Zůstalo jen u symbolů?

Zůstalo jen u symbolů?
Foto: pri
Míkovice Společnost 22 / 04 / 2011

„Bylo mi divné, že po mně chtěli jméno, adresu a telefon.“

Zbývá posledních pár dní do konce čtyřicetidenního půstu, který lidé mohli využít podle svého uvážení. K zamyšlení se nad svou životní cestou, nad tím, jestli je zvolená cesta tou správnou, k užívání si anebo třeba i k postesknutí. Vždyť svůj způsob pohybu vpřed každý svobodně volí podle svého vnitřního vyznání či přesvědčení.

Symbolem Velikonoc je pro většinu z nás zajíček, ale v křesťanské tradici je jím beránek, který má být vyjádřením cesty spasení a dosažení věčného života. O udržení zvyku pečení beránka se v Míkovicích stará Božena Tvrdoňová, které nikdo z těch, kdo ji znají, neřekne jinak než cukrářka.

 

Vyzkoušejte si i vy

Recept na beránka není složitý a každý ho jistě při troše šikovnosti zvládne sám doma. Důležité je jen mít formu. Není to kynuté těsto, takže to jde rychle. Je to šlehané těsto jako na dort. Vajíčka ušlehám s cukrem, pak do toho přisypu mouku a trochu prášku do pečiva. Ořechy přidávám na přilepšení. Mají v sobě hodně tuku, těsto je díky nim chutnější. Formu vymažu sádlem, vysypu ji polohrubou moukou a naliju do ní těsto. V troubě se to peče asi 45 minut na 200 °C, popisuje Tvrdoňová přípravy a přidává další rady třeba pro začínající cukrářky. Je nutné beránka dobře nechat vychladnout, ale rozhodně je potřeba co nejdříve začít se zdobením, aby těsto zbytečně nevysychalo. Sníh těsto uzavře a to zůstane pěkně křehké.

Z trouby jsme beránka vytáhli a než nám vychladl, začali jsme si připravovat sníh. Mám to už tak nějak v oku, takže na dva beránky jsou to čtyři bílky, trošku soli pro lepší šlehání a 200 g krupicového cukru, vyjmenovává ingredience. Vodní lázeň je rozehřátá, začínáme šlehat sníh. Voda nesmí prudce vřít, jen pěkně pozvolna na malém plameni. Osobně mám vyzkoušené vařit to v litinových hrncích. Na sporáku se ani nehnou a pěkně drží teplotu, říká Tvrdoňová za neustálého promíchávání metličkami mixéru. Hmota začíná krásně tuhnout. Asi 15 minut šlehání a sníh je hotový.


Míkovická cukrářka v akci

Božena Tvrdoňová si připravuje stůl k práci na zdobení: kávová zrnka na oči - ta má navybíraná v misce, sníh si pěchuje do cukrářského pytlíku a aby se jí lépe zdobilo a nemusela se hrbit, beránka umístěného na prkýnku podkládá kastrůlkem. Na chvíli odbočujeme od receptu. Většinou peču pro rodinu a známé. Mám tři sourozence, neteře, synovce. Taky peču kamarádům do práce nebo k nečekaným událostem. Měli jsme tu po Novém roce misie, tak jsem upekla kněžím dort ve tvaru kříže. Poprvé jsem tak mohla využít formu, o které jsem si myslela, že ji nikdy nepoužiji, říká Tvrdoňová a přidává vysvětlení. Dostala jsem ji od kamarádky, která ji přivezla až z Ameriky. Říkala jsem jí, že nemám kdy a komu takový dort upéct, ale odpověděla mi, že furt někomu něco peču, tak že formu jistě uživím.

Pečení a posléze také vaření jí bylo souzeno. Sama v mládí netušila, že se jednou dostane k práci v kuchyni. Přes práci ve Zbrojovce a LETu jsem nakonec skončila v závodní kuchyni, konstatuje Tvrdoňová a kroutí hlavou nad svým vlastním tvrzením z dřívější doby: Do kuchyně nikdy v životě. Když mě v padesáti z LETu propustili, hledala jsem si práci, ale jak jsem někde ukázala občanku, bylo vymalované. Šla jsem po Prostřední ulici a potkala jsem známou, která mi řekla, že vypadám smutně. Řekla jsem jí, že hledám práci, a ona mi nabídla dělat v kuchyni ve škole na Východě, prozrazuje Tvrdoňová, která se tak nakonec v padesáti napůl vyučila kuchařkou.


Za deset minut nazdobeno

Vracíme se zpět ke zdobení a je vidět, že to není první, ale jistě ani poslední beránek, který jí prochází pod rukama. Pytlíkem tvořené obloučky vede přesná ruka. Jeden střídá druhý a půl beránka už pokrývá krásná sněhobílá vrstva. Jsem zvyklá na plátěný pytlík. Je spousta moderních, ale zůstávám u osvědčeného. Tam, kde mezi vlnkami korpus prosvítá, tak se jemně ďubne sněhu, aby byl celý krásně bílý. Na čumáčku vlna není, tam krém roztírám nožem, dodává a beránek je téměř hotový. Zbývá jen přidat oči, do pusinky přidat zelenou ratolest v podobě rozmarýnu a krásnou barevnou mašličku. Vše musí proběhnout rychle, proto je dobré si to dopředu nachystat. Sníh totiž rychle tuhne, upozorňuje Tvrdoňová a když se podívám na hodiny, zjišťuji, že celé zdobení trvalo jen asi deset minut.

Ukazovat, jak se zdobí takový beránek, chodím i dětem do školky. Někdy jsou ale děcka spíš víc nalezlá v krému, než aby se dívala na výrobu, říká Tvrdoňová. A protože si potrpí na detaily, i podložka musí být co nejblíže realitě. Podložku vyrábím z tvrdého papíru. Vystřihnu si oválný tvar, natřu to sněhem a posypu kokosem obarveným nazeleno potravinářským barvivem.

 

Jedna velká náhoda?

Při zdobení se jí vybavují vzpomínky na loňskou výhru v soutěži, které předcházela spousta náhod a okolností, které ji přivedly až k prvnímu místu a hlavní ceně - výletu do Říma v hodnotě 25 tisíc.

Beránků před Velikonocemi peču hodně, tak jsem ani nevěděla, že je nějaká soutěž. Kolegovi v práci jsem slíbila, že když mě přijde vyšubat, tak mu jednoho dám. Přijel si pro něj v sobotu odpoledne a řekl mně, že ho chce dát někde na výstavu. Každý rok si pěstuji obilí, protože si dělám domácí dekoraci, takže jsme ho ještě dali do ošatky a přidali kuřátka, aby byl pěkně nazdobený, vypráví Tvrdoňová a já se snažím pochopit, jak je tedy možné, že nakonec vyhrála ona sama.

V neděli mi zavolal, že beránka nešťastnou náhodou při přenášení rozbil, jestli nemám ještě jednoho. Peču vždycky nějakého navíc, takže nebyl problém mu dodat druhého, ale protože neměl auto, domluvili jsme se, že se potkáme přímo na místě, vzpomíná. Ani tehdy ji ještě ani ve snu nenapadlo, jak to dopadne, a až s odstupem času sama uznává, že výhře předcházela řada náhod, které ji přivedly právě až do Vinohradské ulice. Šli jsme od hřbitova, protože jsme si mysleli, že to bude rychlejší. Nově nazdobeného beránka jsem nesla v krabici. Protože jsem měla boty s 5centimetrovými podpatky, řekla jsem neteři, aby šla dopředu a mého kolegu našla, abychom se nezdržovali, líčí dál svůj příběh, který ještě nekončí. Došlo totiž k velké změně. Když jsem přišla, nikde jsem ho neviděli, zato kolem nás zrovna procházely slečny v kroji, které mě upozorňovaly, že už je za pět minut tři, ať jdu s nimi a beránka jim předám. Bylo mi divné, že po mně chtěly jméno, adresu a telefon, popisuje rychlý spád událostí.

Měla jsem sucho v krku, tak jsme se šli napít a v tom okamžiku jsme kolegu potkali. Pozval nás na víno, lupla jsem dvě deci a otočeni zády jsme se tak asi 10 minut bavili. Vtom přišel další moment překvapení. Ohlédla jsem se a beránek byl pryč, pokračuje dál sugestivně ve vyprávění.

 

Bez reklam jako v TV pokračujeme

Myslela jsem si, že ho nějaké děti vzaly a za křovím ho ojídají. Šli jsme se po něm podívat a v tom okamžiku vidím faráře Petra Dujku, který stojí na pódiu a drží mého beránka v ruce. Ulevilo se mi a do toho mně známé Stašková a Štěrbová povídají, že to mám v kapse. Ptala jsem se jich, co mám v kapse, no a teprve od nich jsem se dozvěděla, že jde vlastně o soutěž, přidává do neuvěřitelného příběhu. Když zmínili moje jméno a měla jsem si jít pro cenu, víno mi rázem stouplo do hlavy, byla jsem červená jak rak. Ale bylo to nádherné. Vyhrála jsem, aniž bych to čekala. Každý mi říkal, že si to zasloužím, protože už kolik roků peču pro děcka. Že je to zasloužené vítězství a jisté zadostiučinění, dodává s hřejivým pocitem.

Co rozhodovalo při výběru vítěze, to asi náhoda už nebyla. Bylo nás přihlášených asi patnáct a myslím, že to, co možná pomohlo rozhodnout a zapůsobit na porotce, bylo moje naaranžování, uvažuje Tvrdoňová a zmiňuje se, že ještě více času jí zabere příprava beránka, kterého děti nesou v kostele spolu s oběťními dary. Dám ho na stříbrný podnos, kolem dokola vyložím asparát, přidám speciální mašli určenou jen pro tuto příležitost. Je to krása.

 

Velikonoce

Společenské a náboženské spektrum je v celosvětovém měřítku značně rozsáhlé. Vysvětlení přesahu víry tak tedy není vůbec jednoznačné, protože se týká víc jedinců než většiny. Co tedy pro Boženu Tvrdoňovou znamenají Velikonoce? Velikonoce jsou nejkrásnější svátky vzkříšení Krista a jsou v symbolickém významu větším svátkem než Vánoce. Lidé, kteří ve víře nežijí nebo k ní nejsou vedeni, tuto skutečnost vůbec neznají. Před dvěma lety jsem byla přímo v Izraeli, v Jeruzalémě a Betlémě, a každému bych přála se na tato místa dostat. Je to počátek křesťanského života a jeho zrození, vyjadřuje svůj postoj k víře a přiznává, že Velikonoce velmi prožívá.

Dalším výrazným symbolem Velikonoc je pro nás pomlázka. Po míkovicku šubačka. Starší generace už to tak neprožívá, spíš jen krúžkaři obcházejí svoje děvčice. Co ale pamatuji, když jsem do Míkovic přišla, tak to byly partyje chlapů, které jsem ani neznala. Ráno jsem vstávala raději už v pět, abych byla oblečená, protože když se dostali až k posteli, tak po holých nohách to panečku bolelo. Někteří měli cepy nebo jalovec, oživuje vzpomínky, ale přiznává, že je ráda, že dnes už otevírá dveře spíš těm mladším, kteří si přicházejí pro beránka. Zvykem tu bývalo dávat syrová vajíčka a špek. Kde večer skončili, tam jim lidé z vajíček, co neporozbíjeli, nadělali kastrol škvařežiny.

 

Statistika nuda je, ale...

Využijeme-li matematiky, získáme zajímavé vyjádření času věnovaného radosti druhých. Přípravy těsta i s pečením v minutách: 35 x 20 + 35 x 10 minut zdobení. Dohromady je to bez sedmi hodin celý den, který Božena Tvrdoňová dobrovolně věnuje výrobě beránků pro míkovické děti, k ozdobení slavnostních rodinných stolů nebo k dekoraci kostela. Statistiku si nevedu. Ze začátku jich bylo méně, spíš pro rodinu a sousedy. Dnes jich ale je něco ke čtyřicítce, říká Tvrdoňová.

Beránky peče asi čtyřicet let, ale nejvíc si pamatuje generaci dnešních třicátníků, kteří k ní kdysi jako malí kluci chodili. Před třiceti lety byl takový beránek krásný dárek a sladkost v jednom. Nebyl tak velký výběr cukrovinek, jaké dnes můžeme nakoupit v obchodech. Naproti nás bydlí Víťa Škrášek a když přijde dnes se svými dětmi, vzpomíná, jak šli nejdřív k nám a jak se těšil na šubačku. Říká, že měl hroznou radost, když si beránka nesl domů, a že si dával velký pozor, aby ho nerozbil. Někteří si dokonce i přivstali a už po šesté byli u nás, aby mě zastihli doma, než jsem šla do kostela.  

A kdo že ji k pečení přivedl? Asi jsem hodně často chodívala pomáhat mojí mamce péct zákusky na svatby. Když už děti byly trošku větší, tak jsem po práci jezdívala za ní do Popovic. Byla to dobrá škola, pro svatebčany pékávala až dva tisíce zákusků a když byla vlčnovská Jízda králů, krabic bylo nepočítaně, dodává Tvrdoňová.

autor: Pavel Princ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace