Hřiště mám hned za domem
Kapitánskou pásku v Šumicích navléká jedenadvacetiletý odchovanec týmu Jan Žampach, který patří k oporám vedoucího celku okresního přeboru.
K parádní podzimní jízdě přispěl pěti brankami. Šumice tak mají nakročeno do I. B třídy, kde naposledy hrály v roce 2012. Od roku 2005 do roku 2009 pak hrály v I. A třídě. V čele tabulky mají náskok osmi bodů.
Kapitáne, pamatujete ještě Šumice v krajských soutěžích?
Spíš jako divák (smích).
Jak jste dlouho v týmu?
Asi tak od šestnácti let. Kapitánem jsem byl kabinou zvolen od této sezony. Předtím jsem dělal zástupce.
Předpokládám, že fotbalový život máte spojený jenom se Šumicemi?
Přesně tak. Sice se mě ptali, jestli bych nechtěl hrát za Uherský Brod, ale já raději budu hrát doma, protože bydlím kousek od stadionu a nemusím nikam složitě dojíždět (smích).
Ale takových jako vy je v týmu většina.
Je to velká výhoda, když můžou hrát domácí kluci, to už se v dnešní době u týmů moc nevidí. Podle mě je to nejlepší cesta k úspěchu. S mládeží umějí v Šumicích pracovat, a proto nemáme s doplněním kádru větší problémy. Dorostenci jsou schopni hrát za muže, a když ti mladší vidí, že pokud se budou snažit, tak budou hrát, další motivaci nepotřebují.
Jaká je vaše herní pozice v týmu?
Střední záložník a odjakživa pravák. I když levou jsem také schopen hrát.
Na svém kontě máte i pět vstřelených branek, takže vydáváte se i do útoku?
Dřív to bývalo daleko lepší, teď mám spíš defenzivní úkoly, takže až tak často se do útoku nevydávám. Na to tam máme jiné kanonýry. Třeba Stanislav Pilka, tomu to teď pálí. Jeho největší devízou je parádní výběr místa, takže o góly máme postaráno.
Když se na podzim podíváte z pozice kapitána, které utkání se vám nepovedlo a které naopak mužstvo zvládlo na výbornou?
Už to možná říkal i trenér, ale určitě zápas v Topolné. Tam jsme se nějak nepopasovali s terénem a domácí věděli jak na nás. To třeba zápas doma se Slavkovem se pro nás nevyvíjel vůbec dobře. Poločas jsme prohráli 1:3 a pak jsme museli otáčet. To se nakonec podařilo, ale stálo nás hodně úsilí.
Když nehrajete fotbal, co je vaším zaměstnáním?
Dělám klempířinu a občas jezdím za prací po celé republice. Někdy se stane, že v týdnu nemůžu na tréninky, ale zápas, ten stihnu vždycky. To by ani jinak nešlo.
Teď vás čeká zimní přestávka, koncem ledna pak vypukne příprava, která u většiny fotbalistů není moc v oblibě. Jak je to u vás?
Na odpočinek se už těším. Ale jak se začne blížit termín zimní přípravy, už se zase na fotbal budu těšit. Trenér nám nachystal jednak soustředění a také přípravné zápasy, takže to bude o fotbale.