120 let historie kopané na Slovácku, 9. díl 1993-2000

120 let historie kopané na Slovácku,  9. díl 1993-2000
Foto: Archiv Petr Zapletal  /  1. srpna 1995 přijela k prvnímu prvoligovému utkání historie slovácké kopané Sparta Praha a stadion ve Stonkách doslova a do písmene praskal ve švech.
Uherské Hradiště Sport 03 / 03 / 2024

Na Širůchu postupný vzestup, v Hradišti z vrcholu na dno

1.FC Slovácko píše v tomto období nejsvětlejší stránky své historie. Do síně slávy získalo první významnou trofej v podobě MOL Cupu a navrch přidalo ještě úspěšné působení v evropských pohárech. Jeho vznik bývá často spojován s rokem 2000, ale historie slovácké kopané na obou březích řeky Moravy sahá hluboko do minulého století a v letošním roce oslaví 120 let od založení prvního organizovaného fotbalového klubu, který je předchůdcem dnešního 1.FC Slovácko. V zimní přestávce vám v seriálu našich novin spolu s Petrem Zapletalem, fotbalovým historikem a statistikem, připomínáme dějiny fotbalu v centru Slovácka a tím i dějiny slováckého reprezentanta na vrcholné fotbalové scéně.

Nástup profesionalismu

Po společenských proměnách v roce 1989 se na nové podmínky adaptovaly postupně i sportovní spolky. Revoluční proces se dotkl také fotbalu na Slovácku a jak Slovácká Slávia Uherské Hradiště, tak Jiskra Staré Město se vyčlenily z tělovýchovných jednot. Tím získaly svoji právní i ekonomickou soběstačnost, ale také nový pocit zodpovědnosti. Od roku 1993 dostal profesionalismus zelenou a z fotbalových klubů se stávaly obchodní společnosti, které mohly vyplácet své hráče, ale také s nimi „obchodovat“. Stačilo k tomu získat licenci.  V Hradišti vstupovali do tohoto období s epizodní zkušeností s podporovatelem z tehdejší Spolkové republiky Německo, Dieterem Heinem, ale váha hradišťské kopané ležela na dobrovolných funkcionářích, kteří sháněli prostředky od menších sponzorů. Ve Starém Městě šli jinou cestou. Vrhli se také do podnikání a z výtěžků vlastní autodopravy vytvářeli slušné podmínky svým hráčům. Oba kluby ze srdce Slovácka hrající třetí nejvyšší soutěž na profesionální licenci zatím ale nedosáhly. Ta první přistála v Uherském Brodě, kde se těšili podpoře výrobce zbraní České zbrojovky.

Rozdělení Československa přineslo šanci na druhou ligu

Vedle rozvoje samostatných fotbalových klubů ale fanoušky zajímaly hlavně výsledky. Před staroměstskou Jiskrou i uherskohradišťskou Slováckou Slávií se pro sezónu 1993/1994 rýsovala trochu nečekaná, ale zajímavá motivace. K 1. lednu 1993 došlo k rozdělení Československa na dva samostatné státy. S tímto rozdělením došlo od léta 1993 k novému členění soutěží. Vedle nejvyšší soutěže se nově vytvořila druhá liga, do které měly dostat vstupenky tři týmy z MSFL a čtvrté týmy mohly najít postupovou cestu přes baráž. Po čtvrtém místě Slovácké v sezóně 1991/1992 si především v hradišťských Stonkách brousili zuby na postup do druhé ligy. Jenže v přelomové sezóně nakonec obsadili až devátou příčku, a protože tým ze Širůchu se umístil jen o příčku výše, druhá liga se Slovácku prozatím vyhnula. Tu získala Slovácká s novým investorem, společností T.I.C., hned v dalším roce a za další rok si dokonce sáhla na český fotbalový Olymp. První ligu.

SYNOT - jistota růstu

Stadion ve Stonkách plnily v sezóně 1995/1996 tisícovky fanoušků, lačnících po ligových zápasech, ve kterých po zeleném trávníku běhali Nedvěd, Koller, Šmicer, Poborský, Drulák a další legendy české kopané. Ve Starém Městě mezitím nakopla společnost SYNOT zdravý růst klubu, který si po pádu Slovácké Slávie stáhl některé hráče z Uherského Hradiště a vytvořil tým, jenž v roce 1997 vyhrál MSFL a v následující sezóně se potkal ve druhé lize s propadající se Slováckou. Zatímco se Slovácká poroučela do MSFL, SYNOT Staré Město si v premiérové sezóně ve druhé lize připsal čtvrtou příčku a na Širůchu začínali pošilhávat o patro výš. K útoku zavelel SYNOT už v sezóně 1998/1999. K jarním odvetám se fotbalisté ze Starého Města kvůli nehodám s radnicí, v tehdy už samostatném Starém Městě, přestěhovali na stadion do Uherského Hradiště a také tam našli domácí prostředí. Tým ale nezvládl domácí duely s největšími rivaly z Bohemians a Českých Budějovic, a tak v postupových dostizích na FC SYNOT zbylo jen třetí místo.

Postup o pětadvacet bodů

Další sezónu 1999/2000 si však v SYNOTu pohlídali. Od prvních kol dávali svěřenci zkušeného, ale i ambiciózního trenéra Komňackého všem najevo, že tentokrát si postup do nejvyšší soutěže nenechají od nikoho vzít. Dobře poskládaný tým, který nesl rukopis manažera Hastíka a nesázel na hvězdná jména, postupně válcoval své soupeře a nakonec mohli na Širůchu slavit postup s velkým časovým předstihem. Rozumné investice sázející na motivaci hráčů, a především ekonomická stabilita sílícího holdingu SYNOT, která v tehdejším fotbalovém prostředí nebyla samozřejmostí, udělaly z klubu ze Starého Města vyhledávanou a oblíbenou adresu české kopané. Prezident tehdejšího FC SYNOT, oblíbený Miroslav Valenta senior, a v jeho stínu syn Ivo Valenta se však dokázali dívat za horizont milenia. To se už blížil rok 2000 a zásadní změna v historii slovácké kopané.

 Zajímavost

Hradišťský fotbalový tobogán

V roce 1993 vstoupila do pomalu uvadajícího klubu z okresního města společnost T.I.C. Ta sice změnila tradiční klubové barvy na zelenou a bílou, ale finančními injekcemi a příchody zkušených hráčů, jako byli Podaný, Kufa, i zahraničními posilami rozpumpovala slováckou mašinu. Tehdy zelenobílá Slovácká prolétla pod vedením trenéra Jurana s dvanáctibodovým náskokem (tehdy byly za výhru v MSFL pouze dva body) třetí ligu a s rivalským Uherským Brodem si vybojovali oba slováčtí reprezentanti druhou ligu. Slovácký fotbalový expres šokoval už v úvodním druholigovém zápase, kdy doma zesměšnil Xaverov výhrou 10:0. Hradiště prolétlo také druhou ligou a tým kolem střelců Podaného, Soldána či Sanického přinesl poprvé v historii slovácké kopané nejvyšší soutěž do fotbalově zralého regionu.

Už změna názvu a výměna titulárního partnera T.I.C za tehdejšího magnáta ve výrobě silničních kol, společnost JOKO, však mohla zvednout varovný prst. Jenže Slovácko žilo ve fotbalové euforii, zvlášť když v prvním zápase přijela do Stonek pražská Sparta a před historicky nejvyšší fotbalovou návštěvou na Slovácku (12 000 diváků) si s odřenýma ušima a pomocí tehdejšího sudího Krondla odvezla pouhý bod. Slovácké ale rychle docházela pára. V sezóně, kdy se čeští fanoušci radovali z titulu vicemistrů Evropy, smutnili ti slováčtí ze sestupu z nejvyšší soutěže. To ale v Uherském Hradišti ještě netušili, že kalich hořkosti není dopit ještě do dna. Sportovní pád se zastavil až v divizi, zvláště, když se jeho stadionem prohnala v roce 1997 povodeň a v Uherském Hradišti reálně hrozil zánik fotbalového klubu. Záchranné lano však hodil holding SYNOT. Divizní soutěž v sezóně 1999/2000 pod názvem FC SYNOT Slovácká Slavia Uherské Hradiště vyhrála a pro nově se rodící projekt silného regionálního klubu zajistila třetí nejvyšší soutěž. Stejně úspěšný byl i uherskohradišťský dorostenecký tým, který vybojoval postup do nejvyšší soutěže.   

 Pohled historika 1993-2000

Vstup společnosti T.I.C. do hradišťského fotbalového klubu, kde v létě 1993 získala 90 %, byl zásadní pro další fotbalový rozvoj. První roky pod tímto majitelem nastal obrovský boom, ale po odchodu z klubu přivedl přetrvávající neutěšený ekonomický stav klub až téměř k zániku. Ale připomeňme si i ty pěknější momenty. První letní novinkou byla změna barev, kterých si občané všimli, když šli kolem stadionu. Všude zavládla bílá a zelená, počínaje oplocením areálu. Další změny nastaly ve vedení klubu i u prvního týmu. Uzavřely se smlouvy s kvalitními hráči. Výsledky se ve 3. lize dostavily prakticky okamžitě. Ve 4. kole Slovácká Slavia vyhrála derby na Širůchu brankou R. Vlka a usadila se v čele. Zde zůstala až do konce ročníku. Doma ztratila pouhý bod při skóre 46:3. Záložník P. Podaný nastřílel 29 branek z celkových 69 hradišťských gólů a stal se nejlepším kanonýrem soutěže. Druhou ligu 1994/95 odstartovala Slovácká Slavia domácí kanonádou s Xaverovem a pronajala si první místo, na které nepustila ani dotírající Opavu. Na dubnové derby s Uh. Brodem (3:0) přišlo přes 8 000 diváků a již počátkem května mohli funkcionáři chystat změny v kádru i na stadionu pro novou prvoligovou sezónu. Stadion prošel prověrkou hned v prvním zápase s mistrovskou Spartou, když bylo vyprodáno. Diváci viděli první slovácký gól z kopačky dánského útočníka Kaspera Saabyho. Na konci podzimní části byla průměrná domácí návštěva 7 778 diváků. Za necelé tři roky se tak v Hradišti návštěvnost zvedla téměř dvacetinásobně (v sezóně 1992/93 byla pouhých 420 diváků)! Bohužel obchodní problémy majoritního vlastníka, neplnění sponzorských smluv generálního sponzora a také třeba dlouhodobé zranění nejlepšího hráče M. Kufy, nebo nevyrovnané výkony byly taky důvodem, proč se týmu v 1. lize nedařilo a vše spělo k sestupu. V jarní části tak mužstvo zaujalo fotbalovou veřejnost na Svátek práce, když překvapivě porazilo druhou Sigmu 1:0 a tímto vítězstvím definitivně posadilo na ligový trůn pražskou Slavii. Na podzim 1996 došlo k předání 90% podílu zpět do rukou občanského sdružení. Jak se později ukázalo, tento převod podílu přinesl i mnoho „kostlivců ve skříni“. Další tři roky, i kvůli katastrofální povodni 1997, přinesly boj o holé přežití. Rok a půl chystaná fúze se sousedním Starým Městem byla rozumným krokem. Hodně fanoušků na obou březích řeky Moravy to dlouhé roky nemohlo skousnout, ovšem čas ukázal, že to bylo dobré rozhodnutí.    

autor: Aleš Mazúrek a Petr Zapletal

Tagy článku

TOPlist