Bolek Polívka: Kritikům velmi často chybí humor a něha

Netradiční promítání filmu Domácí péče proběhne v neděli 30. srpna od 18.00 v Kulturním domě Jalubí. Projekci osobně uvede režisér Slávek Horák, zahraje cimbálová muzika Kunovjané s primášem Jiřím Potykou, která ve filmu účinkovala, a přijedou zajímaví hosté v čele s dramaturgem Janem Gogolou st.
Herec Bolek Polívka, který hraje jednu z hlavních rolí, sice nedorazí, ale můžete si s ním přečíst rozhovor, který vznikl na Lekci filmu Letní filmové školy, kam přijel jako součást delegace před projekcí Domácí péče a udělení Výroční ceny AČFK.

Jaká atmosféra vládla při natáčení Domácí péče?
Režisér Slávek Horák napsal scénář, jehož předlohou byli vlastní rodiče. Maminka je ošetřovatelkou, tatínek je typický Moravák, který miluje svoji ženu, ale místo projevených citů se schovává za fórky.
Slávek nás vzal do domu svých rodičů, kde jsme dva měsíce natáčeli - v jejich domě, na vinohradě, v dílně, autě, ložnici i koupelně...

Předloha rodičů byla plně ztotožněna?
To určitě ne - ani scénář nepopisuje rodiče přesně, povahy jsou místy groteskně zveličeny, jindy zase utlumeny. Já jsem se snažil pochopit myšlení své postavy a k tatínkovi, který s námi trávil hodně času, se jen připodobnit. On je výborný člověk. Natáčení nám zpočátku trošku kazil, protože pilně nosil na plac panáčky slivovice. To mu však bylo vzápětí zakázáno - dokonce i mnou, a to už je co říct. (smích)

Potkalo vás při natáčení něco zvláštního?
Aby byly ruce upracované, v maskérně mně je mazali nějakou kolomazí a polepovali rybími šupinami, aby vypadaly staře.

Můžete přiblížit scénu, když se vaše postava schovává za spánek, aby nemusela řešit věci?   
Všichni to známe - předstíraný spárek. Moje známá mi onehdy řekla: „Už jsme se museli rozvést, protože jsme spávali hlavama na nočních stolkách.“ A to je přesně ten obraz, který vyjadřuje ten okamžik krize. Kdy to dva lidi netáhne k sobě, ale od sebe, pak se začnou rozdělovat domy, zahrady, auta. A až poté, co někoho ztratíme, si teprve uvědomíme, jak nám vlastně chybí.

Když se člověk setká s nemocí či smrtí, začne o sobě přemýšlet. Změnil jste nějak po filmování životosprávu? Bojíte se, že budete potřebovat domácí ošetřovatelku?
Ošetřovatelku bych bral - hodily by se mi dvojčata, mulatky, aby se střídaly ve vaření. (smích) Ale teď vážně - to víte, že když se blížíme ke druhému konci života, neradi o tom mluvíme. Nedávno se mě devítiletý synek zeptal, jaké to je, být tak dlouho na světě - je toho hodně. Mnoho narození, úmrtí, smutku, slz i veselí, také hodně přečteného, uvažovaného, a je toho také, doufám, ještě hodně přede mnou.

Jak jste spokojený s vaším mediálním obrazem?  
Velmi často jsem překvapován, co si o mně lidi myslí.  To, co ze mě bulvár udělal. Říkávám s oblibou: „Všichni chlastají, a o mně to píšou...“ (smích) Ale ti, co se mnou pracují a žijí, vědí, že jsem skromný člověk, který by nikdy nemohl stihnout všechny ty lumpárny, které se o mně čtenáři dočtou.

Vyrovnáváte se těžce s nepříznivou kritikou?
U nás je to s kritiky všeobecně těžké. Je známo, že některé filmy jsou po celé republice velmi úspěšné, a přesto je kritici úplně pohřbí. Mám pocit, že našim kritikům chybí nadhled, humor a kousek něhy. Když se podíváme kolem sebe, lidi bez humoru jsou někdy poloviční, a kritici tedy čtvrtinoví.  
Kritika, kterou se pustili do Dědictví neb Kurva se neříká, mě natolik mrzela, že jsem se zařekl, že už nic nenapíšu. Ale lidem se to líbí, tak si nakonec říkám - nikdy neříkej nikdy.

Vidíte každý svůj film?
Většinou je vidím na premiéře, ale někdy ani to ne. Svoje děti nenutím, aby se na „mě“ dívaly, a tím pádem nenutím ani sebe. Ale když náhodou uvidím třeba starší film, dívám se na něj s obrovskou nostalgií. Mnohdy jsem sám překvapený, že v něm vlastně hraju. Jsem rád, že jsem dostal příležitost spolupracovat na filmech, které zůstávají v jakési paměti našich osudů a životů.

Ve třech bratrech jste hrál Leden. Prý natáčení proběhlo v dramatických podmínkách.
Tak to je naprostá pravda. Na Ještědu byla šílená vichřice 140 km/hod. My jsme málem s ostatníma měsíčkama umrzli okolo vatry ...