rozvoje školy konkurzní komisi a zřizovateli. Rád bych utvářel vhodné podmínky pro mezioborovou spolupráci našich žáků, ale také spolupráci s dalšími školami a partnerskými institucemi. Chci se zaměřit na zahraniční spolupráce a využívat například možnosti v rámci programu Erasmus+. Přenos zkušeností je velmi důležitý nejen pro naše žáky, ale i pro práci pedagogů. Chci také více reagovat na poptávku současné mladé generace a rozšířit a posílit výuku v oblasti multimédií, designu, animace a filmové tvorby, ale také například elektronické hudby nebo hudební skladby. Čekají nás náročné úkoly související s rekonstrukcemi a modernizací některých míst výuky. Plánů je tedy celá řada. Vnímám, v čem je naše škola silná a jaké je její poslání. V tom smyslu hodlám kontinuálně pokračovat.

Na zušce učíte třiadvacet let, takže znáte její hlavní přednosti.

V rámci pedagogických studí jsem na Univerzitě Palackého dokonce na téma naší školy psal kvalifikační práci, ve které jsem se věnoval historii i současnému stavu. Co je skutečně specifické pro náš region, je velký zájem o umělecké vzdělávání. Naše škola má maximální kapacitu 1 900 žáků. V Uherském Hradišti operují ale i další základní umělecké školy ZUŠ Slovácko a ZUŠ Folklorika. V regionu má pobočky zlínská ZUŠ Morava a další školy jsou v Dolním Němčí, Napajedlech, Uh. Brodě, Uh. Ostrohu. To je úžasné.

Naše škola staví skutečně na dlouhé tradici, která sahá až do roku 1939. Jsme škola velká, která se významně podílí na kulturním a společenském životě ve městě. S trochou nadsázky můžu konstatovat, že je naše ZUŠka taková alma mater pro většinu umělců aktivních v našem regionu.  Jistě jsme jedním z významných center kultury a umění v regionu. Naši pedagogové jsou aktivní hudebníci, folkloristé, skladatelé, tanečníci, choreografové, malíři, zpěváci, herci… Na půdě naší školy se rodí myšlenky, vznikají spolupráce a umělecké projekty, do nichž se zapojují naši žáci. Absolventi i pedagogové utváří kulturu v regionu. Udržují tradice a naše národopisné bohatství. Úspěšní absolventi se po završení svých studií vracejí k nám a posilují řady pedagogického sboru. Uplatňují se ale i v řadě dalších vzdělávacích a kulturních institucí. Škola utváří a nadále bude rozšiřovat nabídku různých kurzů pro dospělé. U nás ve škole mají zkušebny a také personální zakotvení např. divadelní soubor Čapek, taneční soubor Hradišťan… Tak bych mohl dlouho pokračovat.

Do ředitelského křesla usedáte po třech konkurzech. Co vás přesvědčilo jít do toho zase?

O místo ředitele se ucházelo v posledním lednovém konkurzu šest uchazečů. Je pravda, že s ohledem na všechny okolnosti, které následovaly po loňském dubnovém, jsem opětovné přihlášení vážně zvažoval. Celé to období bylo plné emocí a situace se neustále řešila nejen ve škole. Kauza hradišťské ZUŠky přesáhla město i region. Musel jsem si především sám před sebou obhájit, s jakými úmysly a cíli do konkurzu vstupuji. Co to přinese a způsobí mně, a co můžu já skutečně nabídnout škole. To bylo pro mě nejtěžší. Dalším důvodem bylo to, že nejsem zvyklý utíkat z boje. Potřeboval jsem si celou situaci vnitřně prožít a uzavřít. Ne být jen vnějším pozorovatelem.

Co nejvíce škole ublížilo v tzv. přechodném období, myslím, po odvolání Jiřího Pospíchala až do dnešního dne, kdy jste se oficiálně ujal funkce?

Je třeba podotknout, že Jiří Pospíchal nebyl z funkce ředitele odvolán. Ke konci měsíce července 2024 skončilo jeho funkční období a do této doby nebyl zřizovatelem zvolen a do čela školy postaven ředitel nový. Vedení školy se ujala statutární zástupkyně Radmila Doskočilová, která provedla školu tímto nesnadným obdobím až do konce února 2025. Je pochopitelné, že vleklý průběh konkurzního řízení vzbuzoval u pedagogického sboru i veřejnosti nejistotu a obavy o budoucnost školy. Projevy těchto obav, jak bývá zvykem, nejvíce eskalovaly na sociálních sítích. Takový vyhrocený obraz pak mohl skutečně budit dojem, že se škola řítí střemhlav do zkázy, že úroveň výuky upadá a že už nebudou organizovány žádné koncerty, divadla a výstavy. To ale nebyla a není pravda. Naše škola je velký živoucí organismus postavený na kvalitním pedagogickém sboru. I v mezidobí kolegové odváděli kvalitní pedagogickou práci a uskutečnily se desítky různých významných akcí, na nichž se představili naši žáci. Negativní obraz ale samozřejmě ublížil dobrému jménu školy. To mě velmi mrzelo. Je pro mě nepřijatelné, aby osobní zájmy a priority poškozovaly práci mých kolegů

Jakým způsobem se budete snažit uklidnit situaci ve škole?

Jmenování ředitele školy je plně v kompetenci zřizovatele a jeho právem bylo ponechat si čas na prošetření situace ve škole a následné vyhodnocení. Je pravděpodobné, že část našeho kolektivu vnímala období mezi konkurzy emotivněji a prožívala pocity nejistoty a obav, které mohly vést až k jakémusi názorovému polarizování kolektivu. To je přirozené a zcela pochopitelné. Jsem ale přesvědčený, že máme všichni společný cíl v naší krásné pedagogické práci. Ta je na prvním místě nad drobnými osobními nesváry. Je tématem, které nás spojuje a motivuje ke spolupráci. Možná to zní moc optimisticky, ale já na to skutečně pohlížím výhradně takto. Nejsem člověk, který by si v sobě ukládal křivdy. Dívám se dopředu a hledám řešení.

Především je důležité obnovit a správně nastavit komunikaci. O to usiluji už nyní a hodlám v tom pokračovat. Chci se postupně setkal se všemi kolegy a mluvil s nimi o jejich práci i atmosféře uvnitř školy. Chci také co nejdříve navštívit naše pobočky, probrat jejich lokální témata s vedoucími, ale i se zastupiteli obcí. Jsme velká škola, proto je proces komunikace a správného přenosu informací náročnější. Je to ale velmi důležité pro vzájemné pochopení a získání důvěry, která je pro naši profesní spolupráci zcela klíčová.

A co je pro mě důležité téma. Nevzděláváme mladé lidi jen v oblasti hudby, tance, divadla a výtvarného umění. Ovlivňujeme a formujeme je také po lidské stránce. Naším cílem je vychovávat z žáků komplexní spolupracující osobnosti s kladnými postoji k morálním hodnotám. Proto je naší povinností usilovat o to, abychom pro ně mohli být dobrým vzorem.

Funkce ředitele se jeví více jako úřednická, vy jste spíše bohém - umělec. Dá se to sloučit? Najít jinou polohu?

Myslím, že funkce ředitele školy v sobě slučuje více poloh než jen úředníka a umělce. Ředitel by měl být především vizionář, který je schopen nastavit cíle, stanovit kvalitní koncepci rozvoje školy. Musí se samozřejmě dobře vyznat v zákonech, vyhláškách a další legislativě platné ve školství, aby byl schopen realizovat cestu k stanoveným cílům. Ta ale není možná bez podpory a spolupráce celého kolektivu školského zařízení, k čemuž je třeba i komunikačních, manažerských schopností a především vstřícného přístupu.

V minulosti jsem se kromě fotografování věnoval i dalším pracovním oblastem, které vyžadovaly manažerské nebo produkční řízení. Tady se překvapení nebo rozčarování neobávám. Školu dobře znám. V různých podobách se s ní pojí celý můj dosavadní život. Od dětství jsem navštěvoval hru na klarinet u Heleny Nožičkové, pěvecký sbor u Karla Dýnky a dechový soubor u Františka Bělohrada. Později jsem se účastnil některých divadelních představení v rámci literárně-dramatického oboru pod vedením manželů Nemravových. Od roku 2002 ve škole působím jako učitel fotografie a nových médií. Studium bylo organizováno nejprve jako kurz, později jako studijní zaměření v rámci výtvarného oboru. Mezi pedagogy mám řadu blízkých a přátel, jejichž práce si dlouhodobě vážím. Naši školu mám rád a záleží mi na její budoucnosti.

Často trávíte volný čas v Itálii – inspirují vás Italové klidem a nadhledem?

Tahle otázka mě pobavila. Nejsem žádný velký cestovatel a v podstatě jsem nikdy neopustil Evropu. Je pravda, že jezdíme častěji na jih. Není to jen Itálie, ale i Španělsko, Francie a další země, které jsou kolébkou kultury a umění. Pokud jde o Itálii, každoročně několikrát navštěvuji Milano. Spíš než klidem se tam ale inspiruji návštěvou galerií a výstav, sledováním módy a designu. V tom je Milano zcela jedinečné. Některé cesty jsou ale vyloženě mé studijní plány. Španělské Toledo a El Escorial jsem navštívil s cílem dokonale probádat tvorbu a život malíře El Greca. Další cesty po Španělsku a Francii jsem podnikal po stopách Pabla Picassa, Man Raye a dalších umělců. Jezdíme ale také za hudbou…

Pro mě jsou tyto cesty nezbytné, abych byl schopen ve své tvorbě, ale i v životě pracovat s nadhledem a odstupem. To je pro mě opravdu důležité, být schopen nahlížet životní situace a různá témata z více stran, více pohledů...

Ještě donedávna jste byl plně vytížený nejen jako divadelní fotograf. Zbude vám na focení vůbec čas?

Ano, divadlo je moje veliká láska, které se v poloze fotografie a vizuální tvorby v posledních deseti letech intenzivně věnuji. Podílím se na přípravě vizuálních stylů, připravuji plakáty, dokumentuji život v zákulisí divadel, vytvářím vizuální intervence nebo promo fotografie inscenací. Spolupracoval jsem tak například s brněnským HaDivadlem, divadlem Tramtárie v Olomouci, s pražským souborem Geisslers Hofcomoedianten, Národním divadlem v Bratislavě, Novou scénou v Bratislavě, ale také se Slováckým divadlem a řadou dalších souborů. Mojí základnou, pokud se to tak dá nazvat, je Městské divadlo Zlín.

Nyní počítám s tím, že tyto spolupráce omezím. Prioritou je v tuto chvíli pro mě naše škola. Nemůžu se ale samozřejmě přestat umělecky realizovat. To by v důsledku nebylo ničemu prospěšné. Tuto otázku jsme samozřejmě probrali i s radní Zlínskoho kraje pro oblast školství Jindrou Mikuláštíkovou, a došli jsme ke shodě. Svým uměleckým ambicím a tvorbě se budu věnovat ve svém volném čase.

Jsou nějaké srdcovky, které rád fotíte, bez kterých si nedokážete představit bytí, jako třeba Letní filmové škola?

Letní filmová škola je moje srdcovka, která patří k mým pravidelným prázdninovým aktivitám. Přinesla mi za leta spolupráce řadu výjimečných setkání a přátelských vztahů. Vytvořil jsem zde řadu skvělých portrétů a momentek. O prázdninách se také rád jako dokumentarista účastním festivalu Theatrum Kuks zaměřeného na barokní a barokem inspirované umění. Jak jsem už zmiňoval, naplňující je pro mě spolupráce s divadly. Obecně mám rád, když se médium fotografie prolíná s jinou tvůrčí, uměleckou nebo sociální oblastí, když pomáhá, když ji rozvíjí, když je užitečná. Téma spolupráce je z mého pohledu důležité a rád bych jej uplatňoval i u nás ve škole v rámci mezioborových projektů.

Předpokládám, že vedení oboru Fotografie a nová média, který jste založil, nehodláte opustit? Máte v tomto směru další plány?

Výuka studijního zaměření Fotografie a nová média bude u nás ve škole pokračovat dál. I ředitel školy vykonává pedagogickou činnost. Je ale co do rozsahu omezená. I z tohoto důvodu nebudeme pro toto zaměření pro další školní rok přijímat nové žáky. Pokud by byl o studium multimédií velký zájem, hledali bychom řešení. Každopádně tradice, kterou tento obor u nás má už od roku 2002, bude dál pokračovat. Za tuto dobu jsme realizovali desítky významných projektů a výstav. Především ale školní ateliér opustila řada úspěšných absolventů, kteří svůj talent rozvíjeli dalším studiem a dnes již sami působí jako výkonní umělci, fotografové nebo odborní pedagogové, se kterými spolupracuji. A to je pro mě velká radost.

Lze mluvit ještě o nějakém času na relax? Hudba? Příroda? Focení?

Neumím odpočívat, tedy ne v pravém slova smyslu. Rád bych se to naučil, ale zatím na to není vůbec čas. Ale vážně… Mám stále co dělat, plno plánů a nápadů. Moje práce mě vždy naplňovala a těšila mě. Po této stránce jsem šťastným člověkem, a proto tolik nehledám protikladné aktivity. Rád běhám, to mi otevírá mysl. Kradu si chvíle pro četbu. Rád čtu poezii a poslouchám klasickou a současnou jazzovou a alternativní hudbu. Dělal jsem si větší plány ve vlastní autorské muzice, na kterou se ale v poslední době nedokážu zaměřit a najít si čas.
Focení, to je zvláštní kapitola. V posledních letech už nejsem schopen cokoliv fotograficky zaznamenávat mimo stanovené koncepty nebo vlastní fotografické projekty. Na výlety a cesty si už fotoaparát s sebou ani neberu. Nepoužil bych ho. Někdy je mi smutno po takovém tom naivním amatérském zápalu, se kterým má člověk touhu zaznamenávat vše kolem sebe. K focení přistupuji s láskou, ale ryze profesionálně. Potřebuji si pro něj vytvořit podmínky, které vylučují jakékoliv další souběžné aktivity.