Foto: archiv KKUH  /  Absolvoval Školu užitkového výtvarnictví v Kremnici, obor Umělecký kovář, vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Konstantina Filozofa v Nitře, obor Výtvarná tvorba a výchova. V současnosti žije a tvoří ve Vysokých Tatrách, kde rovněž vystavuje. Jako svobodný umělec se věnuje převážně malbě a kovářské tvorbě.

V půvabných prostorách barokní Reduty bude ve středu 4. prosince v 17.00 slavnostně zahájena výstava Martina Tamásfiho. Jedná se o autora, jehož si dost možná pamatujete z posledního Hradišťského plenéru.

Martin Tamásfi na Slovácko zavítá z panenské přírody Vysokých Tater

 Zavítá k nám z panenské přírody Vysokých Tater. Ve své tvorbě se snaží zachycovat soulad člověka a přírody. Krajinu vnímá jako živou inteligenci, inspirací jsou mu proměny počasí a mlha padající a rozostřující okolní krajinu - odtud i název výstavy Hmly, pary a priesvity. Jeho obrazy jsou poetické a inspirativní svou barevností. Sálá z nich vnitřní klid a pohoda, jakož ostatně i z autora samotného.

Tuším, že to nieje všetko

a za dverami čosi číha v tme

a tiež tuším, že to tajuplno

raz přiblíží sa natoľko,

až ho objímem.

Začněme půvabným mottem na vašem webu. To jsou vaše slova? Přiblížil byste nám jejich vyšší smysl?

Ano, jsou to slova o mém pocitu z procesu objevování, poznávání a tvorby.

Já z nich cítím, že život vnímáte jako obohacující cestu, kde krok za krokem objevujete nové nepoznané, což vás těší a naplňuje. A že tou cestou kráčíte beze strachu z neznámého, připravený vše přijmout takové, jaké to je…

Mám radost ze života a z možností, které nabízí. Současně však mám před neznámem respekt. Uvědomuji si, že každý můj krok se počítá. Tak či onak kráčím s ohledem na svoji sílu dál a když je něco pro mě neznámé, tak si to nakreslím. Zajímá mě možnost svobodně se projevit.

Ostatně takový pocit krásné klidné energie jste v Uherském Hradišti zanechal už v létě, když jste se tu účastnil Hradišťského plenéru, což si pochvalovali jak vaši umělečtí kolegové, tak absolventi Akademie třetího věku, kterým jste rozprávěl o své tvorbě a o životě… Kde se ve vás ten životní nadhled, optimismus a až starosvětská pokora bere?

Nadhled a optimismus, který zmiňujete, mi ve velké míře přináší umělecká činnost a tvorba, které jsou mou přirozenou součástí.

Jak vy vzpomínáte na ten kousek léta v Uherském Hradišti a na své kolegy?

Hradištský plenér byl skvěle připraven, za což patří velký dík Antonínu Machovi a Petře Baroňové, kteří nás doprovázeli bohatým programem, a tak jsme se mohli blíže seznámit s kulturním děním a osobnostmi Uherského Hradiště. Čekalo na nás nádherné přijetí na radnici, exkurze na umprumce, návštěva grafické dílny a mnoho dalších aktivit. Společně jsme si vytvořili skvělou a přátelskou atmosféru, kde jsme se mohli blíže poznat a navzájem se inspirovat jako výtvarníci i jako lidé. Dovolím si říci, že jsme si rozuměli.

A jak se vám líbilo v našem královském městě? Byla to vaše první návštěva? Zanechalo ve vás stopy třebas pro budoucí inspiraci?

V Uherském Hradišti jsem byl poprvé, je to krásné město. Potěšilo mě, že žije bohatým kulturním životem a děním. To, jak srdečně nás výtvarníky město přijalo, a jeho Genius loci (pozn. autora: společné téma pro účastníky plenéru) mě přiměly k vytvoření intenzivnějších a větších maleb, než jsem před tím zamýšlel. Tento pocit a inspirace mě doprovází dodnes.

Najdeme na výstavě v Redutě otisk této „hradišťské inspirace“? Připravoval jste obrazy speciálně pro tuto příležitost?

Ano, během Hradišťského plenéru jsem se v malbě snažil zachytit a zaznamenat prostor mezi mým vnitřním a vnějším světem, které se vzájemně zrcadlí a propojují. Takové propojení vnímám jako přechodové místo, které se následně pokouším zobrazit v malbě. Celý proces by se zjednodušeně dal popsat jako proces poznávání. Na výstavu jsem připravil převážně nové obrazy, ve kterých je tento proces vědomě přítomen.

Z vašich obrazů sálá citelný klid a ticho… Potřebujete klid a ticho také při práci? Je to důvod, proč jste se natrvalo přestěhoval do Vysokých Tater a zapustil tu kořeny v podobě dílny a ateliéru?

Pokud bych o tatranské krajině mohl říci něco, co by ji charakterizovalo a vystihovalo, tak asi to, že je tichá a neustále proměnlivá. Velmi dobře se mi v jejím tichu maluje. Ticho je však pro mě i místem, z nějž je možné pokusit se o skutečnou tvorbu. To je právě ten prostor na pomezí, který jsem zmiňoval. Je to pauza, která umožňuje novému ději projevit se. Místo zrodu obrazu. Vysoké Tatry mě oslovily ještě za studentských let, kdy jsem pracoval na Téryho chatě. Ocitl jsem se přímo v jejich rozlehlosti, tichu a kráse, jejíž součástí, byť jen na moment, jsem se chtěl stát. Přestěhovat se do Tater mi pár let trvalo, ale podařilo se a dnes mám to štěstí v nich žít a tvořit.

Máte klid a ticho také v sobě?

Snažím se o to. Dává mi to smysl a také vím, že je to celoživotní úsilí.

Název Mlhy, páry a průsvity zní snově a tajuplně, společným jmenovatelem je zřejmě opět les, stromy a krajina vůbec… Čím je vám toto téma tolik blízké?

Zemi vnímám jako živou inteligenci, díky které mohu i já žít, dýchat, poznávat, proměňovat se, vyzdravět. V jádru je naprosto životaschopná a tím oslovuje i moji životaschopnost. Z běžné procházky se vracím přeměněný, možná proto, že jsem se mohl stát součástí krajiny a jejího pořádku.

Krajinu zachycujete častěji a zřejmě i raději než lidi, bylo to tak vždycky? Čím vám tolik učarovala?

Momentálně se věnuji více zobrazování přírody, ale nebylo to vždy tak. V rané tvorbě jsem rád maloval člověka a děje, ve kterých se ocitá, ale mám pocit, že jsem maloval i to, co jsem si tehdy o nich myslel. Malování přírody mi pomohlo soustředit se na její projevy a aspekty a naučit se něco nového. Nyní se pokouším zobrazovat čirost toho, co pozoruji. Sám jsem svůj vnitřní prostor začal vnímat jako krajinu a to mi dovoluje nacházet a propojovat podobnosti s vnějším prostředím. Na možnost zobrazit člověka v tomto smyslu a propojení zatím čekám.

 Na svých plátnech často zachycujete stromy… mají pro vás nějaký hlubší význam?

Stromy jsou mi velmi blízké. Jsou nádherné. Udivují mě, pomáhají mi a jsou pro mě nesmírným zdrojem inspirace. Tím, že je zobrazuji, se od nich učím.

 Vedle malby se věnujete také umělecké kovařině. Nabízí se proto otázka podobně jako u herců, jestli mají raději film, nebo divadlo. Jste víc malíř, nebo kovář?

Tyto dvě činnosti se navzájem doplňují a díky nim pociťuji potřebný balanc. Když přijdu do ateliéru, jsem malířem a když vstoupím do dílny, stávám se kovářem - řemeslníkem. Je skvělé mít možnost nebýt stále stejný.