Ženská závislost je na obrovském vzestupu

Zápisník alkoholičky je v současnosti na vrcholu diváckého zájmu. Doslova hýbe českými kiny. Film je motivován stejnojmenným blogem a knihou, ve které autorka Michaela Duffková popisuje svůj vlastní boj a alkoholismem. Hlavní postavu s největší odhodlaností ztvárnila Tereza Ramba v roli mladé maminky, která začala řešit alkoholem samotu, život v cizím prostředí na dědině za Prahou, ztrátu soukromí při soužití s manželovými rodiči, neporozumění si s tchyní…

Večer si dala skleničku na samotu, uvolnění, na neporozumění a nakonec na žal. Z jedné skleničky zanedlouho přešla na lahev, než skončila u dvou lahví vína denně. Že má nějaký problém, si dlouho nechtěla přiznat. Ztratila tím sama sebe… Jak se alkoholička Míša vepsala do života hlavní postavy herečky Terezy Ramba?

Terezko, roli jsi prý napoprvé odmítla?

Ano. Po prvním přečtení scenáře mi bylo opravdu špatně. Bylo to umocněno tím, že jsem v té době byla také doma s rok a půl a dva a půl roku malými dětmi. Věděla jsem, že kdybych roli přijala, musela bych hrát opravdově, na hraně sama sebe, a to jsem si s dvěma malými dětmi nedokázala představit. Jenže pak to se mnou rozebírali mí nejbližší a ti mně vlastně pomohli se přes obavy přenést. Řekli: „Neschovávej se za děti a obavy. Běž dělat práci, kterou miluješ, my se o děti i tebe postaráme.“ A tak jsem roli přijala.

Takže manžel Maty stojí za tím, žes roli přijala?  Nelitoval, když jsi chodila s modřinami a zničená z natáčení?

Manžel Matyáš, kamarádka Míša i celá rodina mě zbavili obav a obrovsky mě podpořili. Oni mě k roli Míši vlastně dokopali. Manžel Matyáš je unikátní muž, který ví, že tu práci moc miluji, a je na mě pyšnej. Je úžasné, když máte vedle sebe někoho, kdo vám nebrání a nezávidí úspěch. Maty je úplný opak chlapů, které jsem měla před ním. Vím, že bez něho a našeho vztahu bych to s dětmi nedala. Nemáme chůvy a u dětí se střídáme. Navzájem se držíme a funguje to. 

Konzultovala jsi roli s autorkou Míšou Dufkovou?

Ne. Není to dokument, abychom přesně dodržovali sled událostí. Snažili jsme se spíš zachytit Míšinu esenci. I přes hrozné věci, které prožila, neztratila nadhled, humor a vtip, což je vzácná věc. A to se nám snad podařilo.

S Míšou jsme se viděly asi jen třikrát. Nechtěla jsem ji soudit, hodnotit ani se skamarádit, chtěla jsem vytvořit úplně novou Míšu. Proto jsem šla na hranu sama sebe, aby mi diváci uvěřili. Během natáčení jsem byla plná modřin, sama jsem si oholila hlavu, ostříhala vlasy a přežila i nahou scénu ve vaně.

Myslím ale, že jsme s autorkou Míšou spolu zvláštním způsobem propojené a některé věci si vůbec nemusíme říkat. Jako bysme si prožily úplně stejný příběh, ale v jiných konstelacích.

Není filmové natáčení silných filmových příběhů i terapií pro herce a štáb?

Samozřejmě. Procesy při tvorbě filmu ve vás mohou nastartovat nějaké ozdravné pocity - skrze věci,, které si rpožila Míša, to ve mně vyvolalo mé věci, se kterými jsem se mohla daleko lépe srovnat. Herectví v nás může fungovat jako rodinná terapie, při které si můžete vyřešit věci, které byste si jinak neměli šanci vyřešit, a odbrečet věci, které byste jinak v normálním životě neměli šanci otevřít…

Nikdy jsi neřešila splíny alkoholem?

Ze všech stran máme v rodině k alkoholismu sklony, ale díky bohu se mně vždycky podařilo to ukočírovat…

Otevřeně přiznáváš, že chodíš na terapii kvůli rolím…

Dříve jsem chodila na terapie, ale už jsem byla dobrá a dokázala se od rolí oprostit. Teď po natáčení alkoholičky už ale zase chodím. (smích)

Ono skočit do role není tak těžké, jako z ní pak vyskočit po 40-50 natáčecích dnech, kdy předstíráte život někoho jiného, říkáte cizí slova, v podstatě si myslíte cizí myšlenky. Jakmile natáčení skončí, nevíte vlastně, kdo jste vy.

Film tematicky navazuje na Úsměvy smutných mužů režiséra Dana Svátka. Zatímco předešlý film zachytil problém mužů, který byl v té době evidentní, v období pandemické izolace se počty závislých mužů a žen téměř srovnaly. Před několika lety to bylo 1:7, na sedm závislých chlapů jedna žena. Dnes se počty žen alkoholiček prudce zvedly na 1:2, což je velký problém, nad kterým často přivíráme oči.

Obrovský nárůst závislostí na alkoholu zaznamenali adiktologové u mladých žen všech sociálních skupin. Narůstá i počet alkoholiček mezi mládeží. „Je to doslova epidemie,“ shodují se adiktologové a psychologové, kteří denně řeší nové případy. Může za to pracovní vypětí, stres, vysoké nároky, stereotypní péče o děti a domácnost. Častým spouštěčem je období rodičovské dovolené. Ženy si pořizují děti mnohem později, proto je pro ně složité vypadnout z dobře nastartované kariéry do sociální izolace a extrémní únavy. „Dvojka vína“ pomůže k uvolnění, a pokud situaci nezvládnou, končí to vypitými láhvemi různě ukrytými po domě či bytě…