Klein: Dá se péct i doma v troubě, ale když to nemá kůrku a trochu černých sazí z pece, není to ono

Za symbolickou dvacku si návštěvníci v Muzeu v Dolněmčí mohli sami namazat sádlem osminku chleba, dochutit dle libosti a za chvilku mít pěkné boule za ušima. A nikdo ani neřešil, že sádlo není zdravé, ba naopak u každého stolu se probíraly staré recepty našich babiček.
„Vše začalo velmi prostě, a to na Poštěpánském koledování, kdy se setkáváme na Muzeu. Bývá tu zima, takže jsme museli topit. Od toho pak už nebylo daleko k nápadu, že bychom mohli něco zkusit upéct. Na začátku bylo 12 receptur, které jsme vyzkoušeli. Stačí, když změníte jednu ingredienci, a chleba chutná jinak. Někdo přidává brambor, jiný ocet, anýz, pivo. Vybrali jsme náš top, který nám nejvíc šmakoval. Do standardního těsta jsme tak přidali jen jediné koření, badyán,“ prozradil tajemství receptu Petr Klein, mluvčí za všechny pekaře z kroužku.
Byť místnůstka byla velmi malá, bylo zajímavé pozorovat, jak vše má svá pravidla a že je zapotřebí i zkušeností k tomu, aby se chleba podařil. Peklo se z 30 kg mouky a vzniklo 47 bochníků chleba. Sázení první várky chlebů do pece předcházelo už od šesti hodin její roztápění. „Teplotu tu jsme neměřili, ale oko vidí. Odhadujeme ji podle stěn - jak jsou nažhavené doběla, tak si řekneme, teď je správná teplota, a začneme sázet,“ dodává Klein.
Tetičky z Dolního Němčí, které se přišly podívat, jak to mladým jde, přidaly známou píseň Pec nám spadla, pec nám spadla, kdo pak nám ji postaví..