Fanoušci Slovácka vítali Daniela Holzera při jeho příchodu s velkým očekáváním. Ta naplnil tento šikovný záložník měrou vrchovatou v nejdůležitějším utkání sezóny. V domácím krajském derby srazil na kolena rivala ze Zlína gólem a asistencí.

Do zápasu jsme chtěli hlavně dobře vstoupit. Být aktivní, soupeře presovat a nepustit jej do hry. Prvních patnáct minut to docela šlo. Nevím proč, ale po červené kartě začal Zlín hrát. Nám chyběl střed hřiště a neměli jsme odražené míče. Snažili jsme rychle otáčet hru, ale ze stran jsme neposílali kvalitní centry. Docela jsme se natrápili. V poločase nám trenér zdůraznil získávání odražených míčů, přidal na hřiště druhého útočníka, abychom zvýšili tlak. Ve finále jsme dali dvě branky právě z odražených míčů. 

Na povedený zápas jste čekal dlouho. Je gól a asistence pro vás úlevou?

Nějaké přihrávky jsem po příchodu na Slovácko měl, ale na gól jsem čekal. Kdybych góly nedával, měl jen asistence, dařilo se při tom týmu a vyhrávali jsme, tak by mně to úplně nevadilo. Pro mé sebevědomí je to ale vstřelený gól samozřejmě lepší. 

Věděl jste hned, když jste napálil levačkou míč, že půjde přímo do šibenice?

Zpočátku přímo do šibenice neletěl. Zapadl tam až v závěru.

Pomohlo vám vyloučení Procházky?

Někdy vyloučení pomůže, někdy ale ne. My jsme bezprostředně po tom vyloučení nehráli to, co jsme chtěli. Zaplaťpánbůh přišla pauza a v ní jsme si přesně řekli, jak hrát máme. Zlínu pak docházely síly a to nám pomohlo.

Hrál jste i ve Zlíně. Působí na vás Slovácko sehranějším dojmem? Přece jen je delší dobu pohromadě...

Ve Slovácku je hra postavena na pevných základech. Moc se odsud neodchází a osa týmu je pevně daná. Navíc to drží zkušení hráči. Také proto byl můj příchod do týmu jednodušší, protože fungoval vloni, a myslím, že funguje i letošní. Stále ale máme na čem pracovat.