Dušan Melichárek: Trenérská práce mě pohltila

Foto: 1.FC Slovácko  /  Dušan Melichárek se vrátil do Slovácka jako trenér brankářů mládeže.

Dušan Melichárek strávil větší část své fotbalové kariéry mimo Slovácko, přestože je jeho rodákem a velkým patriotem.

Z třetiligového béčka se dokázal prosadit až do brány Malmö, se kterým získal dva švédské tituly. V dresu Slovácka však odchytal rovnou padesátku ligových zápasů. Po přechodu do brněnské Zbrojovky si na závěr kariéry ještě odskočil pro druhý titul do Malmö a pak definitivně pověsil brankářské rukavice na hřebík. Kopačky však i ve čtyřiceti letech obouvá za svůj Velehrad a od podzimu si vzal na starost trénink brankářů Slovácka, od mládeže po B-tým, a individuálně spolupracuje i se svým „rivalem“ Milanem Hečou, který jej „vyštípal“ z ligové brány Slovácka.

Dušane, začněme právě vaším odchodem ze Slovácka. Tehdy kolem toho byla spousta různých informací a mezi fanoušky udělaly zlou krev. Co za vaším odchodem přes chorvatský Zaprešič bylo?

To už je historie a já se k ní nechci vracet. Někteří lidé, či člověk, už v klubu nejsou a nemá smysl teď rozpoutávat nějakou diskusi, která by k ničemu nevedla. Jen bych to shrnul, že tehdy zazněly ve veřejném prostoru některé nepravdivé informace.

Ale, že vás Milan Heča „vyštípal“ z brány, pravda je?

(smích). Tak když použijete slovo vyštípal, tak jo. S Milanem jsme ale měli už tehdy nadstandardní vztah a jsem moc rád, že jej máme dosud a umíme se vzájemně obohacovat. Od jeho návratu z Prahy na Slovácko mu rád předávám svoje gólmanské zkušenosti, pohledy a on mně zase poskytuje současné moderní tréninkové trendy v silové přípravě hlavně ze svého sparťanského období. V tréninku jej samozřejmě vede Petr Drobisz, ale s Milanem se dokážeme o fotbale bavit hodiny. Navíc máme za sebou oba italskou brankářskou školu. On měl Italského trenéra brankářů ve Spartě, já zase v Malmö. S Jonnie Fedelem jsem doteď ve spojení a nějaké své trenérské kroky s ním konzultuji.

A k tomu vyštípání ze sestavy?

Na konci zimní přípravy jsem se zranil a Milan šel na první jarní zápas do brány. Věděl jsem, že je vynikající gólman, který má před sebou velkou kariéru. Já byl v ideálním brankářském věku a chtěl jsem chytat. Tehdejší trenér Svatopluk Habanec mně řekl, že Milan v bráně zůstane, a souhlasil s mým odchodem. Já nechtěl „vyštípat“, když použiji to vaše slovo, kamaráda z brány, a tak jsem zvolil odchod. Pro mě to tehdy nebylo lehké, protože jsem už bydlel na Velehradě a věděl jsem, že na Slovácku zůstanu. Nakonec z toho ale bylo pěkné angažmá ve Zbrojovce, nakonec ještě dva roky s titulem ve Švédsku a zachytal jsem si Evropskou ligu. V Malmö jsem končil v sedmatřiceti, protože se mně rozsypalo koleno. Jinak bych tam ještě pokračoval.

Stále hrajete nejnižší soutěž za Velehrad, ale do brány jste se už nevrátil.

To byla moje podmínka, když jsem se s klukama z Velehradu bavil, že budu chodit hrávat.

Nebyl to pro vás problém? Přeorientovat se na hráče v poli?

Byl. Také jsem hned v prvním zápase dostal červenou kartu, protože jsem si neuvědomil, že už nejsem gólman, a instinktivně jsem sáhl na balon. (smích)

Nakonec se z vás stal trenér gólmanů v druholigovém Prostějově a teď ve Slovácku. Chtěl jste být vždycky trenérem?

Právě že vůbec a docela mě to mrzí, protože jsem mohl mít už hotové vzdělání… Teď mě to ale zcela pohltilo. Trenérskou práci jsem si vyzkoušel na závěr kariéry ve Švédsku, když jsem po zranění dělal asistenta trenéru brankářů. Po návratu na Moravu se mně ozval Míša Šmarda a šel jsem do Prostějova. Tam jsem zjistil, že mě baví na hřišti předávat zkušenosti. Po konci v Prostějově se ozval Zdena Botek a po několika schůzkách jsme se dohodli na spolupráci ve Slovácku.

Takže to nebylo plácnutí si hned napoprvé?

Ne, ne, já mám jasnou představu a teď už i zkušenosti, jak trenérskou práci s gólmany dělat. Domluvili jsme se na letošním podzimu a v zimě si naši spolupráci vyhodnotíme.

Vzpomněl jste vašeho italského trenéra v Malmö. Kopírujete tedy jeho školu?

To zase ne. Mám svoji představu a různá cvičení pro gólmany si upravuji podle svých zkušeností a dle toho připravuji tréninkový plán od pondělí do pátku s vrcholem o víkendu při utkání.

Vedete tréninky gólmanů v béčku, U19, U17 a U16. To je velká porce tréninků.

Je a také bych ji nezvládl sám. Chci, aby v každém týmu měli gólmani tréninky s trenérem gólmanů. To je porce cca 15-20 tréninků týdně napříč věkovými kategoriemi plus si beru ještě jednou až dvakrát týdně kluky, kteří mají individuální vzdělávací plány, na individuální tréninky a to není možné v jednom člověku smysluplně zvládnout. K tomu nutná příprava na tréninky, jejich analýza i analýza zápasů… Navíc tréninky jsou rozházené na různých místech a v jednom nebo i ve dvou lidech by to prostě nešlo dělat. Proto jsem rád, že mně klub vyšel vstříc a mohu se opřít i o své asistenty Radima Pěgříma a Zdenu Hájka.

Jak máte vyřešenou spolupráci s Petrem Drobiszem, který je u áčka?

S Petrem samozřejmě spolupracujeme na posouvání gólmanů mezi áčkem, béčkem či U19. Konzultujeme i další věci. Petr musí vědět, co se děje v béčku, U19, ale i v dalších týmech. Samotná práce s gólmany je ale na mně a mých asistentech a dělám ji podle svého plánu, který jsme si v klubu odsouhlasili.

Co nového jste do přípravy gólmanů vnesl?

Myslím, že novinkou pro ně bylo už to, že mají 3-4 speciální gólmanské tréninky týdně a nemají jen skupinové tréninky. Plánujeme si to tak, abychom měli 40-50 minut před týmovým tréninkem svůj gólmanský trénink. Pak se gólmani připojují ke svým týmům. Někdy na naše speciální tréninky, např. béčka, beru i mladší gólmany, aby viděli své starší kolegy a trénovali s nimi. Někdy se pak i zapojí do týmového tréninku. Propojujeme ale jen gólmany z věkově sousedních týmů, protože kdybychom vzali kluka z U16 na trénink U19, tak ten rozdíl je hodně velký.

Jsou momentálně v mládežnických týmech nástupci vás či Milana Heči?

To se ještě nedá říct, ale mohu říci, že se mně skvěle pracuje s Alexem Urbanem a věřím, že tak pracovitý zůstane i nadále. Může to dotáhnout hodně daleko.

Alfou a omegou dnešního fotbalu začínají být data. Promítají se i do gólmanských tréninků?

Že jsou data důležitá, jsem poznal už v zahraničí. V Malmö nám došel po každém tréninku na WhatsApp sestříhaný trénink či data z něj. U nás takovou možnost zatím nemáme. Zatím se tedy řídím spíše svým instinktem. Kde přidat třeba ve startu, akceleraci či brzdění…

Jaká data se u gólmanů vůbec sledují?

Je jich spousta.  Počet, úspěšnost či délka přihrávek, pozice v bráně a na hřišti, akcelerace, decelerace (brzdění)… Dat může být hodně, ale zatím jsme limitováni technickými možnostmi. V lize to už gólmani mají, ale my u mládeže musíme skládat tréninky podle vlastního rozhodnutí.

Role gólmanů se jen během vaší kariéry změnila. Dnes jsou z nich de facto další stopeři. Jak se projevuje práce s nohama a míčem ve vaší přípravě?

Máte pravdu, že za to období se hra nohama posunula dopředu neskutečně. Já bych hru nohama nepřeceňoval, i když je jedním z důležitých faktorů hry gólmana. Podle mě ale gólman musí umět hlavně chytat a pak musí mít další bonusy, jako je komunikace, zakládání útoků, čtení hry a další věci. Záleží také, do jakého místa na hřišti, v šestnáctce, se gólman dostává. Jestli je to postavení více ofenzivní, nebo defenzivní. Poziční práci gólmana se mnoho trenérů nevěnuje, já to ale hodně studuji, dělám si videoanalýzy práce gólmanů z evropských zápasů. Osobně preferuji více ofenzivní pozici, protože ta ofenzivní více naplňuje roli vámi zmiňovaného dalšího stopera z období generace Libora Soldána. Toho defenzivního hraji momentálně já na Velehradě. (smích)