Do každého zápasu jdu naplno

Do každého zápasu jdu naplno
Foto: sal
Drslavice Sport 16 / 01 / 2016

Fotbalista Petr Ševčík obléká drslavický dres už šestnáct let. V plánu má zaběhnout maraton

Patří k jedněm z nejstarších fotbalistů, kteří běhají po okresních trávnících. Řeč je o Petru Ševčíkovi, který obléká dres drslavického béčka a v prosinci mu bylo 46 let. Je jako Jaromír Jágr, který ve svém věku prohání i o dvě generace mladší hráče. A vlastně ani není úplně tak daleko, protože jako malý se věnoval hokeji. Na fotbal došla řada až v jeho patnácti letech. Petr Ševčík má stále energie na rozdávání, a i když s fotbalem ještě skončit nehodlá, pomalu se poohlíží po jiném druhu sportu. V poslední době mu učaroval běh, konkrétně půlmaraton. Prozatím. Až ho vypiluje, vrhne se na klasický maraton.
Petře, vaše jméno už jaksi neodmyslitelně patří k drslavickému fotbalu. Jak dlouho oblékáte jeho dres?
Od jara 2000, kdy jsem po šesti letech strávených v Újezdci přestoupil do Drslavic. Předtím jsem ještě hrál za brodský dorost, béčko a občas jako střídající hráč i za áčko.
Co stálo za přestupem do Drslavic?
V Újezdci se pořád hrálo o záchranu v tehdejší župě, po sestupu do I. A jsem hrával víc v obraně a to nebylo nic pro mě. Já raději hrával v útoku a dával branky. A tehdy jsem dostal nabídku od Drslavic, které v té době postoupily do okresního přeboru. Znal jsem některé hráče a hlavně pana Orlovského, otce současného kanonýra Martina, který s nabídkou přišel.
Bral jste to tehdy jako další štaci, kterou třeba za sezonu, nebo dvě vyměníte?
Ne, to vůbec! Já totiž nerad odcházím a měním týmy. Zaječí úmysly jsem neměl, v Drslavicích jsem spokojený, dařilo se mi, hrával jsem v útoku, časem pak krajního záložníka. Je tady dobrá parta nejen fotbalistů, ale i fanoušků a jsou tady celkově moc fajn lidi. Nebyl důvod odcházet.
Teď už budete začínat šestnáctý rok.
Je to tak. Ale mohlo to být i víc, protože jsem chtěl přestoupit už na podzim 1999. První jarní zápas v roce 2000 jsem ale z administrativních důvodů nestihl. Nastoupil jsem až do druhého, shodou okolností to byl domácí zápas proti Buchlovicícm, který jsme vyhráli 4:0, tři branky dal můj velký kamarád Martin Kočica a já se taky jednou trefil.
Nic proti vašemu věku, ale jak dlouho ještě máte v plánu hrát fotbal?
To je v pohodě. Můj původní plán hrát fotbal do padesáti a pak že se uvidí, jsem už malinko přehodnotil. Po fyzické, ale hlavně po psychické stránce je to hodně náročné, protože já jdu do všeho naplno a pokud se mi nedaří, tak si to moc beru a říkám si, jestli to mám všechno zapotřebí. Na druhou stranu je mi 46, což zase není tak úplně moc. (smích)
Kde stále berete energii?
Už to není, co to bývalo, věk nezastavím. Mám to asi v sobě, protože jsem chodíval často běhat. Hlavně v zimě, kdy se nehrál fotbal, tak jsem běhal třikrát týdně většinou sedm kilometrů na čas. To bylo v době, kdy jsem hrával za Újezdec. Teď už jen tak jednou týdně. Dělával jsem si i takové malé soustředění sám pro sebe, když jsem měl o Vánocích dovolenou. Hrával jsem doplňkově tenis a fotbálek v hale.
Co vás kromě lásky k fotbalu ještě motivuje?
Teď bych chtěl hlavně docílit mety 100 branek za Drslavice. Aktuálně mám na kontě 96. Ale chtěl bych dát minimálně sedm branek, aby jich bylo 103, kdyby chtěl někdo nějakou zpochybnit. Ale jestli se mi to podaří už letos na jaře, těžko říct. Třeba na podzim jsem neskóroval ani jednou, ale šancí bylo hodně, tak uvidím, jestli to zvládnu.
Aktuálně ale hrajete za drslavické béčko.
Je to tak, v áčku jsem před lety přišel o místo v základu a to už nebylo nic pro mě, těžce jsem to tehdy nesl, byly i nějaké ostřejší výměny názorů s trenérem. Hraju za béčko, ale do každého zápasu jdu na maximum. Nerad střídám, prostě chci odehrát celých devadesát minut. Už když jsem přišel do Drslavic, všem jsem říkal, že nerad střídám. Celý zápas chci prostě odmakat.
Je pravda, že v Drslavicích nejsou tréninky ani zimní příprava? A přesto je áčko na špici tabulky.
Mančaft je v Drslavicích výborný, takže nepotřebuje ani trénovat. (smích) Ale tak to zase není. Jenom prostě místo klasického tréninku hrajeme fotbal, nebo trénujeme střelbu na bránu. Na druhou stranu se trenér každý týden nemusí rozčilovat, že nikdo nechce chodit na tréninky. Je to prostě jenom o fotbalu a jak je vidět, má to něco do sebe.
Které období v Drslavicích bylo pro vás tím nejlepším?
Po herní stránce asi ročníky 2002/2003 - 2005/2006. To jsem dával hodně branek a dařilo se mi i herně. V týmu bylo tehdy hodně kluků, co hráli kraj, hlavně z Hradčovic v čele se Zbyňou Buráněm. On byl střední záložník a já hrál pravou zálohu.
Jak se vám hraje, když proti vám nastoupí o generaci mladší hráči?
Mladším hráčům chci pořád stačit, takže pokud budu mít kondici a rychlost, tak snad s nimi ještě chvilku můžu hrát. Mladým bych chtěl utíkat já, ne aby utíkali oni mně. Ale pořád to asi nepůjde.
Kdy jste vlastně začínal s fotbalem?
Čekáte, že řeknu od pěti let, ale to vás zklamu, protože jsem začínal s hokejem. K fotbalu jsem přičichl až asi v patnácti, kdy otec trénoval v Březové a já tam začínal s fotbalem. Od sedmnácti jsem pak hrál za brodský dorost. Otázkou je, kde bych dnes byl, kdybych opravdu začínal s fotbalem od mala. (smích).
Až jednou s fotbalem opravdu skončíte, nepomýšlíte na dráhu trenéra?
Zatím opravdu ne. Dokonce jsem už nějaké nabídky na trénování dostal i od brodských žen. Ale na trénování se necítím, možná jako asistent, nebo vedoucí. Mám své osobní plány.
Jaké, nejsou tajné?
Ne, proč. Chci se věnovat běhání. Už mám za sebou i dva půlmaratony a postupně chci natrénovat i na maraton. Chtěl bych ho jednou zaběhnout pod 3,5 hodiny.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace