Vzácné setkání Honzy a Františka Nedvědů

Vzácné setkání Honzy a Františka Nedvědů
Foto: Erika Jankových
Popovice Společnost 12 / 08 / 2012

Úterní podvečer, 18.00. V jiný čas poklidná ves Popovice zažívá prvotní nápor pěších, cyklistů, drasticky se zvýší dopravní ruch. Za hodinku začíná v bývalém vojenském prostoru, nynějším sídle kulturního života, v Amfíku Bukovina, společný koncert bratří Nedvědů. A že se do areálu nakonec sešla hojná návštěva!
19.00 - nedaleký popovický kostelík odbíjí poslední tóny klekání, když na pódium přichází pánové z doprovodné kapely. Uchopí nástroje, představí se publiku, které netrpělivě vyhlíží dvě hlavní hvězdy večera. Po pár tónech se rozlehne areálem ohlušující potlesk. Zpoza „opony“ vchází na „beton znamenající svět“ dva pánové, kteří pro českou písničkářskou obec udělali tolik práce, že její rozsah by zabral několik knih - Honza a František Nedvědi. Usadí se na židli, uchopí kytary, a přidají se ke kapele, která už pobroukává první tóny koncertu. Začíná se zostra písní Růže z papíru, kterou vystřelí na pouti, což krásně zapadá do atmosféry a vzpomínek pamětníků dob, kdy toto prostranství pokrývaly prostory kasáren.
Po první písni se bratři pozdraví s publikem, aby vzápětí druhou písní podpořili a upozornili na nedaleko stojící občerstvení s grilovanými specialitami a nápoji. Bystřejší z vás jistě tuší, že na řadu přišly Stánky, no a při nich se ukázala síla hrdel sboru, který Nedvědi přivedli, tedy diváků. A jelikož spolupráce fungovala báječně, bratři se rozhodně nešetřili a vytahovali z rukávu jeden trumf za druhým. Po sadě společné předvedl pár písní ze své tvorby samotný František, jehož zlidovělý hit Kočovní herci, kterým své samostatné okénko zahájil, snad ani nemusel zpívat. Tak známé jsou písně bratří, no a návštěvníci koncertu se rozhodně nestyděli, naopak, pěli z plna hrdla. František následně uvolnil prostor Honzovi, který se rovněž představil se svou samostatnou tvorbou v podobě jedné sady a odkráčel do zákulisí. Kdo by čekal přestávku, mýlí se. Oni pánové z doprovodné kapely patří mezi známá jména české country rovněž, ať už je to Petr Kocman či syn Františka Nedvěda Vojta. Každý z nich obšťastnil diváky dvěma písněmi, čehož dva hlavní aktéři využili k občerstvení a oddechu před finále, které se neslo ve stejném duchu jako celý koncert. A vzhledem k tomu, že přálo i počasí, přidali bratři po dvou hodinách trvání koncertu i přídavek, čímž si vysloužili nadšené ovace.  
První úterní srpnový večer roku 2012 krátce po jedenadvacáté hodině se kapitola vystoupení bratří uzavřela. Lidé se spokojeně začali navracet domů, a protože šlo o publikum kultury znalé, obešlo se vše bez tlačenic, naopak, mnohým se domů nechtělo a využili možnosti zdejší restaurace, aby doplnili nejen tekutiny či poléčili hlasivky něčím ostřejším. Hodinku po koncertu se v areálu stále ještě nacházela stovka těch, kteří posedávali či postávali v koutech rozebírajíce svůj zážitek. A za všechny tyto použiji jako závěrečné slovo jednu odposlechnutou myšlenku od člověka, který je zarytým rockovým fanouškem: „BYL TO MAZEC“. A všichni svorně pak vyjadřovali přání, aby se za nějaký ten čas bratři do prostor amfíku vrátili.

autor: Radek Červený

Galerie

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace