Vzpomínka na manžele Pavlíkovy

Vzpomínka na manžele Pavlíkovy
Foto: archiv muziky
Bojkovice Společnost 21 / 11 / 2010

Před 30 lety zemřeli učitelé, sběratelé lidových písní, manželé Pavlíkovi (Jaroslav 7. 11. 1980 a Ladislava 9. 11. 1980). Byla to velká ztráta pro kulturní Bojkovice, vždyť jejich působení v místních i okolních folklorních souborech mají mnozí ještě v paměti.
Jejich práce v souboru Světlovan se datuje od července 1954, kdy se tito učitelé, působící ve Starém Hrozenkově i v souboru Kopaničář, stali velmi platnými členy a vedoucími osobnostmi souboru. Byli velmi aktivní ve sběru zvykoslovného, písňového i tanečního materiálu od pamětníků. Už v roce 1956 soubor předvádí pásma Stavění máje a Kácení máje, spojená s obchůzkou městem podle starých zvyků, které byly sebrány právě v Bojkovicích. Později je zpracovali a pro Světlovan vytvořili jevištní podobu svatebního obřadu nazvaného Galiáš. Soubor úspěšně vystupoval na tehdejších soutěžích i národopisných slavnostech ve Strážnici, Starém Hrozenkově a dalších.
Ze vzpomínek pamětníků oživili a přenesli na jeviště zaniklé řemeslnické tance sedmikročku, křižák, skokan, vařečkář, súkenický, ševcovský, které se v minulosti tančily na místních hodových zábavách a výročích cechů.
V celovečerním programu, který se konal na podzim roku 1956, je uváděn Jaroslav Pavlík jako primáš muziky, Ladislava Pavlíková jako choreografka.
Protože si soubor ve svých začátcích půjčoval havřické kroje, začalo se usilovně pracovat na rekonstrukci komenského kroje. A byli to zase Pavlíkovi, kteří se spolu s prof. Josefem Černíkem za pomoci Marie Jaškové, Miroslava Hrona a Josefa Bílého zasloužili o vyřešení tohoto souborového problému. Ušití vzorů zajistilo Lidové družstvo Slovač, po posouzení přizvanými odborníky bylo ušito prvních šest párů krojů a Světlovan začal vystupovat ve svých nových, komenských krojích.
V roce 1961 se soubor dostal do krize, protože někteří členové odešli a nepodařilo se je nahradit, a tak se ostatní scházeli na večerech u cimbálu při různých příležitostech, pravidelná činnost souboru skončila.
Obnovit činnost souboru Světlovan, navázat na jeho dřívější úspěchy se snažila v roce 1972 parta nadšenců, která navštívila bývalé členy Světlovanu. Oslovila i manžele Pavlíkovy, kteří přislíbili aktivní účast na uměleckém vedení souboru. Jaroslav Pavlík sestavil novou cimbálovou muziku, ve které působili jak mladí odchovanci bojkovické ZUŠ, tak i zkušení muzikanti - kontrabas Pavel Šašinka z Komně a cimbálista Jiří Chovanec z Bánova. Cimbálová muzika se pod vedením Jaroslava Pavlíka stala opět součástí souboru. Záměr obnovit soubor se podařil a na první schůzce se sešlo asi čtyřicet zájemců. Manželé Pavlíkovi, spolu s novým vedením souboru, pozvali z uherskobrodské Olšavy novou uměleckou vedoucí Jarmilu Zelenou-Uherkovou a koncem roku 1972 začal pravidelný nácvik tanečních i hudebních pásem. Obnovený Světlovan se zaměřil na tři národopisné oblasti - Bojkovicko, Luhačovické Zálesí a Moravské Kopanice. Základní souborový repertoár, převzatý z původního Světlovanu, byl postupně rozšiřován o další písně a tance.
Osobní vztahy manželů Pavlíkových s významnými etnografy a folkloristy vytvořily nové podmínky pro umělecký růst souboru. Mezi ně patřili např. bojkovický rodák a příznivec ještě původního souboru prof. Josef Černík, velký znalec písní z Kopanic i Zálesí, z jehož sbírek čerpá soubor i v současnosti, dále národopisec Václav Stříbrný, vysoce fundovaná sběratelka Zdeňka Jelínková, která svojí činností zásadně ovlivnila vývoj mnoha souborů, i redaktor Československého rozhlasu Jaromír Nečas.
Stejně jako u rekonstrukce komenského kroje byli Pavlíkovi v roce 1975 i u zrodu rekonstrukce bojkovického kroje. Znali se s akademickou malířkou Věrou Fridrichovou, která u nich pobývala, když studovala kopaničářský kroj ve Starém Hrozenkově. Tu požádali, aby se této rekonstrukce podle archivního popisu ujala. Ta spolu s Miroslavou Ludvíkovou z Etnografického muzea v Brně a vedením Světlovanu vytvořila tvůrčí tým, který navrhl a spolu se Slovačem dokončil nový rekonstruovaný bojkovický kroj.
V roce 1976 iniciovala Ladislava Pavlíková založení dětského folklorního souboru Světlovánek, který chápala jako výchovu členské základny pro dospělý soubor. Byl proveden výběr dětí v prvních a druhých třídách základních škol. Zájem byl veliký, přijato bylo téměř 50 dětí. Sestavila a nacvičila dětská pásma, se kterými se děti poprvé představily v roce 1977 v programu Světlovan a Světlovánek tančí.
Nedá se vyčíslit, kolik úsilí a volného času věnovali Pavlíkovi své celoživotní zálibě, sběru lidových písní, hudebním úpravám, choreografii tanečních pásem, nácviku, organizování kulturních a společenských akcí. Jméno Pavlík jejich odchodem nevymizelo z kulturní scény v Bojkovicích, syn i vnuk Jaroslavové aktivně působí v bojkovických cimbálových muzikách. Také cimbálová muzika, která je složkou občanského sdružení Světlovan, nese jméno svého zakladatele a bývalého primáše Jaroslava Pavlíka.
S láskou vzpomínáme na humor pana učitele Pavlíka a vlídnost a zaujetí pro dobrou věc jeho manželky Ladislavy.

autor: Marie Špiritová
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace