Cena Miroslava Valenty seniora pro Jaroslava Chajdu

Cena Miroslava Valenty seniora pro Jaroslava Chajdu
Foto: mao
Uherské Hradiště Sport 01 / 03 / 2010

Kapitán fotbalistů Uherského Hradiště řádil na hřišti hlavně hlavou, výborný výskok si vypracoval v basketbalu. S ním končil až ve čtyřiačtyřiceti letech.

Do ankety o nejlepšího sportovce Uherskohradišťska zasáhl také pan inženýr Jaroslav Chajda. Nebojuje sice v desítce jednotlivců a nepatří ani mezi kolektivy, jelikož sportovní kariéru ukončil už před pětatřiceti lety, ale může se pyšnit ziskem Ceny Miroslava Valenty seniora za celožitovní přínos sportu. A to někdejšího kapitána fotbalistů Uherského Hradiště nadmíru překvapilo.
Málokterý sportovec se věnuje oblíbenému odvětví až do pokročilého věku, přesto se najdou výjimky, které potvrzují pravidlo. Mezi hokejisty nezbrzdila hranice čtyřiceti let například Dominika Haška, mezi házenkářkami Lenku Černou a koneckonců i babický fotbalový kanonýr Libor Soldán dává mladším soupeřům co proto. A podobně na tom býval svého času Jaroslav Chajda, jenž však dlouho válčil na dvou frontách. Třicet pět let už uběhlo od doby, kdy si naposledy Chajda coby uherskohradišťský basketbalista hodil na koš. „Skončil jsem ve čtyřiceti čtyřech letech. A s fotbalem ve třiceti osmi kvůli zraněním,“ vrací se do minulosti devětasedmdesátiletý muž, jehož sportovní historie se začala psát v roce 1947. „Nebyl jsem moc fyzicky zdatný, ale na gymnáziu jsem porostl a chodil cvičit do Sokola. V sedmnácti jsem zaprodal duši kopané a trvalo to dlouhých sedmnáct let,“ usmívá se při vzpomínce. Po celou dobu zůstal věrný hradišťskému týmu a už od prvního vyběhnutí na trávník zdobila jeho paži kapitánská páska, která mu zůstala do konce kariéry. Aby toho nebylo málo, na vysoké škole si fotbalista našel novou „lásku“ a od té chvíle šla kopaná ruku v ruce s basketbalem. „V té době jsem měl možnost zahrát si vedle pozdějšího fotbalového národního kouče Václava Ježka,“ vyloví z paměti jméno známého reprezentačního kormidelníka.
Po odchodu ze školy a absolvování vojenských povinností oblékl kromě dresu hradišťských fotbalistů také trikot brodského basketbalového týmu. „Tehdy košíková v Hradišti neměla takovou úroveň jako v Brodě,“ vysvětluje působení ve dvou různých družstvech. Později však přece jenom upřednostnil město ze srdce Slovácka, za které se rval nohama i rukama. „Pamatuju si, jak mi všichni nadávali, že se dopoledne věnuju basketbalu a potom fotbalu,“ říká s jiskrou v očích Chajda, který zažil hlavně na trávníku dobré časy. „Hradiště nejprve kopalo za třetí třídu, potom postoupilo do druhé a taky do první. Následoval posun do divize, a nakonec účast ve druhé lize,“ vyjmenovává výšlap jednotlivými soutěžemi. Po posledním postupu následovala oslava, na níž kapitán překvapil. „Porazili jsme Adamov 5:0 a otevřeli si bránu do druhé ligy. Oslavovali jsme to a já jsem si dal tři piva, což jsem v životě neměl. Všichni se divili, jaktože Jara Chajdů pije pivo,“ směje se bývalý kanonýr, který proháněl brankáře hlavně hlavou. „Výborný výskok jsem si vypracoval v basketbalu, a proto jsem vyhrával většinu hlavičkových soubojů a zaznamenal nejvíce gólů,“ říká.
Pět úspěšných let, kdy se celek držel ve vedoucím kvartetu, vystřídal pád do divize. „Bohužel jsme neuhráli sloučení druhé ligy se Slovenskem,“ uvádí důvod Chajda. Postupem času přišla zranění a fotbalový život se pomalu, ale jiště chýlil ke konci. „Nastaly problémy s kotníkem, kolenem, achillovkou, a proto jsem ve třiceti osmi letech pověsil kopačky na hřebík, přičemž v basketbalu jsem dál pokračoval,“ praví. Za celou fotbalovou kariéru byl Chajda vyloučen pouze jednou v životě. A to dokonce v přátelském utkání proti Kyjovu. „Spoluhráč házel aut, přešlápl čáru a rozhodčí zasáhl. Jenomže já to bohužel neviděl a informativně jsem se ho zeptal, proč to píská. On nepochopil, že jsem se neohrazoval, ale pouze vznesl dotaz, a vyloučil mě. Bylo to pro mě tehdy urážející,“ komentuje svou jedinou červenou kartu.
Pod obroučkami se Chajda proháněl ještě šest let a potom dostala sportovní kariéra sbohem a šáteček. Přesto se čtyřiačtyřicetiletý sportovec nenudil. Kromě občasného trénování přišla o dva roky později velká výzva v podobě nabídky mapování zemědělských produktů na Kubě. „S přestávkami jsem tam strávil osm let,“ shrnuje pobyt za oceánem. Během něho a také po návratu už neoblékl dres žádného družstva, ani se neangažoval do jiných funkcí. Přesto po dlouhém čase přišlo ocenění, které pana Chajdu překvapilo. „Vůbec bych to nečekal. Okolo se pohybují takové významné osobnosti jako Dana Zátopková, ke kterým se nemůžu přirovnávat. Velmi mě potěšilo, že si na mě po letech někdo vzpomněl,“ nezaskrývá radost na závěr.

autor: LENKA HORÁKOVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace