Dobrý nadhazovač - základ úspěchu

Dobrý nadhazovač - základ úspěchu
Slovácko Sport 14 / 01 / 2010

Kunovický šnek Marek Lapčík drtí soupeře svými nadhozy

Softbalistům Snails Kunovice poslední sezona vyšla parádně. Ze šestého místa se probojovali do play-off. Říká se, že softbal je o nadhazovačích. Pokud se nedaří jemu, většinou se nedaří celému týmu. A právě Marek Lapčík, nadhazovač kunovických šneků, bude bojovat v anketě OV ČSTV o titul Sportovec okresu za rok 2009. „Aby byl nadhazovač opravdu dobrý, musí absolvovat o pár tréninků víc než ostatní hráči. Hlavně teď v zimě je potřeba s nadhazováním začít od základů a vše si znovu po podzimní přestávce zopakovat. Než nastane začátek sezony, musí se nadhazovač důkladně připravit a zdokonalit se v házení všech druhů nadhozů včetně jejich přesného umísťování. K udržení dobré fyzické kondice je potřeba častěji navštěvovat posilovnu či plavecký bazén,“ říká opora šneků Lapčík.
Už od mládí byl Marek hodně sportovně založený. Od veslování přes stolní tenis či basketbal se dostal až k softbalu. „Na střední škole za mnou jednou přišel kamarád, jestli si nechci také vyzkoušet softbal. V té době jsem ani pořádně nevěděl, co je to za sport. V šestnácti letech jsem tak šel na svůj první trénink, kde jsem zjistil, že základní dovedností v tomto sportu je házení. Protože jsem měl házení hodně rád, začal jsem se o softbal víc a víc zajímat. Postupem času jsem k tomuto sportu propadl tak, že už jsem u něho bezmála třináct let,“ říká Lapčík, jak k softbalu přišel.
V prvních dvou softbalových letech hrál Marek pod vedením trenérky Vlasty Verbíkové. Ta naučila v tehdejší době juniorské hráče základním dovednostem a stmelením kolektivu pak dosáhla úspěchu na mistrovství republiky juniorů, kde s Markem na nadhozu obsadila v té době úžasné 3. místo.
Po ukončení v juniorské kategorii Marek přestoupil do družstva mužů, kde společně s ostatními, včetně jeho nynějšího catchera Rostislava Klimánka, strávil čtyři roky. Poté odešel na hostování do pražské Krče. „Mezitím jsem měl možnost okusit i reprezentaci, se kterou jsem se dostal i na turnaj do Ameriky, na neoficiální mistrovství světa v softbalu. Tento turnaj mi dal opravdu hodně a byl pro mě další motivací do budoucích softbalových let. Je pravdou, že před tímto vysněným turnajem jsem musel nadhazovat někdy i 5krát v týdnu, kdy mi velkou pomocí byl jako catcher Jaroslav Verbík (hráč Snails Kunovice).
Po MS jsem se opět vrátil do Kunovic, které hrály druhou ligu. Po pěti letech snažení se nám podařilo postoupit do tehdejší první české ligy,“ dodává Lapčík. A právě v loňském roce zažíval spolu s celým týmem nejlepší sezonu. Problémy se záchranou vystřídaly boje v elitní šestce o softbalový titul. „Škoda jen, že se naše účast v play-off smrskla na dva víkendy. I když v konečném důsledku jsme prohráli s Krčí, která se stala později mistrem republiky. Proto si myslím, že jsme ostudu určitě neudělali,“ věří Lapčík.
A k parádní sezoně patří i parádní zápasy. Mezi takové řadí kunovický nadhazovač domácí víkend. „Na konci května jsme před našimi výbornými fanoušky (nejpočetnějšími v lize) vyhráli čtyři zápasy po sobě, což se hned tak v nejvyšší soutěži nestává. Naopak ten nejtěžší zápas byl náš zápas roku proti Radotínu. Tam jak se říká vítěz bral všechno, v tomto případě postup do play-off. V průběhu zápasu jsme vedli už 5:0, ale soupeř se tak lehce nechtěl vzdát. Změnil taktiku a postupně dotahoval až na 5:4. Naštěstí jsme se s klukama v utkání dokázali zvednout a dotáhnout ho do vítězného a hlavně postupového konce,“ vzpomíná na důležitý zápas Lapčík.
Samotné nadhazování není jenom o síle, jakou nadhazovač vyvine při hodu míčkem. „Než najdete ten správný grif, to vám trvá hodně dlouho. Někomu to může trvat rok nebo dva a jinému třeba i deset. Na jednom turnaji v Holandsku mi naměřili rychlost 114 km v hodině. Průměrně ale házím o něco menší rychlostí, kolem 110 km v hodině. Když vím, že mi rychlost měří, tak se víc snažím, a to pak právě někdy způsobí, že je rychlost nižší. Při zápasech se mi zdá, že házím i rychleji, ale jak jsem již řekl, vše není jenom o rychlosti, jde o to, aby pálkař nebyl schopen míček odpálit. Jde taky o to, kolik druhů nadhozu jste schopni házet. Používají se různé falše, jako je stoupavý míč, klesavý míč nebo točka. Velkou zbraní je však zpomalený míč (change up), který obecně na pálkaře platí v kombinaci s klesavým míčem nejvíce. Na každého pálkaře platí však něco jiného. Je potřeba vymýšlet stále něco nového, jak je vyvést z rytmu. Od toho je tam právě catcher neboli chytač (Rosta Klimánek), který udává rytmus celé hře a ukazuje mi signály, jaký míč mám hodit. Někdy to občas hodím úplně do pr..., prostě jinam, než Rosťa chce, a pak se dějou věci. Díky jednomu míči, který nepřesně hodíte, můžete zapříčinit prohru celého zápasu.“
Na druhou stranu se však i pálkaři snaží své protivníky rozhodit. „Někteří se snaží chodit co nejblíže k metě, což někteří nadhazovači nemají rádi. Tím neříkám, že já ano. Nechci svým soupeřům odkrýt své karty,“ usmívá se Lapčík.
V tomto roce se v Česku bude konat mistrovství Evropy v softbalu. Účast kunovického nadhazovače v repre láká. „Už v loňském roce jsem byl v širší nominaci, ale šanci na národní dres jsem nevzal pevně do svých rukou. Letos bych šancí určitě nepohrdnul. Hrát před domácím publikem mě láká,“ uzavírá Marek Lapčík.



Že u softbalu vydržel, mě překvapilo

Sportovní geny zdědil Marek Lapčík po své matce a dědovi. „Můj otec závodně plaval a já se v mládí věnovala hodu oštěpem. Pak ovšem přišly pracovní povinnosti a rodina a se sportem jsem musela skončit. Ale sportovní vlohy Markovi rozhodně zůstaly,“ říká Markova maminka Marie Lapčíková a dodává: „Sport ho velice baví. V posledních třinácti letech to u něho vyhrává softbal, čemuž jsem zpočátku nevěřila. On totiž vystřídal hodně různých sportovních odvětví, takže jsem si myslela, že skončí i se softbalem. Nakonec mu zůstal věrný a mě tím docela překvapil. Ani neúspěch už ho dnes neodradí.“
Marek má ještě dva starší bratry, ti ovšem sportu tak jako on nepropadli. „Nejstarší syn jezdí v létě na kole, prostředního sport moc nebere, takže všechno zůstalo na Marka. O tom jsem věděla, že mu sport nebude cizí. Už jako malé dítě rád cvičil, bylo na něm vidět, jak mu rostou svaly. Má prostě výdrž. Jenom doufám, že je natolik rozumný, že ví, kdy má tělo dost,“ dodává Lapčíková. A samotný softbal? „Na vlastní oči jsem ho hrát neviděla, o víkendech většinou nestíhám, doma je práce až nad hlavu. Ale v televizi mi jednou vysvětloval, jak se hraje, ale stejně tomu moc nerozumím. To ale neznamená, že bych ho v tomto sportu nepodporovala,“ říká na závěr Marie Lapčíková.

Jeho výkon je rozhodující
„Marek je sportovcem tělem i duší. Pokud každý den nevyvine nějakou sportovní aktivitu, není ve své kůži,“ potvrdí hned na úvod Markovo sportovní nadšení trenér z loňské sezony Milan Zedník, který byl také u jeho softbalových začátků. „Když se softbalem začínal, bylo na něm vidět, že talent pro nadhazování má. Pro tento druh sportu měl prostě předpoklady. Časem samozřejmě zesílil a poctivým tréninkem se z něj stal zkušený nadhazovač. Podle mě má před sebou ještě minimálně osm let nadhazovačské kariéry. Ale jak znám Marka, ani po pětatřicítce, kdy většina nadhazovačů odchází do nadhazovačského důchodu, nebude problém, aby hrál,“ dodává.
Za loňskou parádní sezonou stály i výkony nadhazovače. „Marek je velká opora mužstva. Na jeho výkonech stojí úspěch celého týmu. Loni hodně pomohl k úspěchu v podobě postupu do play-off, kdy hlavně jeho zásluhou jsme vyhrávali zápasy v podzimní základní části,“ je si vědom Markovy důležitosti pro tým. Svými výkony si Marek Lapčík řekl i o širší nominaci do reprezentace. „Díky své pracovní vytíženosti a vzhledem k tomu, že se tréninkové kempy konaly v Praze, tak se reprezentačních soustředění nezúčastňoval. Kvalitou na repre má, patří určitě mezi pět nejlepších nadhazovačů v republice, škoda jen, že to bylo pro něj trochu z ruky. Kádr reprezentace se tvoří každý rok znovu, takže šanci má i letos, obzvlášť když se bude evropský šampionát konat v Česku,“ uzavírá Milan Zedník.

Svět dle Marka Lapčíka

„S Markem se známe třináct let. Ze začátku jsme proti sobě hráli v krajském přeboru, pak v extralize a na závěr jsme dokonce dva roky hráli spolu v Kunovicích. V Kunovicích, které již dva roky extraligu hrají a kterým se letos povedl husarský kousek, když se zejména Markovou zásluhou probojovaly až do play-off. Škoda jen, že se tak výrazný úspěch neprojevil v teto anketě, do které se kunovický softbal letos ani nedostal!

Marek je atlet s postavou helénského typu, ani gram tuku, idol dívčích srdci, ale také dobrák ochotný každému pomoci, se smyslem pro humor a dobrou náladou. Během své povinné vojenské služby zlomil snad všechna dívčí srdce v mém předchozím oddíle a ještě nedávno se v Radotíně ozývalo: Jo Lapčík, do toho se nám zamilovaly všechny naše juniorky a my jsme měli utrum. Nutno přiznat, že toho nijak nezneužíval a pořád zůstal chlapcem mravným a čestným. Snad se na tom podílela i jeho hluboká víra.

Až do nedávné minulosti žil  velmi asketickým životem dle svého přítele Jaroslava Verbíka. To se naštěstí změnilo a v současné době už se částečně adaptoval a umí si užít i legraci s kamarády. A to i ve smutných chvílích, třeba po vyřazení z play-off, kdy Marek nic nevzdával a zeleného nepřítele pronásledoval až do hluboké noci a málem nad ním i zvítězil. Dodnes z toho koluji televizní záznamy po internetu.

Markovi bych do budoucna popřál hodně sportovních úspěchů. Kunovický softbal na něm už nějakou dobu stojí a stát i bude, aspoň dokud si za sebe nevychová náhradu. Marek se věnuje práci s mládeží a předává své zkušenosti mladším. A přál bych mu, aby se dokázal namotivovat natolik, aby pronikl do reprezentačního tymu ČR a zaujal tam důstojné místo, na které svými vynikajícími fyzickými parametry bezpochyby má, a završil svou hráčskou kariéru třešničkou na dortu v podobě zlaté medaile z ME mužů v týmu ČR. Doufám, že se mu to pod vedením nového trenéra kunovických šneků Pavla Křiváka v letošním roce podaří. V osobním životě bych mu popřál mnoho dětí a nějakou hodnou ženu navrch. A už se moc těším, až si spolu zase zahrajeme, ať už na sobě budeme mít jakoukoliv barvu dresu.

Zdeněk Mateřanka, spoluhráč Snails Kunovice


autor: RADEK SALAQUARDA

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace