120 let historie kopané na Slovácku 8. díl 1986-1993

120 let historie kopané na Slovácku 8. díl 1986-1993
Foto: Archiv Petr Zapletal  /  Na začátku devadesátých let zaznamenala Slovácká Slavia Uherské Hradiště historický úspěch, když postoupila do finále Českého poháru, které se hrálo v Hodoníně.
Uherské Hradiště Sport 25 / 02 / 2024

Slovácká ve finále poháru, Jiskra na dohled druhé ligy

1.FC Slovácko píše v tomto období nejsvětlejší stránky své historie. Do síně slávy získalo první významnou trofej v podobě MOL Cupu a navrch přidalo ještě úspěšné působení v evropských pohárech. Jeho vznik bývá často spojován s rokem 2000, ale historie slovácké kopané na obou březích řeky Moravy sahá hluboko do minulého století a v letošním roce oslaví 120 let od založení prvního organizovaného fotbalového klubu, který je předchůdcem dnešního 1.FC Slovácko. V zimní přestávce vám v seriálu našich novin spolu s Petrem Zapletalem, fotbalovým historikem a statistikem, připomínáme dějiny fotbalu v centru Slovácka a tím i dějiny slováckého reprezentanta na vrcholné fotbalové scéně.

Třetiligový boom na Slovácku

V polovině osmdesátých let fotbal na Slovácku bavil a táhl. Ve třetí nejvyšší soutěži hráli dva největší rivalové z Uherského Hradiště a Starého Města a II. národní fotbalovou ligu hrál i tehdejší Spartak Uherský Brod. O fotbalová derby s pořádným nábojem tak nebyla nouze. „V soutěži startovala i béčka pražské Sparty, Slavie, Dukly, Bohemians či ostravského Baníku, a tak nebyla nouze o některá zajímavá fotbalová jména, která se v rezervních ligových týmech často objevovala,“ vzpomíná na působení slováckých klubů ve třetí lize historik Petr Zapletal.  Stadiony ve Stonkách, na Širůchu, ale i na brodském Lapači se plnily tisícovkami diváků. Fotbalový boom v regionu se promítal také do práce s mládeží, a především z Uherského Hradiště odcházeli do ligových klubů kromě Miroslava Kadlece a Lubomíra Vlka i brankář Zdeněk Jánoš, obránce Marcel Litoš nebo útočník Milan Kerbr, kteří si vydobyli významné místo v historii tehdejší československé kopané. Slovácká trojice klubů si ve třetí lize vybojovala pevnou pozici a respekt.

Jiskra u Kim Ir sena

Třetí liga zapustila pevné kořeny i ve Starém Městě. Fotbal na útulném stadionku bavil nejen modrožluté fanoušky. Věhlas klubu z tehdy městské čtvrti Uherského Hradiště se díky agilním funkcionářům šířil i daleko za hranicemi. Jiskra v sezóně 1986/1987 přiznala název svého mecenáše i v názvu, TJ Jiskra Barvy a laky Staré Město. Pod tímto názvem se vydala Jiskra v přípravě na nový ročník do Asie. Z Prahy přes Berlín, Moskvu, Chabarovsk zamířila výprava hráčů a funkcionářů do hlavního města Severní Koreje (KLDR) Pchojngjangu. S výběrem tohoto hlavního města totalitního státu sehráli fotbalisté ze Slovácka zápas v Sinidžu, který vidělo 50 000 diváků. Severní Korejci zaskočili Jiskru fotbalovou kvalitou, ale i tropickým podnebím a vysokou vlhkostí. Jiskra tehdy sice prohrála všechna tři utkání, ale pro stmelení kolektivu byla cesta do země, kterou už tehdy držela pevně na opratích rodina Kim Ir-sena, velmi zajímavým zpestřením.

Staré Město před branami druhé ligy

V závěru 80. let slováckém trojlístku vévodila ve třetí lize především staroměstská Jiskra. Ta dokonce sahala po postupu do druhé nejvyšší soutěže. V sezóně 1988/1989 se na Širůch vrátil Štefan Sivák a zkušený trenér dokázal kádr, ve kterém tenkrát nechyběli brankář Ševela, hráči Stašek, bratři Machálkové, Kolečkář, Kraml, Malý, Štěrba, Jegla, Klvaňa, Kříž a Haša, skvěle vyladit. Na konci této sezóny skončilo Staré Město na druhém místě tabulky a na postupující VCHZ Pardubice ztrácelo devět bodů, což byl tehdy při dvoubodovém zisku za vítězství výrazný rozdíl. To ale nijak nesnižuje tehdejší kvalitu a nasazení všech, kteří se na rozvoji staroměstské kopané podíleli. Jiskra dokázala i v pomalu končícím totalitním režimu vytvářet pro své hráče zajímavé podmínky a vytvořila základy rodinného klubu.

Fotbal na hraně zákonů

Socialistická společnost osmdesátých let neznala pojem profesionalismus. Nicméně každý klub hledal cesty a skulinky, jak vytvořit pro své hráče co nejlepší podmínky. Ve Starém Městě na to šli přes „patronátní“ národní podnik Barvy a laky, se kterým především tehdejší předseda TJ Jiskra Barvy a laky Staré Město Jaromír Suchánek udržoval úzké vazby. Řada hráčů byla v této továrně zaměstnána, nicméně na tréninky mohla z pracoviště odcházet i v průběhu pracovní doby, a přitom jim „běžela“ normálně mzda vyplývající z jejich pracovních pozic v podniku. Motivační složku pak měli hráči v podobě „kalorného“, tedy „příspěvku na stravu“. V reálu však tento nástroj fungoval jako prémiový řád i systém pokut za prohřešky. Obdobnou roli jako Barvy a laky ve Starém Městě hrál národní podnik MESIT ve Slovácké Slávii. Také za branami této mařatické společnosti pracovala řada fotbalistů z Uherského Hradiště, včetně začínajícího Miroslava Kadlece. Samozřejmě celý tento systém fungoval v „šedé zóně“ socialistické ekonomiky a mnohdy na hranici trestního stíhání funkcionářů klubů, kteří byli ochotni a schopni udělat pro fotbal a jeho fanoušky maximum. I mezi tehdejšími komunistickými pohlaváry ale byla velká řada fotbalových příznivců, a tak „Rudý bratr“ nečinně přihlížel fotbalovému životu nejen na Slovácku.

Revoluce na fotbalovém Slovácku

Počátek devadesátých let otevřel celé společnosti nové možnosti a příležitosti. To se promítlo i do kopané. Bezprostředně po listopadu 1989 začal proces právního osamostatňování fotbalových klubů a jejich odchody z tělovýchovných jednot. Protože fotbalové oddíly byly v drtivé většině největšími a nejpočetnějšími oddíly tělovýchovných jednot, tak toto osamostatňování nebylo jednoduchým procesem, protože s právní formou se často ruku v ruce jednalo i o delimitaci, tedy i o rozdělení majetku sportovních organizací. Proto celý proces osamostatnění fotbalových klubů v Uherském Hradišti i Starém Městě netrval jednu sezónu. Přesto oba zástupci srdce Slovácka ve třetí lize udrželi svoji pozici a pomalu se blížili k zásadním revolučním krokům, které znamenaly vzestup kopané na celém Slovácku.

Pohled historika

Jiskra Staré Město dosáhla historického výsledku v Českém poháru v sezóně 1987/88, když se probojovala přes dva kluby z Karviné, Uh. Brod (5:0) a České Budějovice (3:2) až do čtvrtfinále. V něm 6. března 1988 přivítala druholigovou Zbrojovku Brno. Ta nepřipustila zaváhání a brankami Kuklety (20.) a Schwarze (61.) si vybojovala účast v semifinále. To Slovácká Slávia o dva roky později předvedla spanilou jizdu, která se zastavila až ve finále. Ale nemuselo tomu tak být, protože ve 3. kole hrála v Králově Poli a domácí KPS ještě v 80. minutě vedla 3:0. Ale ani to domácím nestačilo, protože Hradišťáci dokázali v poslední desetiminutovce srovnat Flašarem, Ježkem a Hlůškem na 3:3. Na penalty zvítězilo Hradiště 6:5, když vítěznou penaltu proměnil Gojš. V dalších kolech měla Slovácká Slávia štěstí na los, protože hrála doma s Baníkem Ostrava 1:0 (89. Chudárek), ve čtvrtfinále s druholigovým Chomutovem 1:0 (53. Flašar). V semifinále předvedla Slovácká Slávia na deštěm zkrápěném hřišti úžasný první poločas, když vedla nad Bohemians již 4:1 (2x Kadlček, Lorenc a Ježek). Ve druhé půli Klokani přidali, ale stačili již jen snížit na konečných 4:3. V hodonínském finále 11. dubna 1990 se střetla s Duklou Praha, za kterou nastoupili pozdější finalisté EURO 1996 Suchopárek, Rada, Látal a Němec. V sedmitisícovém hledišti byla jasná převaha slováckých fanoušků, kteří hnali své miláčky k zisku cenné trofeje. Favorit z Prahy šel do vedení již ve 2. minutě zásluhou Korejčíka, ale pak už se trefovali hráči v bílých dresech. Tkáč srovnal a ještě do přestávky přidal Ježek vedoucí branku. Když se v 52. minutě trefil Ježek podruhé, tak bylo Dukle úzko. Navíc přežila dvě další velké šance Lorence, a tak živila naději na možný zvrat. Ten přišel v rozmezí 68.-74. minuty, když se trefili Faldyna, Hapal a Korejčík. V tu dobu byla vidět fyzická i technická převaha na straně prvoligisty. Ten nakonec přidal pět minut před koncem Bittenglem pátou branku a nedopustil možnost případného prodloužení. V památném finále nastoupili tito hráči: Švec - Kuba, Flašar, Kadlček (26. Kučera), Melichárek - Rolinc, Litoš, Šuranský (85. Gojš) - Takáč, Lorenc a Ježek. Mužstvo vedl hlavní trenér Jánský. V tomto finále to bylo poprvé a zatím i naposledy, kdy se do finále dostal třetiligový klub.

Zajímavost

Ze dvou bodů za výhru i čtyři

 V sezóně 1986/87 bylo v obou skupinách 2. NFL zavedeno experimentální bodování, které mělo přinést větší počet branek, útočnější pojetí všech týmů a zvýšit tak atraktivitu duelů. Za výhry o 1-2 branky byly doma 2 body a venku 3 body. Za vítězství o 3 a více branek se rozdávaly doma 3 body a na hřišti soupeře dokonce 4. Za remízu 0:0 nedostal bod žádný z aktérů a za jakékoliv další nerozhodné výsledky byl tradiční bod pro každý tým. Proto se často stávalo, že obě mužstva na začátku zápasů „nečekaně“ skórovala a pak už se vše odehrávalo podlev toho, na co kdo měl. Za celou sezónu došlo jen k sedmi duelům, které skončily 0:0. A jaký byl výsledný efekt tohoto experimentu? Ve skupině „B“ 2. NFL padlo v porovnání s předchozí sezónou 1985/86 jen o 58 branek více, což znamenalo navýšení 0,25 branky na zápas neboli v každém kole padly čtyři branky navíc. V zápasech Starého Města a Uherského Hradiště se ani jednou nezrodil výsledek 0:0, Jiskra vstřelila 46 gólů, což bylo o čtyři branky méně. Slovácká Slávia si naopak polepšila z 42 na 46 branek a Spartak Uh. Brod dokonce vstřelil o deset branek více (z 26 na 36). Do posledního kola hrálo sedm mužstev o záchranu a rodily se překvapivé výsledky. Od další sezóny se přešlo k původnímu bodování, což tehdy bylo dva body za výhru a bod za nerozhodný výsledek.

autor: Aleš Mazúrek

Tagy článku

TOPlist