Zapomenuté nářečí z podhůří Buchlova

Zapomenuté nářečí z podhůří Buchlova
Slovácko Společnost 29 / 07 / 2008

„Strejčka“, který „majou psejčka pod vozejčkem“, dnes už téměř „řejkat“ neuslyšíte. Zanikne nadobro toto starobylé dolské nářeč

Dnes už jen málokdo ví, že oblast buchlovského podhůří byla v minulosti charakteristická velmi specifickým nářečím. V úzkém pásu, který se táhne v našem regionu od Babic až po Ořechov, se totiž mluvilo tak zvaným dolským nářečím. To již po druhé světové válce označil univerzitní profesor Jaromír Bělič ve své knize Dolská nářečí na Moravě za nejstarobylejší nářečí na Moravě, jehož hlavní charakteristikou je, že tvoří pomyslnou přechodovou linii mezi nářečím východním, tedy slováckým, a západním, tedy hanáckým.
„Právě díky tomu, že se na tomto území střetávala dvě velmi silná nářečí, ustálila se v dolské oblasti velmi unikátní a v dané oblasti různorodá nářečí, která byla často přehlížena, uměle přiřazována do jedné či druhé oblasti, či dokonce označována za nářečí neautentická. Opak je však pravdou a právě dílo univerzitního profesora Jaromíra Běliče, které vznikalo přímo v terénu, je toho jasným důkazem,“ uvedl Michal Dvouletý, předseda Spolku Svatopluk Nedakonice, který se pustil ve spolupráci s folkloristou Miroslavem Jestřabíkem právě do mapování dolského nářečí v buchlovském podhůří. „Rozsáhlé území Dolska je totiž rozděleno do několika nářečových typů, z nichž do první, nejzachovalejší skupiny patří obce Babice, Boršice, Huštěnovice, Jalubí, Kostelany nad Moravou, Nedakonice, Ořechov, Polešovice, Traplice, Tučapy, Tupesy, Váženy a Zlechov,“ vykresluje lokalitu tak zvaného buchlovského podhůří Michal Dvouletý.
Nejcharakterističtějším znakem nářečí v těchto obcích je užívání dvojhlásek „ej“ a „ou“. Například „pršej na šejny“, „strejček majou psejčka pod vozejčkem“, „tetička řejkajou, že majou třejsku v malejčku“, „děcka se učijou ve škole čejst“ a podobně.
„Avšak toto nářečí je již takřka zcela zapomenuto. Nejen, že se najde pouze málo pamětníků a starousedlíků, kteří by používali alespoň část tohoto nářečí, ale navíc se mezi obyvateli těchto obcí vytratilo povědomí o tom, že žijí v nářečově zajímavé oblasti. Mizející svět staré vesnice totiž zametá stopy také za tímto krásným a pro mnohé již neznámým nářečím,“ dodal Dvouletý, který proto rád přijal iniciativu folkloristy Miroslava Jestřabíka k vydání publikace, která by zachytila nejen krásu dolského nářečí v buchlovském podhůří, ale také víc jak sto, často neznámých lidových písniček.
„Když jsem se začínal zajímat o zápisy písniček z této uzavřené oblasti, zjistil jsem, že například v Poláčkových Slováckých písničkách z mnoha set tam není jediná zapsané z této lokality. Stejně také u Bartoše. Několik písniček jsem objevil pouze ve sbírce Františka Sušila. Naopak velkým překvapením pro mne byla sbírka písní z roku 1898 z pozůstalosti Františka Bartoše v zemském archivu v Brně, kde jsou zastoupeny snad všechny obce tohoto regionu,“ prozradil Miroslav Jestřabík s tím, že na vyhledávání starých písní má zásluhu také Slávek Náplava z Nedakonic. „Protože písně byly v uvedených vesnicích zaznamenávány většinou učiteli, je možné se domnívat, že texty zaznamenávali spisovným jazykem a na nářečí příliš nedbali,“ dodal Jestřabík, patří k velkým patriotům tohoto regionu.
Přestože se nedakonickému Spolku Svatopluk podařilo shromáždit již množství podkladů, autoři připravované publikace si uvědomují, že určitě nebyli schopni obsáhnout všechny možné prameny či mluvit se všemi pamětníky. Uvítají proto jakýkoliv typ či pomoc (e-mail: spolek-svatopluk@seznam.cz, mobil: 739 618 305).

TOPlist