Když jsme se pořadatelů Čochtana ptali, koho si mezi rybáři považují, jednohlasně vyhrkli: František Tyl! Najdeme jej prý pod chatkou na druhé straně. Tak jsme se vydali hledat dědečka, který bude na první pohled vypadat jako nejlepší rybář široko daleko. Asi se budete divit, ale našli jsme ho napoprvé. Zadumaně seděl na rybářské stoličce a koukal do vody. Vedle něj seděl vnuk.
Dvaasedmdesátiletý František Tyl z Polešovic je rybářem už od mládí. „Od té doby, co jsme pořídili chatičku u Čerťáku, proseděl jsem u vody hromadu času, ale teď už mě zmáhají nemoci,“ přiznává bývalý ostravský horník, který při rybaření vždy po těžké práci relaxoval.
„Nikdy nebylo mým snem jezdit na ryby někam do ciziny, nebo střídat místa,“ říká rybář Tyl, který je už patnáct let věrný Čerťáku a spokojeně sedává na „svém“ místě.
Vnuk Petr Sakrajda, hokejista HC Olomouc z Uh. Hradiště, někdy chytá s dědou. Tak tomu bylo i na letošních závodech. „Děda mně furt nadává, že chytám špatně - zrovna teď jsem se mu zamotal do nahozené udice,“ chechtá se vnuk. „Děda je fakt úžasný rybář. Ví, jak na to. Chytil tady 1,20 sumce a tři metrové štiky,“ upozorňuje Sakrajda.
František Tyl nemá ani žádné speciální vybavení, chytá na kukuřici, a přesto během čtyř let, co Čochtan existuje, vyhrál Nejtěžšího kapra a pak druhé místo, čož svědčí o tom, že mu oslovení Pan Rybář právem patří.