Na republice získala bronz a odbyla si reprezentační premiéru

Patnáctiletá sprinterka Slovácké Slavie Uherské Hradiště mohla být klidně úspěšnou tenistkou, volejbalistkou či gymnastkou. Když k tomu přidáte i aerobik, o sportovní všestrannosti nemůže být pochyb. „Jsme docela sportovně založená rodina. Tatínek byl úspěšným kulturistou, má dokonce i mistrovský titul,“ prozrazuje Adriana, odkud čerpá sportovní všestrannost. Jenomže ani jeden z výše jmenovaných sportů nakonec u talentované sportovkyně nezvítězil. „Asi v páté třídě jsem ve škole nečekaně vyhrála atletické závody. Všimli si mě trenéři a dali mi nabídku, abych zkusila sportovní školu. Tam bylo potřeba si vybrat, jakému sportu se budu věnovat. A já si vybrala atletiku,“ dodává Adriana Fornůsková. Po půl roce, co se začala více věnovat atletice, svými výkony a výsledky zaujala atletického trenéra Jaroslava Vlčka, který měl ve své tréninkové skupině taková esa jako Zdeněk Stromšík či Kateřina Vávrová. „Byla jsem hrozně potěšena, že si mě trenér Vlček vybral. Jeho osobně jsem neznala, ale výsledky jeho svěřenců jsem sledovala. Abych k němu přešla, k tomu mě vůbec nemusel přemlouvat, protože jsem věděla, že chci dělat sprint. Delší tratě mě nelákaly. A jak se ukázalo, byla to dobrá volba,“ říká Adriana, kterou aktuálně čekají příjímací zkoušky na sportovní gymnázium do Ostravy. Ty sportovní už má za sebou a bude tak následovat ostatní členy Vlčí smečky trenéra Vlčka, který se přesunul s celým týmem na sever Moravy.

V Brně překvapila všechny
Do sportovního roku ale nevstoupila Adriana Fornůsková zrovna nejlépe. Na žákovském halovém mistrovství republiky se neprobojovala do finále. „Prostě jsem neměla formu, ta se dostavila až později,“ směje se mladá sprinterka, jejíž hvězda začala zářit až na venkovních oválech. A to hned v květnu, kdy se jí dařilo na Přerovském pětiboji. Tady postupně vyhrála jak 60 m, tak i 100 m a 200 metrů. „Od těchto závodů se forma začala postupně zvedat. Určitě k tomu pomohlo i soustředění v Itálii,“ doplňuje Fornůsková.
Ovšem největší úspěch se dostavil začátkem září, kdy byla Adriana nominována na mezinárodní závody EKAG (Evropské atletické hry mládeže), které se konaly v Brně. Tam byla sice nominována osmým časem, ale v rozběhu se nerozpakovala a všem soupeřkám ukázala záda. „Dalo by se říct, že to nikdo nečekal. Ovšem ještě větší pozdvižení nastalo, když jsem vyhrála i ve finále časem pod osm vteřin. Foukal docela silný protivítr a počasí celkově nebylo ideální, ale jak se ukázalo, mně to moc nevadilo. O to větší byla radost všech, co mě přijeli povzbudit. Dokonce ani trenér nevěřil, že bych mohla získat medaili,“ směje se dnes svému úspěchu na mezinárodních závodech.

Štafeta měla smůlu
Něco podobného zopakovala Adriana i na mistrovství republiky žáků a žákyň, které se konalo v Břeclavi. Ani tady si nějaké velké naděje na úspěch nedávala. Podle aktuálních časů se pohybovala kolem patnáctého místa a případné finále by bylo bráno jako úspěch. „Na šedesát metrů se to povedlo. Do cíle jsem doběhla na čtvrtém místě. Na jednu stranu jsme byli s trenérem šťastni, že jsme ve finále, na druhou stranu na mě zbyla jen nepopulární bramborová medaile. To jsem si říkala, že raději pátá, nebo šestá než čtvrtá,“ bere úspěch i neúspěch v jednom s humorem. Následující den ji čekala trať 150 metrů, kde postupovalo jen šest nejlepších. Ani tady si šanci na finále moc nedávala. „Ani nevím jak, ale trenér mě dokázal vyburcovat k parádnímu výkonu a nakonec z toho bylo třetí místo v republice,“ dodává Adriana, pro kterou to bylo poslední mistrovství v této věkové kategorii. I díky úspěchu na republikovém šampionátu si Adriana vybojovala svou první účast v reprezentačním dresu na mezistátním žákovském utkání v chorvatském Varaždinu. A i když nakonec štafeta chybou na posledním úseku svůj dobře rozběhnutý závod nedoběhla, získala cenné ostruhy z mezinárodní akce, které se jí budou v budoucnu moc a moc hodit.