Kubo, někdy o Vánocích, a možná ani na konci března, by si na tebe jako na kapitána národního týmu nevsadil nikdo ani zlámanou grešli. Překvapila tě ta nabídka, nebo jsi měl už nějaké signály?
Signály jsem žádné neměl. Jestli mě ale překvapila, to je těžké říct. Určitě jsem ji nečekal, ale že by mě překvapila, zaskočila, to zase ne. Je to pocta, která se prostě neodmítá.
Měl jsem možnost vidět úvodní duel šampionátu se Švédy a tam jsi hned v desáté vteřině, ne-li dřív, dohrál jednoho ze Švéďáků, až se prohnul mantinel. Byl to tvůj plánovaný signál týmu a veřejnosti: Já jsem kapitán, jdu ve vašem čele do boje?
Já bych to udělal, i kdybych to céčko neměl. Je důležité začít turnaj i zápas správnou nohou. Když hraješ ze začátku jednodušeji, párkrát vystřelíš, párkrát se s někým srazíš, tak se do zápasu dostaneš líp.
Nakonec šampionát asi nedopadl podle vašich představ. Fanoušci si jej ale užili se vším všudy a nejen v aréně. Máš zkušenosti ze zámoří i dalších světových šampionátů a hokejových arén. Kam bys zařadil naše fanoušky? A zkus to bez ohledu na to, že jsme Češi a všichni patrioti.
Atmosféra na mistrovství doma, v NHL a třeba na svěťáku ve Švédsku před dvěma lety se prostě nedá srovnávat. Na hotelu, před hotelem, když jsem koukal na hokej. Stačí, když vezmeš zápas Německo - Rakousko a dvanáct tisíc fanoušků, tak to mluví za vše. Každý ví, že mentalita fanoušků v Evropě a v NHL je jiná. V NHL nemáš bubny, lidi tam nestojí, nefandí tolik. Plný dům tam máš ale na každý zápas. Trochu jiná je ale atmosféra, když se hraje o Stanleyův pohár. Letošní mistrovství ale bylo možná nejlepší zážitek mé dosavadní kariéry.
Ty jsi také pravidelným návštěvníkem a vlastně zakladatelem tradice Slováckých beneficí. Co se ti vybaví při vzpomínce na Karla Rachůnka, který hraje tu nejvyšší hokejovou ligu na nebeském kluzišti?
Na Karla mám hrozně krásné vzpomínky. Kdo Karla znal jen trošku, tak jej měl rád. Byl to hrozně hodný kluk, který ti vždycky kryl záda. Byla s ním vždycky sranda. Já měl to štěstí znát jej dva tři roky, ale za tu dobu jsme toho trochu zažili a můžu jen zopakovat, co si myslím pořád. Je velká škoda, že nemůže být mezi námi.
Už jsem se ptal tvého kladenského dvojčete Ondry Pavelce, jestli měl letošní nároďák nějakého maskota, a on si na žádného nevzpomněl a jen dodal, že žádného nepotřeboval, protože měl tebe. Opravdu jste žádného neměli?
Měli jsme nahoře na lednici lvíčka, který tam seděl celé mistrovství s námi. Že Ondra o něm nevěděl, mě ani nepřekvapuje. On neví o víc věcech. Je to gólman a všichni víme, jací gólmani jsou. (smích)
Kdo letos řídil hudební produkci v kabině a co tam nejvíc frčelo?   
Začali jsme vždycky českou muzikou, pak tam šlo před zápasem techno, aby se trochu nabudila atmosféra. Šli i Kabáti. Po zápase byl většinou Žbirka, Zagorka a takoví ti čeští klasici. Nějakého DJ jsme ale v kabině neměli a každý tam dával, co se mu líbilo. No a podle toho, jak se nám to líbilo, tak to buď schytal, anebo ne. (smích)