Letošními dodatečně narychlo vybranými hospodáři se stali manželé Stojaspalovi. „Na přemlouvání nebyl žádný čas, protože pár, který měl letos dělat hospodáře, to na poslední chvíli odmítl. Rozhodnutí, že s manželkou půjdeme, padlo teprve tři týdny nazpět, prozrazuje Vladimír Stojaspal za mírného deště na stadionu pod vchodem do tribun v rodinném kruhu.
Kroje, vztah a smysl k uchování tradic jim nechyběl, proto nic nestálo v cestě, i když času nebylo nazbyt, protože opravují dům, aby se chopili všech potřebných oficialit. „Zčásti jsme věděli, do čeho jdeme, protože takovou generální zkoušku jsme si odbyli, když byli naši kluci za stárky. Kroj mi letos ušila moje maminka, jen manžel si ho musel půjčit z kroužku, přidává Marie Stojaspalová. „Rozdíl mezi hody a dožínkami je jen ve větším počtu říkání. Měl jsem v ruce pro jistotu připravený a očíslovaný tahák. Vše bylo hektické a na učení jsem díky opravě domu měl jen dva dny, doplňuje letošní hospodář.
Hospodaření bylo také pro Vladimíra drobným připomenutím doby jeho pradědečka, který v Dolním Němčí provozoval mlýn, na místě, kde je nyní tomuto bílému řemeslu věnována muzejní expozice.