Výstava manželů Horákových

Výstava manželů Horákových
Foto: pri
Uherský Ostroh Společnost 16 / 05 / 2011

Práce studentských let a fotky Skandinávie

Výtvarná činnost je sebezpyt. Hledání osobních témat a vlastního postoje k tématům všeobecným. Jsou to otevřené oči. Ke kráse světa i k jeho špíně. Je to zachování euforie i hlubin beznaděje, zkoumání neznámých cest, ale i ušlapávání cest už objevených. Výtvarná činnost je ale také komunikace. A těžko říct, jestli funguje, jestli vůbec dokáže někoho oslovit, pokud ji nevydáte všanc. Těmito slovy zahájila poprvé v životě svou autorskou výstavu Kateřina Vlachynská, provdaná Horáková. Po boku jí stál manžel Stanislav, kterým se s ní o výstavní prostor i čas podělil a všem návštěvníkům pomocí fotografií zprostředkoval jejich společnou cestu po Skandinávii.
Výstava nabízí kresby, malby, grafiky, linoryt a pastely z let studentských 2001 - 2006. Z dob prvního přílivu, jak prohlašuje sama autorka. Studenský čas je čas tvoření. V popisu práce má student zkoušku z figury, malby, postupové zkoušky a na ty je potřeba celý soubor prací. Z jedné části se tak tvořit musí, ale z větší části se nám chtělo, protože nás bylo více a žili jsme tím. Byly to roky, ve kterých, oproti dnešku, byl na vše čas. Zůstávali jsme tam do večera a všichni jsme jeli na stejné vlně, na které jsme se vzájemně obohacovali, prozradila Kateřina Horáková.
Studium je příprava pro život. Život sám rád mění plány. Nevycházela jsem ze školy, že už nebudu tvořit, ale profesně se tomu věnovat nemůžu a času a prostoru už není tolik, přiznává vybočení z tvůrčí koleje. Manžel ale přitáhl záchrannou brzdu, aby to nepůsobilo, že štětce hodila do kamen: Invence, ta nechybí, ale člověk přichází z práce strhaný a raději se jdeme projít a přitom si mohu zase já fotit nebo vyfotím místa, které by Katka chtěla jednou malovat. Vždy říká: Tohle mi foť, to se mi líbí, abych nezapomněla.
Na druhou vlnu přílivu tak prozatím netrpělivě čeká. Už nežiji sama a nemohu si dělat, kdy chci, co chci. Mám nějaký řád, musím plnit povinnosti, a najednou se princip tvorby změní. Navíc když člověk žije v harmonickém vztahu, stačí si vše vyříkat s partnerem a tlaky není potřeba ventilovat tvorbou, udává další možnost, proč již není tak aktivní jako za studentských let.
Druhou část výstavy tvoří fotografie ze společné cesty po skandinávských zemích Švédsku a Norsku. Co přiměje autora ke zmáčknutí spouště? Fotografovaná místa si vybírám naprosto náhodně. Zavřu oči a cvaknu to, tvrdí Stanislav s úsměvem. Dávám hodně na intuici a na to, když mě místo něčím zaujme. Nevybírám si atraktivní lokality, spíš je to atmosféra, zážitek, světlo. V každé fotce je zakódována moje nebo společná vzpomínka.
Výběr byl těžký. Ze 1 400 snímků musel vybrat pouze 20. Fotky mají naznačit návštěvníkovi, jak to vypadá ve Skandinávii, a nastínit rozdíl mezi dvěma navštívenými krajinami, které se zdají být identické, ale přitom jsou naprosto jiné. Cílem je ukázat něco z těch krás, které jsme za 3 týdny zažili, zve na lákavou cestu za hranice všedních dnů. Na fotkách se hlavně odráží vztah tamních lidí k jejich přírodě.
Výstava potrvá v Zámecké galerii v Uherském Ostrohu do 29. května.

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace