Hala zcela plná nebyla, úspěch se i tak dostavil. Takové znaky vykazoval Ples rodičů v Březolupech. Všemu předcházelo dvouměsíční zkoušení a pilování do dvou částí rozděleného vystoupení. Chvíli po sedmé, kdy jsem vstoupil do haly, jsem žáky mohl pozorovat na jejich poslední, ještě neveřejné zkoušce. Všech osm párů bylo naprosto odevzdáno do rukou své choreografky a učitelky hudební výchovy Hany Stiglerové. Žáků v ročníku je pouze třináct. Všichni tančit nechtěli, muselo se sáhnout do nižších ročníků. Ještě před čtyřmi lety nebylo potřeba řešit, kdo bude tančit. Vystoupení nacvičila děvčata z místního tanečního kroužku Pohoda. Naše škola je malá, má asi 164 žáků, a protože někteří deváťáci nechtěli a bylo zapotřebí minimálně osmi párů, vypomohli žáci z osmičky a sedmičky, řekla Stiglerová, která polonézu pro nové pořadatele, a to Sdružení rodičů, nacvičuje čtvrtým rokem.
Jak kdy a jak to šlo, smála se Stiglerová při odpovědi na další otázku, jaké byly zkoušky. První část jsem chtěla zachovat klasicky. Zvolila jsem klasiku A. Dvořáka. Druhou část si vybírala děcka, přiblížila Stiglerová, na co budou žáci tancovat, a jazykolamem se snažila přijít na název skladby. Je to James Artur, Impossible, doplnili ji žáci.
Zkoušce přihlíželo jen několik pořadatelů. Tanec je v klidném duchu a děcka se snaží a doufám, že vše dobře dopadne, odhaduje, jak se bude polonéza líbit nejen rodičům.
Do sálu by se ještě stovka návštěvníků vlezla, předsedkyně SRPŠ Gabriela Fajtová ale byla spokojená. Od doby, kdy polonézu tančí deváťáci, tak návštěvnost výrazně stoupla, pochvalovala si Fajtová, která nezapomněla představit hudební skupinu Motýl a Erika a připomenout, že o půl desáté žáci polonézu zatančí ještě jednou. Pohoda Březolupy na nás nezanevřela a děvčata, která pravidelně během roku vystupují na několika soutěžích, dnes představí svoji  skladbu Touha, dodala na úplný závěr.