120 let historie kopané na Slovácku 10. díl 2000 - 2009

Foto: Archiv Petr Zapletal  /  Do roku 2005 změnil prvoligový klub název na 1.FC Slovácko a svoji cestu pohárem pod novým majitelem zakončil ve finále.

Hned v prvním roce do Evropy

1.FC Slovácko píše v tomto období nejsvětlejší stránky své historie. Do síně slávy získalo první významnou trofej v podobě MOL Cupu a navrch přidalo ještě úspěšné působení v evropských pohárech. Jeho vznik bývá často spojován s rokem 2000, ale historie slovácké kopané na obou březích řeky Moravy sahá hluboko do minulého století a v letošním roce oslaví 120 let od založení prvního organizovaného fotbalového klubu, který je předchůdcem dnešního 1.FC Slovácko. V zimní přestávce vám v seriálu našich novin spolu s Petrem Zapletalem, fotbalovým historikem a statistikem, připomínáme dějiny fotbalu v centru Slovácka a tím i dějiny slováckého reprezentanta na vrcholné fotbalové scéně.

Spojení dvou rivalů

13. března 2000 proběhl na fotbalovém Slovácku převrat, který byl pro generace fanoušků na obou březích Moravy celé dvacáté století naprosto nemyslitelný. V tento den byla podepsána zakladatelská smlouva 1.FC SYNOT, která formálně potvrdila spojení uherskohradišťského a staroměstského klubu. „Rodina Valentů tehdy dala dohromady dva rivalské kluby, spojila jejich přednosti a rozhodla se, že vybuduje silný regionální klub založený na tradicích červenobílé Slovácké Slávie Uherské Hradiště a modrožluté Jiskry Staré Město,“ vzpomíná historik Petr Zapletal. V té době to byl riskantní krok, protože někteří členové vedení obou klubů si společnou spolupráci nedokázali představit a jedinci z obou táborů fanoušků se zařekli, že Moravní most kvůli fotbalu už nepřekročí. Pragmatismus silného a prozíravého investora však rozhodl a vzájemná řevnivost obou táborů příznivců postupně vyprchávala.

Evropský pohár jako dárek

Prvoligová premiéra se odehrála na staroměstském Širůchu a 1.FC SYNOT se v ní bez potíží zachránil. Jako bonus získal i právo účasti v letní evropské soutěži UEFA INTERTOTO Cup. V následujících sezónách svoji prvoligovou příslušnost 1.FC SYNOT neustále upevňoval. Trenérské žezlo převzal Dušan Radolský, který navázal na práci Františka Komňackého. Sportovnímu vedení se vyplácelo sázet na hráče se vztahem k regionu a jejich motivaci prosadit se v ligovém fotbale.  Ve třetí prvoligové sezóně vystoupal „Synot“ až na osmou příčku a potřetí si vybojoval start v letním Intertoto cupu. V něm získávali mladí fotbalisté i vedení klubu mezinárodní ostruhy a mezi evropskými kluby zapsali dobré výsledky. Z letní soutěže dokázali vyřadit rumunskou Universitatea Craiovu, moldavský Tiraspol, švédský Helsingborg či srbský OFK Bělehrad. I přes vyřazení nabrali fotbalisté 1.FC SYNOT cenné zkušenosti v zápasech s francouzskými kluby Stade Rennais, FC Socheaux či bundesligovým Wolfsburgem. 

Šlapání na paty mocným

První sportovní komplikace už stabilního účastníka české nejvyšší soutěže nastaly na startu sezóny 2003/2004. Nové licenční podmínky pro stadiony klubů první ligy znemožňovaly pokračování na rodinném Širůchu a přestavba stadionu v Uherském Hradišti teprve vrcholila. 1.FC SYNOT tak musel do azylu v Brně a v Drnovicích. A především na Srbské se mu nedařilo. „Po pěti odehraných kolech měl Synot pouhé tři body a majitelé klubu sáhli k radikálnímu řezu,“ připomněl zlomový moment čtvrté ligové sezóny Petr Zapletal. Na lavičku přišel zkušený trenér Karel Jarolím, kádr posílil střelec Jan Nezmar, svoji dravost přinesl do týmu mladičký Milan Petržela. Vedle mladého Michala Kadlece i perspektivního Veliče Šumulikoskiho se pod dohledem zkušenějších ligistů rozvíjel potenciál klubu. Synot zakončil sezónu na páté příčce a slovácký klub začal šlapat na paty pražským velkoklubům.

Hledání nového majitele

Reakce tehdejších vládců českého fotbalu a zákulisních lobistů na sebe nenechala dlouho čekat. V květnu 2004 se v nejvyšší české soutěži otevřela kauza korupce rozhodčích ve fotbalovém prostředí a jako obětní beránek byl z klobouku klubů vytažen ten Praze nejvzdálenější, nejmladší a na první pohled nejméně zkušený klub, 1.FC SYNOT. Sdělovací prostředky předhozenou kořist s chutí rozcupovaly, přidala se tehdy i část uherskohradišťské politické veřejnosti a reakce tehdejších majitelů 1.FC SYNOT na sebe nenechala dlouho čekat. „Holding SYNOT odchází z profesionálního fotbalu a 1.FC SYNOT je na prodej,“ pronesl tehdy předseda představenstva 1.FC SYNOT Ivo Valenta pro fanoušky šokující zprávu. Přestože SYNOT garantoval financování klubu i do období, než se objeví nový majitel, a ligový tým od počátku úspěšně odmazával disciplinární manko dvanácti bodů, kterým fotbalový svaz zatížil klub už před začátkem soutěže, nový majitel se nehledal lehce.  

 Slovácko převzal Řezník

Nový majitel klubu, který už nesl název 1.FC Slovácko, se nakonec našel ve společnosti Fotbal Invest Group, kterou ovládal pražský advokát Jan Řezník. Slovácko nakonec těžký ročník zvládlo a i přes bodový odpočet před jeho startem se celkem bezpečně zachránilo. Na fotbalovém Slovácku však už panovala nervozita ze ztráty stabilního majitele a kolem nové vlastnické struktury se začaly objevovat stále větší a větší otazníky. Nové vedení klubu sáhlo i na trenérskou židli Karla Jarolíma. Úspěšného kouče nahradil od zimy 2006 Ladislav Molnár, který dokázal tým přivést až do finále Českého poháru, kam tým kapitána Jana Palinka doprovodilo 56 autobusů nadšených fanoušků. Slovácko v Olomouci podlehlo těsně Baníku Ostrava 1:2.

Pád do druhé ligy

Pro fanoušky modrobílých klubových barev to byla na dlouhou dobu poslední radostná vzpomínka. Následující sezónu 2005/2006 Slovácko i díky trenéru Stanislavu Levému sice zakončilo na sedmé pozici, ale v té následující pod taktovkou Jiřího Plíška a Pavla Malury už skončilo v ligové tabulce poslední a následoval sestup do druhé ligy. Přestože klub vypadl z ligového pelotonu, nálada na fotbalovém Slovácku se znovu zvedala. Nekoncepční a nekompetentní období řízení klubu Janem Řezníkem utnula nabídka slováckého patriota a významného podnikatele Zdeňka Zemka, který zadlužené Slovácko koupil a postavil jej ekonomicky znovu na nohy. Velkou roli v tom sehrála i nová ředitelka klubu Marcela Mrázková a sportovní ředitel Petr Pojezný, který udržel kontinuitu s předchozími majiteli klubu včetně rodiny Valentů, která stále podporovala fotbalovou mládež. Škody napáchané skupinou Fotbal Invest Group na sportovním poli však potřebovaly delší čas, a tak 1.FC Slovácko působilo ve druhé lize až do roku 2009. 

Zajímavost

Na fotbal na padácích

Hned po vstupu na fotbalovou scénu začal poutat regionální 1.FC SYNOT pozornost fotbalových fanoušků nejen na Slovácku, ale i ve fotbalové Evropě. V červnu 2002 vyrazili svěřenci tehdejšího trenéra Radka Rabušice k zápasu 1. kola INTERTOTO Cupu do moldavského Tiraspolu. K přepravě do hlavního města Kišiněva využili „synoťáci“ nabídky vojenského antonova, který startoval z přerovského letiště Bochoř. Už při startu se objevily problémy s navigací a letadlo s 30 pasažéry na palubě hodinu rolovalo po bochořském letišti. Zatímco hráči seděli v pohodlných sedačkách, jejich doprovod na lavicích po stranách trupu letadla určených pro parašutisty znervózňoval po nastartování motorů dým z paliva v prostorech pro pasažéry. Vojenští piloti však nehnuli brvou a letecký přesun do Moldavska proběhl bez problémů.

Zápas nakonec skončil zaslouženou remízou a při přátelském posezení s moldavskými funkcionáři se atmosféra uvolnila. „Domácí“ byli šokováni, když se dozvěděli, že výprava jejich hostů přiletěla vojenským speciálem určeným pro parašutisty. „Sportovní ředitel Igor Štefanko tehdy v nadsázce prohodil, že nad Kišiněvem se otevřela zadní plošina letadla a hráči a funkcionáři vyskákali z letadla na padácích, jen na jeho manželku padák nezbyl, tak použila jubku… (tradiční ruská sukně). Samozřejmě jsme se všichni společně zasmáli,“ zavzpomínal na jednu z výprav po Evropě tehdejší manažer 1.FC SYNOT Jaroslav Hastík.

Pohled historika Petra Zapletala: 2000-2009

V létě 2000 1.FC Synot skvěle odstartoval. Po 4. kole figuroval na 2. příčce, jen dva body za mistrovskou Spartou! Poprvé prohrál až po osmi kolech v Teplicích. Na závěr podzimu doma porazil Spartu 2:1 a v Praze obral Slavii o dva body (0:0). V tabulce přezimoval na fantastickém 4. místě, ztrácel pouhé dva body na třetí Sigmu. Jarní duely už tak úspěšné nebyly, a tak nikoho nepřekvapilo konečné 11. místo. Stejné umístění zopakoval i v dalším ročníku ligy 2001/02. Opět jej tohle umístění posunulo k účasti v Interpoháru. Zde došlo k velkému překvapení, když ve 2. kole doma porazil Helsingoborg IF 4:0. Švédský mistr z roku 1999 a účastník skupinové fáze LM 2000/01 byl vyřazený, protože v odvetě dokázal zvítězit jen 2:0. Byl to první výrazný slovácký úspěch na evropské scéně. Třetí a poslední sezónu na staroměstském Širůchu dokázal Synot dotáhnout na 8. osmou příčku a Jiří Kowalík si vystřílel korunu Krále střelců za 16 branek. V létě a v průběhu podzimu roku 2003 se podařilo nejen otevřít nový stadion v Hradišti, ale hlavně pod vedením trenéra Jarolíma se dobudovalo mužstvo, které bylo schopno konkurovat komukoliv v 1. lize. Výsledkem bylo skvělé 5. místo. Od počátku sezóny 2004/05 hrálo mužstvo nejen s novým názvem 1.FC Slovácko, ale i s deficitem 12 bodů. Jenže stále velmi kvalitní tým dosahoval výborné výsledky. Za celý ročník Slovácko prohrálo jen šest utkání a obranu mělo nejlepší ze všech. Inkasovalo pouhých 22 branek a skončilo tak na 12. místě. Pokud by mu nebyly odečteny body, tak by dosáhlo na 6. příčku. V ročníku 2005/06 mělo Slovácko opět Krále střelců, když si titul vystřílel Milan Ivana. Kvůli špatné finanční situaci postupně klub opouštěli nejlepší hráči, a tak v sezóně 2006/07 došlo k nevyhnutelnému sestupu. V ročníku 2008/09 se však druholigové Slovácko zaskvělo v poháru, když postupně vyřadilo prvoligové Kladno, Baník i Slavii a skončilo až ve strahovském finále s Teplicemi (0:1). Strahovské finále navštívilo přes 3 000 fanoušků FCS a svými hlasivkami mu vytvořili domácí prostředí.