Jak se zrodil Král Milan I. - 2. díl
Foto: Martin Otto / Petrželova kariéra nabrala velmi rychle i reprezentační směr.
Milan Petržela se stal posledním ligovým zápasem kalendářního 2023 živou fotbalovou legendou, Králem Milanem I. Zápasem v Mladé Boleslavi završil pět stovek ligových startů, tedy hranici, o které si žádný z hráčů v padesátileté historii české kopané nemohl nechat ani zdát. V následujících týdnech vám chceme nabídnout jeho fotbalový příběh, kdy se z rodáka z Hoštic stal nejrespektovanější hráč v české nejvyšší soutěži.
Šok z cesty do Dubaje
Po pár startech v nejvyšší soutěži v dresu 1.FC SYNOT si šikovného „Rychlonožky“ všimli stavitelé české reprezentace do dvaceti let. Ta si vybojovala v roce 2003 právo účasti na mistrovství světa dvacetiletých, které se hrálo ve Spojených arabských emirátech, a do kanceláří tehdejšího slováckého ligisty přiletěla pro kluka z Hoštic pozvánka do národního týmu. „Pro mě to byl šok! Do té doby jsem do mládežnických reprezentacích nedostal žádnou pozvánku. Když přišla ta první pozvánka, tak jsem se hned letěl pochlubit rodičům. Dostat se do reprezentace byl můj dětský sen. Byl jsem šťastný,“ popsal první emoce po otevření obálky Milan Petržela.
Osudoví muži z „dvacítky“
Český výběr, který si tehdy v konkurenci Austrálie, Kanady a Brazílie dělal ambice na postup ze základní skupiny, vedl mladý kouč Pavel Vrba. Osudový trenér Milana Petržely. „Tehdy jsem měl k němu velký respekt. Až postupně v Plzni jsme poznávali, jaký je to „pohodář“ a dobrý člověk, a s Limbou jsme si dovolovali víc a víc. Krásný vztah jsme si s trenérem Vrbou udrželi dodnes,“ váží si trenérských i lidských vlastností Pavla Vrby, kterého v nadsázce označuje za „fotbalového taťku“, nejzkušenější hráč české nejvyšší soutěže. Vedle Vrby seděl v letadle směr Perský záliv další osudový muž, který provázel Petrželu velkou částí jeho kariéry a byl u nejvýznamnějších úspěchů rychlíka z Moravy. David Limberský. „Musím říct, že s Limbou jsme si padli do oka hned napoprvé. Jak fotbalově, tak lidsky a přátelství nám zůstalo dodnes.“
Kluci mezi mrakodrapy
Oba dvacetiletí mladíci se z ničeho nic postavili před mrakodrapy, které vyrůstaly mezi ropnými poli jako houby po dešti. „S otevřenou hubou jsme hleděli na vysoké baráky. Kolem nás všude zlato. Kliky, záchody, obklady na stěnách, … Prostě „Říše divů“, pro nás ale příjemná,“ usmívá se Milan Petržela při vzpomínce na přepych Dubaje, který začal bít do očí už před dvaceti lety. Díky fotbalu se do hlavního města Spojených arabských emirátů vracel opakovaně. Naposledy v roce 2022 i s rodinou na „odpočinkové soustředění“, které parta kolem Petržely a Kadlece získala od klubu za vítězství v MOL Cupu a cestu pohárovou Evropou. „Za těch dvacet let od mistrovství světa dvacítek zažila Dubaj obrovský boom. Z jednoho hotelu plného zlata je na břehu Perského zálivu les mrakodrapů a celá metropole se posunula do jiného světa,“ přináší srovnání po dvou dekádách zkušený čtyřicátník.
Inspirace míčových kouzelníků
V Dubaji však Milan Petržela nebyl v roce 2003 kvůli rekreaci, ale kvůli fotbalu. A krajní útočník, sbírající první mezinárodní zkušenosti, dostal příležitost popasovat se na hřišti s fotbalovými kouzelníky z Copacabany. „Přehnaný respekt jsme si na hrací plochu s sebou nepřinesli a rozdali jsme si to s nimi na rovinu. Samozřejmě, že fotbalová šikovnost byla na jejich straně. Dokázali zkrotit sebetěžší míč, ale my jsme je zase „přeběhali“, fyzicky přetlačili a nakonec z toho byla zasloužená remíza 1:1. Každopádně setkání s Brazilci pro mě byla velká zkušenost a inspirace pro další moji kariéru,“ vzal si ze svého prvního setkání s míčovými kouzelníky český fotbalový hračička.
Stop Euru na Slovácku
Petrželova kariéra nabírala obrátek a po pozvánce na mistrovství světa dvacítek přišla i pozvánka do nové „jednadvacítky“. Cílem týmu, který skládal trenér Ladislav Škorpil s asistentem Vlastimilem Marečkem, rodákem z Kunovic, bylo EURO U21 2006. Vrchol a zároveň nejtěžší krok k postupu na evropský šampionát stál před „Lvíčaty“ v barážovém dvojutkání s Německem. První zápas se odehrál na vyprodaném „domácím“ Petrželově stadionu v Uherském Hradišti. „Pamatuji si, že stadion doslova hučel. Hnaly nás všechny tribuny. Nejen kotel, ale i protější tribuna „pod hodinami“, na což jsem z ligy nebyl tak zvyklý. Atmosféra byla skvělá. Myslím, že jsme tehdy odehráli s Němci smolný zápas. Prohrávali jsme 0:1, sahali po vyrovnání, ale nakonec v posledních minutách inkasovali druhý gól. Dobře jsme hráli i v odvetě v Leverkusenu, ale i tam prohráli (0:1) a na „malé EURO“ nejeli,“ vzpomíná na své působení v týmu „Lvíčat“ Milan Petržela.
Všude dobře, doma nejlíp
Přibývající ligové starty za „Synot“ i v reprezentaci přinášely Petrželovi nejen velké fotbalové zkušenosti, ale také vztah ke stadionu, na který se v závěru své kariéry vrátil. „I když jsem pak ze „Synotu“ odešel, tak jsem se na stadion vracel ať už s Plzní anebo s reprezentací strašně rád. A nešlo jen o samotný stadion. Vracel jsem se sem rád i za lidmi, kteří v klubu pracovali a vlastně pracují dodnes. Vždycky jsem se na Slovácku cítil dobře a to platí i dnes,“ přenesl se z mladých let až do dneška nejzkušenější hráč české ligy Milan Petržela.
Milan Petržela očima Pavla Vrby: „Milanova rychlost platí dodnes“
První setkání Milana Petržely s trenérem Pavlem Vrbou se uskutečnilo v české reprezentační dvacítce, kterou tehdy mladý, perspektivní trenér připravoval. Na Milana ukázal, přestože se předtím nikdy neobjevil v mládežnických výběrech a na ligové scéně měl jen jednotky odehraných utkání. „Milan mě zaujal už od jeho prvních krůčků v tehdejším 1.FC SYNOT. Upoutával na sebe pozornost především svojí rychlostí a už před těmi dvaceti lety byly rychlostní typy hráčů pro každý tým zajímavé. V mládežnických reprezentacích se sice neobjevoval, ale jeho přednosti se ukázaly už po prvních ligových startech, a proto jeho nominace na mistrovství světa dvacítek byla naprosto zasloužená. Na samotném šampionátu dostal šanci proti Brazílii a proti technicky i rychlostně vyspělému soupeři prokázal svůj talent. Bylo mně už tehdy jasné, že má před sebou zajímavou fotbalovou budoucnost. Koneckonců přednosti, kterými se prosazoval před dvaceti lety, má dodnes a na naší ligové scéně je stále platným hráčem. Navíc mám pocit, že ve Slovácku dozrál, umí pracovat se svým tělem, a přestože už má svůj věk, tak na fotbalových trávnících v naší nejvyšší soutěži neřekl poslední slovo. Já mu přeji, aby si těch ligových startů připsal ještě desítky."
Milan Petržela očima Ladislava Volešáka:
Fotbalové cesty svedly Milana Petrželu a Ladislava Volešáka (mj. bývalý hráč 1.FC Slovácko) do nominace české dvacítky pro mistrovství světa v Dubaji. S Davidem Limberským vytvořili pevnou trojici, která držela při sobě nejen na hřišti, ale i mimo něj. „Pamatuji se, že jsme drželi spolu všichni tři. V Dubaji jsme strávili měsíc a půl v kuse a to už se na některých hráčích začínala projevovat ponorková nemoc. My jsme si však celý čas náramně užívali. Milan byl tehdy prostě skvělý kluk z Moravy, kterého jsem znal už z dřívějška. I na mistrovství světa to byl rychlonohý, šikovný hráč, který prošel vším. Společné jsme měli to, že jsme oba nedávali moc góly.
Sledoval jsem potom jeho kariéru a jediné, co mě mrzí, je, že jsme se nikdy nepotkali v jednom klubu, i když k tomu v jednu chvíli nebylo daleko. Když jsem hrál ve Slovácku, tak jsem měl dohodnutou smlouvu s Plzní a tam skutečně moc nechybělo, abychom znovu obnovili náš „dubajský trojúhelník“. Slovácko mě však tehdy nechtělo pustit, a tak jsme se s Milanem prostě minuli. Na podzim jsme se měli možnost setkat na Slovácku a musím říci, že je pořád stejně skvělý kluk. Sleduji pozorně jeho kariéru a těším se na každý zápas s ním, co zase provede s obránci soupeře.“