Boj s časem, ale i nemocemi

Boj s časem, ale i nemocemi
Uherské Hradiště Sport 14 / 02 / 2015

Hradišťský rychlík si chuť spravil až ve druhé polovině sezony

I když to na první pohled vypadá, že loňská sezona vyšla sprinteru Slovácké Slavie Zdeňku Stromšíkovi na výbornou, mohla podle jeho slov dopadnout ještě lépe. V rozjeté sezoně ho o ještě lepší výsledky připravilo zranění. Ovšem na úvod halové sezony to byla viróza, která mu znemožnila startovat na domácím halovém šampionátu. „Začátek přípravy v hale byl výborný. Hned na začátku se mi podařilo zaběhnout šedesátku ve vítkovické hale za 6,80 s., což možná překvapilo i samotného trenéra Vlčka,“ pousměje se lehce jeden z nejrychlejších Čechů současnosti. Čas z Vítkovic se mu ještě podařilo vylepšit na závodech v rakouském Linci, a to na hodnotu 6,76 s. To vše nasvědčovalo tomu, že v polovině února na halovém šampionátu jeho forma vygraduje a na krku se zahoupe nejlépe zlatá medaile. „Chyba lávky, skočila na mě viróza. Nastoupil jsem do rozběhu i semifinále, postoupil i do finále, ale tam už jsem kvůli vysoké teplotě nenastoupil a raději odjel domů. Občas se to stane, že vás někde ofoukne a organismus se s tím u člověka, který je v plné tréninkové přípravě, hůř vyrovná,“ konstatuje Zdeněk, jenž přišel i o start na halovém mistrovství světa, které se konalo v polských Sopotech.
Nezávodil, ale úspěšně odmaturoval
Pro atlety je vrcholem letní sezona. A nejinak tomu bylo i u Zdeňka. „Sezona byla super. Ještě ani pořádně nezačala, a já už chodil po doktorech,“ směje se tomu dnes dvacetiletý sprinter. Toho při závodech v Olomouci zastavilo zranění. Následné vyšetření ukázalo natržení zadního stehenního svalu (hamstringu). Zranění ho na více jak osm týdnů vyřadilo z tréninkového procesu. Na druhou stranu se Zdeňkovi alespoň podařilo zdárně odmaturovat. „Verdikt zněl: prospěl, jedničky a dvojky,“ utrousí jako by jen tak. „Maturita a závody se vůbec nedají srovnat. To, že mám maturovat, jsem si připouštěl. Trenér mi upravil tréninkový plán a snažil se mě podporovat,“ dodává. Od podzimu pak nastoupil ke studiu aplikované informatiky na Přírodovědecké fakultě katedry informatiky Univerzity Palackého v Olomouci. „Zatím je to dobré, ještě nebyla ani jedna zkouška,“ směje se Stromšík.
Konec dobrý, všechno dobré
Závodní sezona se pomalu chýlila ke svému konci a Zdeněk se po zranění pomalu dostával znovu do tempa. Pokud chtěl z už tak pochroumané sezony vytěžit alespoň nějaký úspěch, moc času mu nezbývalo. Podařilo se mu probojovat na mezistátní utkání ČR - Maďarsko - Polsko - Slovinsko mužů a žen do 22 let v Ostravě. Tady v reprezentačním dresu vybojoval bronzovou medaili na 100 metrů (10,52 s.) a zlatou coby finišman štafety na 4x100 m. Začátkem srpna sice na domácím mistrovství neobhájil titul v běhu na 100 metrů, když ho porazil český rekordman Jan Veleba, přesto měl jeho čas 10,56 výbornou hodnotu. Vše si ale Zdeněk vynahradil na šampionátu do 22 let v Jablonci nad Nisou, kde na stovce zvítězil časem 10,52. „Od rekordu šampionátu jsem zaostal o jednu setinu, ale když si vzpomenu, co všechno mě loni potkalo, beru to jako velké vítězství a jsem maximálně spokojený,“ uzavírá Stromšík.

Pohled trenéra
Cíle pro tento rok má Zdeněk hodně vysoké a jejich splnění chce podřídit opravdu mnoho. Snad mu obor aplikované informatiky nebude činit potíže a bude se moci s čistou hlavou věnovat tréninku, který už bude mnohem náročnější. Ale ve 20 letech již nemusí sprinter na nic čekat a Zdeněk si je toho dobře vědom. A tak jeden z těch mála atletů, který dokázal navázat na úspěch v žákovské kategorii (český halový rekord) i mezi juniory, kdy se s mládežnickou kategorií rozloučil českým juniorským rekordem 10,32 s., by rád zaútočil i na český rekord mezi seniory!!
První velký cíl bude mít Zdeněk možnost plnit už zanedlouho na evropském šampionátu v Praze.Jaroslav Vlček

Rychlost měl vždy v sobě
Týmové sporty mu moc neseděly, v atletice se našel

Když Zdeněk začínal sportovat, vůbec jsem netušil, kam až by to jednou mohl dotáhnout. Začínal s fotbalem, ale moc ho to nebavilo. On je spíš individualista a týmová hra mu neseděla. Jednou, to už byl věkem dorostenec, si půjčil tretry a že zkusí sprinty. Hrozně ho to chytilo, protože najednou o svých výkonech rozhodoval sám a nemusel se spoléhat, jestli mu spoluhráči přihrají míč, nebo ne. Říkal: „Co si pokazím, pokazím si sám.“ Z fotbalu měl běhání zažité, když byla krize, vyslal trenér jasný pokyn: Všichni hrajte na Stromšíka. Když dostal míč, nabral rychlost a pádil k brance. Rychlost měl totiž v sobě. Já jsem běhával jako atlet za Olomouc čtvrtku, půlku i patnáctistovku, Zdeňkův strýc běhal stovku. Asi to má v genech. Jenomže pak nastal problém. U nás ve Valašském Meziříčí se sice atletice věnujeme, ale trénink na chodbě v tretrách nebyl úplně ideální. Nebýt trenéra Vlčka, který si Zdeňka vzal pod svá křídla, nebyl by tam, kde je dnes. Přestup mu dal nový impuls a on ho dokázal využít. Jenom jsem mu říkal, že nejsem proti, aby dělal atletiku, ale musí se jí věnovat naplno. Žádná polovičatá rozhodnutí. No, a když seženeme lístek, vyrazíme v březnu na halové mistrovství Evropy do Prahy, ať Zdeňka uvidíme na vlastní oči.
Zdeněk Stromšík, otec

Zdeněk Stromšík
atletika
největší úspěchy 2014
1. místo MČR do 22 let na 100 m (10,52 s)
2. místo MČR na 100 m (10,56 s)
Reprezentant ČR

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace