Cesty do finále poháru: 1990 - Slovácký šok trval v Hodoníně více jak hodinu

Cesty do finále poháru: 1990 - Slovácký šok trval v Hodoníně více jak hodinu
Foto: Petr Zapletal  /  První pokus fotbalového týmu ze Slovácka získat Český pohár v roce 1990 nevyšel.
Uherské Hradiště Sport 02 / 05 / 2022

Slovácká kopaná se zapsala poprvé do pohárové historie České republiky v roce 1990.

Dukla Praha - Slovácká Slávia Uherské Hradiště 5:3 (1:2)

Branky:  2. a 74. Korejčík, 68. Foldyna, 71. Hapal, 85. Bittengel - 31. a 52. Ježek, 10. Takáč.

Rozhodčí: Krondl

Diváků: 6.995

Dukla Praha: Novák - Bažant, Suchopárek (55. Karoch), Rada, Látal - Hapal, Foldyna, Němec, Fitzel - Bittengel, Korejčík. Trenér Jaroslav Jareš.

Slovácká Slávia Uherské Hradiště: Švec - Kuba, Flašar, Kadlček (25. Kučera), Melichárek - Rolinc, Litoš, Šuranský, Ježek. Trenér Ladislav Janský.

Tehdejší třetiligová Slovácká Slávia Uherské Hradiště se dokázala probojovat přes prvoligový Baník Ostrava a Bohemians Praha do finále Českého poháru, které se odehrálo 11. dubna 1990 v Hodoníně. Parta trenéra Ladislava Janského se tehdy postavila Dukle Praha, a přestože velmi rychle inkasovala, připravila favorizované Dukle perné chvíle a stadionu, nabitému téměř sedmitisícovou návštěvou slováckých fanoušků, krásné fotbalové chvíle. Už v 10. minutě využil nedorozumění v obraně vojáků Takáč a po půlhodině famózní přihrávku zkušeného Lorence mezi stopery Ježek. Rychlonohý útočník "Slovácké" utekl obráncům na začátku druhého poločasu a nad Duklou se začala stahovat mračna. Během šesti minut je ale rozehnala trojice Foldyna, Hapal a Korejčík a zkušení ligisté už zápas dovedli k postupu do finále tehdejšího Československého poháru, kde si poradili i s Interem Bratislava. 

 Finále očima tehdejšího kapitána Slovácké Slávie Uherské Hradiště Jiřího Flašara:

"Zážitkem pro mě byla celá cesta pohárem do finále. Čtvrtfinále s ostravským Baníkem, domácí výhra 4:3 na velmi těžkém terénu s pražskou Bohemkou a pak samozřejmě finálový duel v Hodoníně, kde jsme si byli dvakrát zatrénovat a zvyknout si na prostředí i terén. V den utkání jsme měli společný oběd na tehdejším Šarovci a pak jsme jeli do Hodonína. V samotném finále s námi nikdo nepočítal. V momentě, když jsme ve druhé minutě inkasovali, tak mně blesklo hlavou: jen ať z toho není ostuda, protože zápas byl v přímém přenosu v televizi. Po vyrovnání z nás ale spadla nervozita, hra se vyrovnala a náš výkon byl slušný. Šli jsme do vedení až na 3:1. Na hřiště přišel Karoch, který začal ve středu hřiště hru režírovat. Dukla pak snížila brankou, kterou by dnes asi VAR neposvětil, protože byla dle našeho názoru z ofsajdu, ale to už je dnes historií. Nám postupně přece jen začaly docházet síly, protože ten zápas byl extrémně náročný. Závěr byl už jen otázkou času, kdy to Dukla definitivně zlomí, a to se potvrdilo.

Vzkaz Jiřího Flašara dnešnímu Slovácku:

"Viděl jsem poslední zápasy Slovácka s předními týmy a i když je na Spartě či v Plzni prohrálo, tak si nemyslím, že bychom byli horší. Plzeň byla třeba šťastnější a navíc jí to vychytal gólman. Finále vidím naprosto otevřené a šance vidím 50:50. Bylo by nádherné, kdyby se klukům podařilo, co jsme my před těmi třiceti lety svým způsobem začali. Současné mužstvo by si za progres a práci, kterou v posledních letech s trenérem Svědíkem odvedlo, pohár zasloužilo. Hrají výborný fotbal.“ 

autor: Aleš Mazúrek

Tagy článku

TOPlist