Volání po míru znělo napříč městem

Volání po míru znělo napříč městem
Uherský Brod Společnost 08 / 04 / 2013

Vernisáží putovní výstavy „JAK chtěl změnit svět“ se na začátku Velikonoc dopsal příběh letošních Dnů Komenského. Jaký byl? Nesmírně emotivní, plný volání po míru, které znělo napříč akcemi, pořadateli, místy organizace, plný lidské blízkosti, otevřenosti a spolupráce. V měřítku které se jen tak nevidí – v měřítku, které stírá hranice mezi organizacemi, institucemi, mezi kulturním mainstreamem a undergroundem.
Postřeh první – bez problémů a bez hájení vlastního dvorečku spolupracující organizátoři. Velcí hráči v ruku v ruce s neziskovkami, národní iniciativy vedle regionálně, často spíš lokálně významných jmen a nápadů. I to byla tvář letošních Dnů Komenského. A nebývá to právě pravidlem, aby se na společném formátu sešly akce téměř desítky samostatných subjektů. Už vůbec není zvykem, aby se to obešlo bez určité rivality, nevstřícnosti a nepochopení. Jme nesmírně rádi, že se tyto aspekty našemu projektu prakticky vyhnuly. Jsme rádi, že se podařilo udržet platformu spolupráce mezi nesourodými organizátory a spolu-organizátory – Muzeem, Domem dětí a mládeže, „namočenými“ neziskovkami, Oblastní charitou, gymnáziem, knihovnou, dramaturgií kavárny Ulité Kafé i Domu kultury. Že vstřícné kroky podniklo a podniká také město. V současné době podnikají organizátoři přípravné kroky k udržení této ojedinělé a sympatické plošné spolupráce.
Postřeh druhý – nadšení i ignorace v auditoriu akcí a akciček.
?Mimořádně zajímavý a skutečně kvalitní. Taková superlativa patří programům letošního setkání na kávě s Komenským a druhého ročníku Konference k aktuálním tématům pedagogické praxe. A nejde o soukromé názory
organizátorů, ale o zpětnou vazbou akcí sdílené pocity hrstky účastníků těchto akcí. Jmenovitě u konference zamrzí i důslednost, s jakou se k jejímu přehlížení postavila brodská odborná veřejnost. S programem i zázemím srovnatelným s daleko významnějšími akcemi nejméně v rámci regionu a konferenčním poplatkem na hraně úsměvnosti jsme počítali alespoň se dvěma, třemi zástupci pedagogické obce. Paradoxně právě tato akce se stala i letos důvodem, proč se o brodských Dnech Komenského mluvilo na národní úrovni v Liberci, v Praze a na dalších místech. Naopak plno bylo v Ulitém, což je dobrá zpráva. Komenského myšlenky, netlumočené, nezkreslené, přímé a citované, ač v premiérové akci výrazně zabodovaly.
 Omlouváme se tímto těm, které naprosto plná kavárna nebyla schopna pojmout. A můžeme přislíbit, že tento typ akcí – neformální vzdělávací akce - bude integrální součástí Dnů Komenského i propříště. Stejně tak víc než
stovka spokojených školáků, kteří si zažili „školu hrou“ v programu Po stopách Komenského jsou razítkem kvality s nápisem „akce žádoucí“ pro další ročníky. Také duchovní rozměr projektu, vložený do ekumenické děkovné bohoslužby, ať již byl v centru pozornosti veřejnosti a věřících či nikoli, je v logice hodnocení nutně hodný pozitivního uvažování o návaznosti. Očekávanou pozornost si přitáhla také v úvodu zmíněná vernisáž. Je dobře, že se Komenský stává tématem pro děti, pro dospělé, pro seniory, pro věřící i náhodné kolemjdoucí, či pijáky kávy.
Postřeh třetí – jak málo stačí k lidské nevraživosti.
?Říká se, že kdo chce psa bít, hůl už někde najde. Větrná smršť a dávka sněhu zničila nejenom pondělní vstupní happening, ale i jeho zázemí – dřevěný sloupek s programem Dnů Komenského a křídami. Člověka vždycky zamrzí, když jiný nenajde sílu zvednout sloupek a uklidit křídy, ale najde sílu i čas označit tuto nešťastnou nehodu za nepořádek, hledat jeho viníky a pustit ze sebe, v rámci udržení čistoty a historického rázu města, to nejhorší. Vřele doporučuji projít se přírodou kolem řeky v blízkosti našich supermarketů, vřele doporučuji kochat se polétavými pytlíky na polích pod skládkou. Na každý šrám na tváři města smyje první déšť, jako barevné křídy, byť na kupě rozdrcené. Nejhůř pak, smývá se lidská zloba a nevraživost. K nepochopené jednotné grafické prezentaci jsme již vydali samostatné prohlášení.
V podstatě se ale lidský rozměr obého příliš neliší. Kdo chce, hledá cesty kudy. Kdo nechce cesty spolehlivě pohřbí nánosem bláta, špíny a tlejících zbytků. Postřeh čtvrtý –desítky hodin dobrovolnické práce. Jakkoli se to tak ve výsledku nemusí jevit, Dny Komenského byly jak na straně jednotlivých organizátorů, tak na straně koordinačního štábu obrovsky obtížnou prací. Prací, která by byla nemyslitelná bez podpory desítek neviditelných rukou, které se staraly o všechno – počínaje komunikací mezi zapojenými organizacemi, přes PR a vnější vztahy, přes webovky k plakátům, od kafe a buchtu pro seniory po památeční perník účastníkům konference. Proto má tento svátek ještě jeden cenný rozměr.
Není to nařízená akce, není to ani akce na zakázku. Nepořádá ji agentura a vlastně ani žádná organizace. Je to idea, která dokázala spojit lidi – studenty gymnázia s ředitelem muzea; ředitele gymnázia s neziskovým sektorem, šermíře s duchovní kariérou Komenského, školáky s volnočasovou institucí a volnočasové instituce navzájem. To není málo!
Je to idea, pro kterou jsou lidé ochotni chodit spát pozdě v noci nebo naopak vstávat časně ráno. Idea, která dělá z Dnů Komenského dílnu lidskosti, školu poznání a z nás živé následovníky díla tak silného, že ani odstup čtyř století nedokáže odpárat asi nejpoužívanější adjektivum s ním spojené: „aktuální“.
Děkuji touto cestou všem spolupracovníkům, zapojeným organizacím, návštěvníkům, podporovatelům a lidem, kteří se dokáží zastavit ne u bronzové sochy, ale u toho, co symbolizuje.
PETR SEDLÁŘ, autor je organizátorem Dnů Komenského v Uh. Brodě

autor: PETR SEDLÁŘ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace