Majitel nejlepšího zelé na Slovácku se pro srandu skryl pod pseudonymem a pražskou adresou!

Pouze jeden vzorek chyběl organizátorům prestižního koštu O najlepší kysané zelé na Slovácku IV, aby završili ve výsledkové listině rovnou stovku vzorků zelí s různými chutěmi z různých míst regionů, nejvzdálenější byl z Ostravska.
„Přiznám se, že radši už budu shánět vzorky na košty slivovice, vína nebo klobásek jak zelá. I když jsme posunuli termín koštu oproti minulým ročníkům, s tím, že ho bude ve škopcích v domácnostech ještě dostatek, je čím dál těžší tuto tradiční vitamínovou pochutinu shánět, prohlásil zklamaně, ale s úsměvem hlavní organizátor, Tonda Vrba z Velké nad Veličkou.
Většinou se amatérští výrobci vymlouvali tím, že už zelí nedělají, že se jim zkazilo, že už ho snědli, nebo že se dokonce stydí?! „Hodně smútím nad počtem dodaných vzorků ze samotného Horňácka, kde jsem skutečně očekával největší počet,“ dodal patriot Vrba.
„Byl zde vystaven ideální počet dodaných vzorků. Co hodně chválím, je jejich výborná kvalita, která se již vyrovná profesionálním výrobcům. Těsná vyrovnanost byla u většiny hodnocených vzorků. Já osobně jsem nenašel ani jeden špatný,“ pochvaloval si za degustátory Jaroslav Zeman, předseda Zelinářské unie Čech a Moravy, který na Horňácko zavítal až z Litoměřic. S pochvalnými názory se shledávala i většina dalších návštěvníků, mezi nimiž byli  i Dana a Jaroslav Trojkovi z Uherského Ostrohu. „Moc jsme se na tuto soutěž těšili a do Velké jsme přijeli vlakem už dvě hodiny před zahájením a odjíždíme mezi posledními. S umístěním našeho vzorku jsme spokojeni. Měli jsme s sebou ke koštování zelí na doplnění kapku slivovice a trochu škvarků a bůčku. Nevezeme domů nic, ani výhru z tomboly, ale naprostou spokojnost a veselou náladu,“ podělila se shodně o svoje dojmy  manželská dvojice.
Při slavnostním vyhlašování bylo mezi návštěvníky i degustátory pořádně cítit, když  velický starosta vyřkl jméno nejlepšího „zelara“ na Slovácku pro rok 2014. Josef Vaňous z Prahy-Smíchova. Tam měly putovat i dva keramické zeláky, které ještě na pódiu začaly dělat starosti pořadatelům, jak je dopraví tak daleko. Další překvapení, již po skončení koštu, bez diváků, je čekalo v zákulisí. Od místního provozovatele restaurace v kulturním domě Vlastimila Vaňka se v tichosti dozvěděli, že vítězný vzorek č. 1 (mimochodem obdržel jasně nejvíce hlasů a z talířku zmizel nejrychleji) svoji identitu skryl pod pseudonymem. „Za zelí se určitě nestydím, ale nechtěl jsem být v případě prvenství populární, aby se o mně psalo v novinách. Je to prostě Praha-Smíchov, abychom se zasmáli.“
Ve výsledkové listině za „horňáckým Pražákem“ skončil profesionální zelař oceněný řadou uznání z podobných soutěžích v republice, Jiří Kubíček z Bystrovan u Olomouce, a třetí místo zůstalo opět doma zásluhou výrobkyně Alžběty Vrbové.
V doprovodné kulturní vložce vyhrávala na koštu Horňácká cimbálová muzika Kubíci. Slovní zdravicí s hymnou a několika dalšími humornými písněmi se dále představila veselá, krojovaná družina kolem lašského krále Zdeně Vilnuše I., který je už více jak čtvrt století hlavním představitelem kulturně-vlastivědného sdružení Království lašské usilujícího o popularizaci a obrození kulturní identity etnografického regionu Lašska.