Fryšták po jedenácti letech znovu doma

Fryšták po jedenácti letech znovu doma
Foto: DDK  /  Odchovanec Tomáš Fryšták se po jedenácti letech znovu postaví mezi tři tyče Slovácka
Uherské Hradiště Sport 15 / 01 / 2022

Jedenáct let čekal na svůj návrat do klubu, kde do profesionálního fotbalu nahlédl. Brankář Tomáš Fryšták se jej dočkal až ve čtyřiatřiceti letech po ligových štacích v Českých Budějovicích, Bohemians Praha, Senici a naposledy v Trenčíně. Přitom byl ve Slovácku považován za velký talent, vždyť byl se Soukupovou stříbrnou partou na mistrovství světa dvacítek v Kanadě v roce 2007.

Proč se vám návrat do rodného klubu podařil až na sklonku kariéry a byl ve hře i dříve?

Ano, ve hře byl několikrát, ale vždycky tomu něco scházelo. Naposledy když jsem přecházel do Senice.

Nebyla v tom i smůla, kterou jste si vybral na mistrovství světa dvacítek, kam jste měl jet v roli jedničky, ale potýkal jste se tam se zraněním?

S návratem na Slovácko to smůla nebyla a když vzpomínáte to mistrovství světa, tak tam asi trochu ano. Skutečně to vypadalo, že budu jedničkou, ale v posledním přípravném utkání už v Kanadě jsem si poranil koleno, a přestože se docela rychle dostalo do klidu, tak pro první duel dostal přednost Kuba Petr a chytl se nejen on, ale i celý tým. Pak už se do sestavy moc sahat nedalo.

 Po šampionátu se řada stříbrných hráčů rozutekla po světě. Vy jste měl cestu do české ligy mnohem těžší.

Hned po šampionátu se řada kluků rozeběhla do zajímavých klubů. Celkově vzato se ale asi ten potenciál dal využít více. Řada z nich se brzy vrátila do Česka a většina už ani nehraje. Já v té době věřil v cestu přes Slovácko, kde jsem mohl dostat víc příležitostí, ale po návratu z Kanady se ozvalo znovu koleno. Po vyšetření jsem musel jít na operaci a po ní měl dlouhý výpadek. Další cesta tak byla přes různá hostování ve druhých ligách.

Ve Slovácku jste prošel celou akademií, ale za ligové áčko odchytal jen jeden a půl zápasu. V Brně jste naskočil po půlhodině a pětkrát lovil míč ze sítě a ligovou premiéru si připsal v sestupové sezóně 2006/2007 v Plzni. Pamatujete si ještě tyto zápasy?

Ligovou premiéru si pamatuji. Bylo to ještě na starém plzeňském stadionu a já dostal dva góly. Už si nevybavuji jaké, ale vím, že šly v úvodu utkání rychle za sebou a pak se utkání vlastně jen dohrávalo. Ten pětibrankový příděl v Brně jsem chtěl navždy zapomenout, ale vy jste mi jej zrovna připomněl. (smích)

Pořádně jste se mezi ligové tyče postavil až ve vršovickém Ďolíčku. Za Bohemians jste odchytal proti mateřskému klubu šest zápasů. Jaké to bylo vracet se vchodem pro hosty na stadion Miroslava Valenty?

 Vždycky to bylo hodně specifické. Jestli mě ale paměť neklame, tak jsme tady nikdy nic neuhráli.

 V Ďolíčku se vám proti Slovácku dařilo mnohem lépe. Vybaví se vám ta utkání?

Pamatuji si jedno, kdy do Ďolíčku přijelo Slovácko s trenérem Levým a Bohemka vyhrála tuším 1:0 a mně ten zápas skutečně vyšel.

 Byl nynější návrat složitý?

S manželkou oba pocházíme ze Slovácka, takže když se teď ze Slovácka ozvali, nebylo co řešit. Jsem ale vděčný Trenčínu, že mně návrat umožnil. Smlouvu jsem měl až do konce sezóny.

Jste připravený zakončit na Slovácku svoji kariéru a na jak dlouho jste s klubem domluveni?

Zatím jsme domluveni na dvou letech a co bude dál, to se uvidí. Záleží, jestli bude dál držet zdraví. Žádné věkové mantinely si nedávám. Vždyť Mira Filipko chytal skvěle skoro do čtyřicítky.

 Vrátil jste se do prostředí, které znáte?

Jak se to vezme. Na současném stadionu jsem chytal jen v dresu Bohemians a pamatuji také škvárové hřiště na místě současného atletického stadionu. Ale v kabině poznávám šest kluků, což je na to, že jsem byl dlouho pryč, docela dost. Hrál jsem tady s Milanem Petrželou a ještě i s Honzou Palinkem. 

 Už se na vás vrhl v kabině pokladník?

První náznaky už přišly. Slevu za to, že jsem domácí, mně asi žádnou nedá. Zatím spíš vymýšlí různé přirážky. (smích) Ale v kabině se cítím fajn a věřím, že všechno bude fungovat.

 Slovácko jste našel v jiných patrech, než když jste z něj odcházel. Nepřekvapuje vás to trochu?

I když jsem byl na Slovensku, tak jsem českou ligu sledoval. Myslím, že má trochu vyšší úroveň než slovenská. Hraje se v ní více ofenzívní fotbal. Když čas dovolil, tak jsem byl i na několika domácích zápasech Slovácka. Je pravda, že Slovácko nikdy tak nahoře nehrálo, tak jen doufám, že v tom budeme pokračovat.

 Jaké bylo přijetí?

Musím říct, že v kabině i na tréninku jsem se cítil fajn. Doufám, že se co nejdříve všichni sžijeme a bude to fungovat, jak má. I když jsem domácí, zápisné mě nemine. Ještě nevím kolik, ale kluci mi to jistě rádi spočítají. (úsměv)

 Na podzim byl jasnou jedničkou Filip Nguyen. Přes něj se budete do brány dostávat těžce. Jste s tím smířen?

Pochopitelně vím, že je Filip jednička a vybudoval si v klubu nějakou pozici. Já si ji budu chtít vybudovat taky. Hlavní ale je, aby to šlapalo gólmanskému minitýmu a celému mužstvu. Slovácko má našlápnutou skvěle i tuto sezónu. Musíme se dobře připravit, abychom horní příčky do konce sezóny minimálně udrželi. Druhá půlka sezóny bývá vždycky náročnější než první.

Trenér Svědík je pověstný svojí náročnosti. Nemáte z ní obavy?

 S trenérem Svědíkem jsme se nikdy v klubu nepotkali. Vždycky jen jako soupeři. Jeho pověst znám. Respektuji, že každý trenér má svůj rukopis. Na mně je, abych se mu přizpůsobil a nedal mu proti mně do rukou náboje. (úsměv)

autor: Aleš Mazúrek

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace