Chci být i nadále platným hráčem

Chci být i nadále platným hráčem
Foto: sal
Staré Město Sport 21 / 01 / 2011

Volejbalista Josef Pecháček hraje ve Starém Městě již sedmou sezonu

Mezi nejlepšími sportovci okresu se pravidelně umisťují volejbalisté ze Starého Města. Svými výkony, které předváděl v loňském roce, si o nominaci do prestižní desítky řekl i devětadvacetiletý univerzál Josef Pecháček, který tak navazuje na úspěšné nominace svých předchůdců Jiřího Kmenta a Libora Kamlera. „Upřímně musím přiznat, že jsem byl nominací trochu zaskočen,“ říká hned na úvod Josef Pecháček, který ve volejbalovém klubu na pravém břehu řeky Moravy hraje už sedmou sezonu.
Josef Pecháček pochází z malé obce Horní Studénka, která leží asi deset kilometrů od Zábřehu. Tady po vzoru svého otce začínal s volejbalem. „Táta, který hrál také volejbal, mě k tomuto sportu přivedl. V naší vesničce byl vůbec volejbal velmi populárním sportem. Napřed jsem hrál v okresních soutěžích, ale na poslední ročník střední školy mě otec přihlásil na sportovní gymnázium do Olomouce, kde jsem hrával za UP. Poté jsem šel studovat na výšku do Brna, kde mě volejbal stále doprovázel,“ popisuje volejbalové začátky. Jak už to tak bývá, svět je malý a během různých turnajů se potkával i s dnešními spoluhráči Ermanem a Kamlerem. „David s Liborem pochází ze stejného kraje jako já a když jsem skončil školu, nastala otázka, kde budu hrát. A oni, jestli bych nechtěl zkusit jít hrát do Starého Města. Slovo dalo slovo a už jsem tady na Slovácku sedmým rokem. K tomu mám tady i práci v oboru, takže co víc dodat?“ říká s úsměvem Pecháček.
Loňský rok nepatřil zrovna k těm výstavním, které staroměstský volejbal ve své historii zažil. „Nemůžu říct, že by loňský rok patřil k těm lepším, spíš k průměrným. A to hlavně v jarní části. Od nového ročníku už zase šlapeme a je to vidět i v tabulce, kde jsme na třetím místě, takže síla staroměstského volejbalu se opět začíná ukazovat,“ je rád Pecháček. „Loňská sezona vyšla tak napůl. Během jara, kdy celý tým nebyl v ideálním rozpoložení, to bylo slabší. Ale od podzimu už je to zase lepší. K týmu přišel nový trenér, který volejbalu opravdu rozumí, a noví hráči, kteří ihned zapadli mezi ostatní. Na postu univerzála jsme v týmu momentálně dva. Já a Aleš Paták, kterého ale trápí zranění,“ dodává. Než se dopracoval k postu univerzála, začínal jako smečař. V Olomouci pak na bloku a po příchodu do Starého Města hraje na současném postu. „Na tomto postu jsem hrával jenom okrajově, a to ještě na různých turnajích, nebo když se týmu nedařilo a trenér hodně točil sestavou. Když jsem přišel do Starého Města, tak jsem se na tomto postu ještě střídal s Pavlem Chmelou,“ vzpomíná na začátky v klubu.
Na rozdíl od profesionálních sportovců musí Josef Pecháček skloubit sport se zaměstnáním. „Když jsem začínal, tak se vše točilo kolem volejbalu. Postupem času se ale přidávají i jiné aktivity a věk taky nejde zastavit. Ve dvaceti jsem byl na tréninku i pětkrát týdně. Vše také záleží i na práci, každopádně chci být pro tým platným hráčem, co to jen půjde,“ věří v dlouhou sportovní kariéru.
Ke konfrontaci prvoligového a extraligového volejbalu slouží na Širůchu zápasy Českého poháru. Na podzim loňského roku tak nejenom Josef Pecháček mohl nastoupit proti sousednímu Zlínu. „Hlavní rozdíl je ve fyzické kondici a v technice. Když hrajeme proti lepším celkům, určitě máme větší motivaci. Obzvlášť ale proti Zlínu, kdy někteří kluci hrávali u nás a v podstatě se známe navzájem. V přípravných zápasech na antuce jsou síly vyrovnané, ale v hale už je to o něčem jiném. Určitě jsme ale neudělali ostudu. V obou zápasech jsme uhráli maximum. My na extraligové soupeře máme vždycky štěstí. Skoro pokaždé dostaneme tým, který hraje na špici. Možná proti posledním celkům bychom úplně bez šancí nebyli,“ povzdechne si Pecháček a dodává: „Úplně nás srovnávat nejde. My to hrajeme pro zábavu. Prohru s extraligovým týmem si moc zabírat nemůžu, nejsem profík, co se hry týká, ale volejbalu dávám, co můžu,“ uzavírá opora staroměstských volejbalistů Josef Pecháček.

Volejbalový talent se v rodině Pecháčků dědí
Když se v roce 1981 narodil Pecháčkům syn Josef, bylo jasné, že z něj jednou vyroste volejbalista. Aby také ne, když se narodil do volejbalové rodiny. „K volejbalu jsem ho vedl už od mala. Hrával jsem závodně, sice jenom na úrovni krajských soutěží v místě bydliště, ale i můj otec byl velký volejbalista. Takže o jiném sportu nemohla být ani řeč. Navíc po mně zdědil i talent,“ říká hrdě otec Josef Pecháček. O sportovním zaměření syna bylo jasno, ještě bylo nutno zajistit i potřebné vzdělání. „Proto jsme ho dali na školu do Olomouce, kde měl možnost jak studovat, tak hrát za dorost. Následně, během studia vysoké školy v Brně, zakotvil ve Starém Městě, kde je dodnes. Vždycky nám záleželo na tom, aby kromě volejbalu měl i dokončenou školu,“ dodává Pecháček starší. O tom, že u Pecháčků je volejbal opravdu sportem číslo jedna, svědčí i to, že i druhý syn??? se věnuje tomuto míčovému sportu. „Druhý syn sice studuje medicínu, takže díky náročnosti se sportu až tak moc věnovat nemůže, přesto je i na něm vidět, že nějaký talent také zdědil.“
Jelikož z místa bydliště Horní Studénky je to do Starého Města sto třicet kilometrů, nemůže rodina sledovat každý zápas svého syna. „Dříve jsme jezdili do Olomouce, ale ta už v soutěži není. Do Starého Města si najdeme cestu většinou na důležité zápasy. Teď mám v plánu se podívat na zajímavé utkání s Českými Budějovicemi,“ říká Pecháček, který by se vůbec nezlobil, kdyby se syn časem přesunul blíže k domovu. „Třeba do Olomouce, kde jsem dřív také hrával. Alespoň bychom k sobě neměli tak daleko,“ uzavírá otec úspěšného volejbalisty.

Umí se zdravě naštvat
Josef Pecháček hraje ve Starém Městě již svou sedmou sezonu. Za tu dobu ho v týmu vedlo už několik trenérů. Tím zatím posledním je bývalý úspěšný hráč Petr Karabec, který hrával na stejném postu jako Josef Pecháček. „Pepa má na hřišti bojovný přístup. Je to důležitý hráč těžkých koncových balonů. Na place jak se říká tvrdí muziku. Když nemá svůj den, tak se nedaří ani týmu, ale je na něm vidět, že chce hrát a že chce bojovat za výsledek. Umí se zdravě naštvat a pořádně zabrat. To dokázal třeba v utkání v Brně, kdy jsme prohrávali a on zavelel k obratu,“ charakterizuje ve stručnosti svého svěřence Karabec.
Jednou z věcí, na které by měl podle trenéra Josef Pecháček zapracovat, je lepší docházka na tréninky. „Je jasné, že většina hráčů dává přednost své práci před tréninky. Nejsou profesionálové, aby trénovali každý den. Takže občasnou absenci musíme akceptovat. Josef Pecháček v průběhu sezony chyběl i kvůli škole, takže jsem ho v některých zápasech musel nahradit. Ovšem moc nových nástupců nemá,“ dodává Karabec.

Pohodář se mění v bojovníka
„Na hřišti patří k nejimpulzivnějším hráčům,“ tvrdí hned na úvod kamarád a kapitán staroměstských volejbalistů Jiří Kment, který k tomu ještě dodává: „Pepa je tahounem celého mužstva. Když se týmu nedaří, nebo prohrává, dokáže všechny vyburcovat až do té míry, že tím dokonale vykolejí soupeře a nás tím také překvapí. Jinak je ale velký pohodář.“
Když před sedmi lety přišel Josef Pecháček do Starého Města, působil tady už Jiří Kment dva roky. „Známe se až od jeho příchodu. Do mužstva přišel jako univerzál, který měl postupem času nahradit Pavla Chmelu, jenž  už pomalu ukončoval kariéru. Hned od první sezony se dokázal probojovat do základní sestavy a má velký podíl na tom, že pak mělo Staré Město velké úspěchy. Jako univerzál by měl v utkání uhrát nejvíc bodů, což se mu většinou daří,“ uzavírá staroměstský kapitán Jiří Kment.

autor: RADEK SALAQUARDA

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace