Víra v sobě nese útěchu a naději. A to potřebujeme, říká Simona Babčáková

Víra v sobě nese útěchu a naději. A to potřebujeme, říká Simona Babčáková
Foto: Silvie Vykopalová
Uherské Hradiště Společnost 20 / 09 / 2020

Herečka Simona Babčáková si opět přijela zaimprovizovat na Letní filmovou školu s divadelní skupinou NO A?. Ocenila snahu organizátorů a možnost setkat se se svými známými i přes komplikovanou situaci.
Simona Babčáková je známá pro svou roli Simony v sitcomu Comeback, nebo v seriálu Ohnivé kuře. Dlouhou dobu působí v Dejvickém divadle, učila se umění improvizace u Jaroslava Duška a je spolužačkou herce Slováckého divadla Josefa Kubáníka.

Jak se vám líbila atmosféra na Filmovce?

Pokaždé, když tady jsem, velmi si užívám. Letos je to samozřejmě zvláštní o tu situaci, ve které se nacházíme, ale o to více oceňuji, že ta akce probíhá.

Na LFŠ jste vystoupila v rámci improvizační divadelní skupiny NO A?. Co vás nejvíce baví na improvizaci?

Na improvizaci se mi nejvíce líbí ten zázrak, když příběh skrze nás sám teče. To je ta správná hráčská slast.

Když vstoupíte před publikum, přemýšlíte, jak se příběh bude vyvíjet?

Ne, nepřemýšlím, ale dívám se do publika a komunikuji s diváky. Komunikace tam je jednoznačně otevřená a je o ni zájem.

Ani trochu nemáte představu o průběhu?

Ne, my nevíme vůbec nic. Jsou nějaké věci v průběhu dne, které se dějí. Říkáme si, že tam asi prosáknou, protože to ovlivňuje úplně všechno, ale nemáme plán.

Máte nějaké téma, o kterém byste nechtěla mluvit?

Bohužel, improvizace funguje tak, že nesmíte mít žádné tabu téma. Jakmile ho máte, tak všechno směřuje jenom k tomu a je jen o tom. Takže pokud člověk má téma, které nechce hrát, tak vůbec nesmí dělat improvizaci. Vystavuje se automaticky tomuto nebezpečí a stoprocentně k němu dojde. To je zákon!

Stalo se vám, že jste v lidech nabudila spíše melancholickou náladu?

Improvizace je laskavá a vážená. Ať hrajeme jakékoliv téma, tak je vždy s humorem a lehkostí. Divák má možnost volby, a je jen na něm, kam si co pustí. Já si myslím, že k těm hlubokým věcem dochází až po představení, až se to vše usadí.

Vy ale pořádáte i přednášky...

Zabývám se sebepoznáním a vědomím již třicet let. Mám velké množství informací, které si myslím, že jsou zásadní a měli bychom je vědět. Potřebuju inspirovat lidi a mluvit o souvislostech, které mně přijdou, že ovlivňují náš život. Přijde mi šílené, že tyto informace nemáme třeba už od základní školy.

Jaký předmět byste tedy uvítala na školách?

Psychohygienu, sociální umění, umění spolupráce, nebo třeba rozvíjení emoční inteligence.

Mluvíte o sebepoznání i doma s dětmi?

My v tom žijeme. Určitě se snažím podle toho, co sama pouštím dál, pouštět informace i k dětem, ale samozřejmě jsem taky jen člověk. Někdy něco vyjde, někdy zase ne.

Jedním z témat přednášek je i vesmír a Bůh. Jaký k tomu máte vztah? Věříte například v zákon přitažlivosti?

Já věřím ve skoro všechno - na skřítky, na elfy... Věřím i v Boha, který udělal prvotní třesk. Věřím zároveň, že Bůh je celý vesmír. Já jsem celkově člověk víry, mně víra vyhovuje.

A co církev?

Ta mi nevyhovuje. V té jsem opravdu neorganizovatelná, na té mě nezajímá vůbec nic. Ale víra mi připadá nezbytně důležitá pro každého z nás. Víra v sobě nese útěchu a naději. A to potřebujeme.

Máte nějaké životní motto?

Aspoň jsem to zkusila.

Co byste vzkázala dnešní mladé generaci?

Ať se probudí!

A sama sobě, kdybyste se mohla vrátit do minulosti?

Řekla bych si spoustu lichotivých věcí. A hlavním vzkazem by bylo - Užívej si to s větší lehkostí.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace