Zlatí manželé Gabrielovi

Zlatí manželé Gabrielovi
Foto: pri
Boršice Společnost 14 / 01 / 2013

O víkendu si připomněli manželé Marie a Štěpán Gabrielovi z Boršic v zástupu početné rodiny svůj významný den. Bylo tomu totiž rovných padesát let, co vstoupili na společnou cestu životem. Společně vychovali čtyři děti Tomáše, Jana, Štěpána, Jitku a radují se z devíti vnuků. Svatební den po půl století měl stejný průběh jako ten 12. ledna 1963. Nejprve na obecní úřad, poté mše svatá v kostele sv. Václava. Během přesouvání jsem se dozvěděl, že před svatbou dědeček jel na Antoníček, modlit se za dar dobré ženy. Při návratu si prý babi všimnul a bylo to. O tom, že i skutečná cesta k jednoho ke druhému nebyla o mnoho delší než tento příběh, něco prozradila nejmladší dcera Jitka Pernicová: Seznámili se velmi jednoduše. Bydleli totiž naproti přes potok. To tam ještě nestály domy, takže na sebe i viděli a měli to jen kousek.
Životem je provází víra, láska, naděje a děti. Jak tomu ale bývá, také starosti a spousta tvrdé práce. Neustále si udržují dobrou mysl ve víře v boha, kterou si dokazují vzájemnou oporou. Skromní manželé nakonec svolili i  k oslavě. Nechtěli jsme o nějaké oslavě ani slyšet. Děcka nám nadávaly, že se scházíme jen o pohřbech, tak jsme uvolili ke všemu, promluvil Štěpán Gabriel, který dlouhá léta působil jako člen ochotnického divadla, organizátor jízdy králů, různých plesů a nikdy nezapomněl obhospodařovat společný vinohrad. Marie Gabrielová zavzpomínala na dobu před padesáti lety: Za naši svatbu může můj bratr František, který přišel prosit manžela, aby šel za mládence. On mu řekl, že nemůže, že se bude ženit také. Svatbu jsme měli tedy společnou a v ten den byla taková zima, že mně zmrzla svatební kytice a u fotografa jsem musela mít umělou a byly závěje až po kolena.

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace