Nejznámějším řeckořímským zápasníkem je legendární Gustav Frištenský. V roce 1972 dokonce vybojoval Vítězslav Mácha na olympijských hrách v Mnichově zlatou medaili. Tolik asi nejzákladnější informace o sportu, který naši zemi dokázal proslavit, ale v poslední době se zcela jistě nehřeje na sportovním výsluní. O to víc potěší, že v Hluku žije čtrnáctiletý Filip Jozefák, který v řeckořímském zápase patří k velkým nadějím, které mohou tento sport ještě více zpopularizovat. „Tak asi jako každý kluk i já jsem začínal s fotbalem, který jsem hrával tady u nás v Hluku. Asi tak ve třetí třídě přišla za mnou maminka, a jestli prý bych nechtěl vyzkoušet řeckořímský zápas. Podle ní to byl docela zajímavý sport s dobrou sportovní průpravou, který zahrnoval jak atletiku, gymnastiku, tak i vytrvalost. Najednou jsme celá rodina začali jezdit k trenéru Josefu Mahdalovi do Nivnice, kde se tomuto sportu už dlouhodobě věnují a mají docela velké úspěchy,“ říká na úvod Filip, který se během pěti let, co tento zajímavý sport dělá, vypracoval v jednoho z nejlepších v republice. Samozřejmě ve své věkové a váhové kategorii.
Jako každé začátky, i Filipovy byly docela těžké. Proti zkušenějším borcům neměl moc šancí a mnohdy dostal i pořádnou nakládačku. Jenomže v tomto sportu platí kamarádství, disciplína a pokora. „I přesto, že se mamince tento sport líbil a byla ráda, že ho dělám, ze začátku často utíkala z tréninků. Nemohla se prostě dívat, jak mě soupeři dusili,“ směje se dnes Filip, který také objasňuje rozdíl mezi jeho sportem a judem, jež jsou si v mnohém podobné. „V zápase můžete soupeře uchopit jenom za horní polovinu těla. Všechno jde tedy vrchem, na rozdíl od juda, kde jsou chvaty i spodem,“ osvětluje v krátkosti.
V roce 2016 získal Filip Jozefák na domácím mistrovství páté místo, v loňském roce už se ale mohl radovat z titulu vicemistra republiky. To vše v kategorii mladší žáci a váhové kategorii do 57 kg, kterou ukončil právě ziskem stříbrné medaile. Letos už bude závodit ve starších, ale bude patřit k nejmladším závodníkům. Ale pojďme k loňskému mistrovství republiky, které se konalo v polovině listopadu. „Zaskočilo to nejspíš všechny, takový úspěch asi nikdo nečekal. Hlavní je vyhrát hned první zápas, jinak jsou šance na finále hodně malé. Nás o titul bojovalo celkem šest závodníků. Většinou se snažím soupeře položit na lopatky před časovým limitem. V zápase o finále se muselo rozhodovat až v prodloužení, bylo to hodně vyrovnané. I díky tomu, že jsem zariskoval, jsem vyhrál. Ve finále to byl opět boj, ale soupeř z Teplic byl o něco málo lepší,“ uznal Filip porážku v souboji o zlato. „Před mistrovstvím jsem si řekl, že bude stačit i bronzová medaile, nakonec to byla stříbrná. Takže spokojenost,“ dodává mladý zápasník.
Kromě mistrovství republiky v řeckořímském zápase zkusil Filip i domácí šampionát ve volném stylu. V Plzni obsadil šesté místo. Na mezinárodních závodech v Novém Jičíně ve stejné disciplíně dokázal vybojovat druhé místo. „Prioritně se zaměřuji na zápas, ale pokud je možnost, vyzkouším i volný styl,“ dodává Filip. K dalším úspěchům v řeckořímském zápase jistě patří i závody v Olomouci, kde ze 113 zápasníků z 15 oddílů ČR a SR skončil na 3. místě. Ve Velké ceně Hodonína, na jednom z největších turnajů co do počtu i konkurence, z 238 borců z 8 evropských zemí obsadil rovněž 3. místo. „Na domácích závodech v Nivnici se mi tradičně dařilo a v konkurenci i slovenských závodníků jsem nenašel přemožitele,“ doplňuje Filip Jozefák, který v Nivnici trénuje pod trenérem Pavlem Tomancem a který loňský rok uzavřel bilancí tří zlatých, šesti stříbrných a dvou bronzových medailí. A co to všechno obnáší? „Poctivý a tvrdý trénink. V Nivnici trénuji v úterý a v pátek, ale doma na žíněnce jsem vlastně pořád. K tomu běh, nebo v poslední době i parkur,“ uzavírá Filip Jozefák.