Slovácký útočník fandil v hokeji Hubáčkovi

Fotbalisté Slovácka v těchto dnech užívají zasloužené dovolené a každý ji tráví jiným způsobem Petr Švancara si však volných dnů moc neužívá. Stále jej trápí zdravotní dozvuky závěru sezóny.
První dny dovolené jsem proležel. Už před posledním zápasem v Plzni mně doktoři našli v těle streptokoka a musel jsem na pár dní ulehnout. Přesto jsem chtěl zápas odehrát, ale zdraví to moc nepomohlo. Po utkání jsem stejně musel na výtěry a další testy, které streptokoka potvrdily, takže mě antibiotika neminula. Zdravotně dobře na tom není ani celá rodina, takže o dovolenkových radovánkách to letos moc není. Navíc musím chodit na rehabilitaci se zraněnou rukou, která stále bolí, takže program dovolené mně spíše organizují lékaři. (úsměv)
Před dovolenou jste říkal, že vás čekají i práce kolem domu, na které vás manželka už s předstihem upozorňovala.
To je pravda. Plot je už natřený, takže povinnost jsem splnil. Práce kolem baráku je ale vždycky dost, a tak mám pořád co dělat.
Dovolenou tedy trávíte výhradně v domácím prostředí?
Na dva dny jsem odjel navštívit Luďka Zelenku na sever Čech, kde jsme si parádně povykládali a trochu jsem si oddychl.
A co pohybové aktivity?
Ty plánuju  v tomto týdnu. Jsem pozván na fotbalový turnaj do jedné vesnice a chci se začít hýbat i jinak. V plánu mám také jeden tenisový turnaj v Hradišti na konci týdne, kam mě pozvali mí hokejoví kamarádi z Komety a kde bych se mohl potkat i s několika zlatými kluky z Německa.
Vy jste vůbec známý fanoušek Komety a velký propagátor hokeje vůbec. Jak jste prožíval šampionát a zisk zlatých medailí?
Prožíval jsem to hodně extrémně. Jak jste správně řekl, fandím Kometě a na šampionátu jsme měli zastoupení Peťou Hubáčkem a hokej je u mě po fotbale sportem číslo jedna. Určitě jsem viděl všechny zápasy a s Peťou Hubáčkem máme naplánovanou medailovou návštěvu. Přijede ke mně, podepsat se mladýmu do pokojíčku a vyfotit se s medailí. Jsem hrdý na to, že Brňák jako poleno, kluk z Komety to dokázal. To si myslím málokdo uvědomuje. Je to velký hráč, bojovní a srdcař, což o něm každý ví. Prožíval jsem to i za něj, protože to je strašně skromný kluk. Těším se na setkání s mistrem světa a samozřejmě si dám medaili na krk. To je povinnost.
Vzpomněl jste turnaj hokejistů, na který jste pozván. Na něj se musíte asi hodně těšit?
S hokejisty z Komety  mám skutečně výborné vztahy. S Radimem Bičánkem, který je Hradišťák a hraje za Kometu, já Brňák, který hraje za Slovácko i to nás k sobě dává blíž. Znám se i s Eratem a  dalšími. Hlavně mám ale hokej rád a pokud se tam setkám třeba i s mistry světa, tak se na to těším obzvláště. Už se těším na historky ze šampionátu, které na těch akcí bývá spousta. V tuhle chvíli jim člověk nemůže říci nic jiného než obrovsky pogratulovat a smeknout klobouk.
Šampionát jste sledoval u televize, který moment byl pro vás nejemotivnější?
Bylo to se Švédskem. Na zápas jsme se dívali s malým, protože jsme byli oba nemocní, a já jsem ho radostí vyhodil do vzduchu tak, že jsem náhodou málem zranil i malou dceru, která ke mně valila, a nechtěně jsem ji bouchl o stůl. Naštěstí to dopadlo dobře. Pak jsem otevřel dveře a řvali jsem do zahrady i s malým jak tygři, takže perfektní emoční zážitek. Já to hodně prožívám a byl jsem strašně šťastný. Se Švédy to byl skutečně zápas, který jsem si vychutnal a zařval si u něj.
A co finále? To už nebylo tak dramatické?
Finále je finále. Ale to už jsem absolvoval mezi lidmi, protože byl večer a já zašel do hospůdky. Zápas číslo jedna pro mě byl ale se Švédy v semifinále.