Jak se zrodil Král Milan I. - 3. díl

Jak se zrodil Král Milan I. - 3. díl
Foto: Jan Tauber  /  Milan Petržela protahoval při Lize mistrů na hřišti také Lionela Messiho .
Uherské Hradiště Sport 21 / 01 / 2024

Milan Petržela se stal posledním ligovým zápasem kalendářního roku 2023 živou fotbalovou legendou, Králem Milanem I. Zápasem v Mladé Boleslavi završil pět stovek ligových startů, tedy hranici, o které si žádný z hráčů v padesátileté historii české kopané nemohl nechat ani zdát. V následujících týdnech vám chceme nabídnout jeho fotbalový příběh, kdy se z rodáka z Hoštic stal nejrespektovanější hráč v české nejvyšší soutěži.

Petržela motal nohy i Messimu

Za Spartu jen proti Baníku

Rychlé nohy, práce s míčem, tah na branku a k tomu mezinárodní zkušenosti z české dvacítky i jednadvacítky. Milan Petržela prostě velmi brzy upoutal velké ryby české kopané a nebylo divu, že se o něj rychle začala zajímat pražská Sparta. Nakonec z toho byl odchod Milana ze Slovácka v roce 2006, ale na pražské Letné se jen zastavil, protože Pražané jej přesměrovali hned do Jablonce, kde strávil celou sezónu. I v té další však nenašel ve Spartě porozumění a byl z toho velmi rychlý - a jak se později ukázalo - i osudový přechod do Plzně. Nakonec z celé sparťanské mise zůstal jen jediný zápis, a to střídání v zápase na ostravských Bazalech s Baníkem. „Sice to bylo asi nepovedené angažmá, ale já toho nelituji. Naopak. Měl jsem možnost nasát atmosféru velkého klubu, pochopit, jak to v něm funguje, a taky jsem získal motivaci pro další sezóny se proti Spartě vždycky ukázat,“ vzpomíná na krátkou epizodu své kariéry Milan Petržela.

Plzeňská zlatá žíla

Když Milan Petržela měnil sparťanský dres za červenomodrý, Viktoria ještě nepatřila mezi top kapry v českém fotbalovém rybníku. „Přišel jsem za trenéra Levého a to jsme hráli osmý, desátý flek a byli jsme šťastní, že se Plzeň nemusí zachraňovat. Pak přišel trenér Vrba s ním další „sparťanská“ várka hráčů a celý tým se začal zvedat,“ připomíná vzestup plzeňské Viktorie Milan Petržela a přidává, co činilo Plzeň výjimečnou v českém fotbalovém prostředí. „Tehdy se tam sešlo všechno. Trenér, hráči, vedení, ale i třeba paní v prádelně… Všichni jsme táhli za jeden provaz a stala se z nás jedna velká rodina, která si šla za svým snem. Tím byl nejprve český pohár (tehdy Ondrašovka cup, dnešní MOL cup) a pak i titul.“
Za tři roky na trůnu

Po Milanově příchodu se Plzeň postupně posouvala tabulkou výše. Po devátém místě v sezóně 2007/2008 to bylo osmé místo, za další rok páté a přišla sezóna 2010/2011 a v ní explodovala na západě Čech bomba. Viktoria svalila z trůnu pražskou Spartu a začala kralovat českému fotbalu. „V kabině jsme si šli za svým snem a trenér nám nemusel nic říkat. Byli jsme tam už natolik zkušení hráči, že jsme sami věděli, že prostě musíme makat a pak se nám fotbal odvděčí. Postupně, jak jsme stoupali tabulkou, tak jsme přidávali víc a víc a výsledkem byl zlatý, mistrovský pohár, který byl při oslavách plný piva,“ neopomněl připomenout rychlonohý záložník, že pohár pro mistra ligy získal svůj dočasný domov v městě piva.
Z Plzně na Nou Camp

Celá kabina, které byl Milan Petržela základní součástí, žila svůj sen a přitom si posouvala hranice možného. Po překvapivém zisku titulu přišlo stejně překvapivé tažení kvalifikací o Ligu mistrů. Přes Jerevan, Rosenborg a Kodaň se dostal Milan až k branám evropského fotbalového chrámu s názvem Champions League. Los jim přiřkl do základní skupiny FC Barcelona, AC Milán a BATE Borisov a Petržela a spol. si plnili své klukovské sny. „Bylo to opravdu naplnění snu. Ty kluby jsme dříve sledovali jen v televizi a teď jsme měli proti nim hrát. My jsme se z toho ale nepodělali a spíše si z toho dělali srandu. Říkali jsme si, že „burani“ jedou na Nou Camp a dostanou „trojku“… Nakonec to ale tak nebylo a my tím odlehčováním ze sebe snímali tlak, který byl tehdy velký. "

Doma na skok v Edenu

Viktoria tehdy pobláznila celou republiku. Stadion v Plzni před rekonstrukcí nesplňoval kritéria Ligy mistrů a hlavně absolutně kapacitně nestačil na obrovské fotbalové tsunami, které Plzeň v Česku dokázala vzedmout. Proto zvolila za domácí stadion pražský Eden, který byl nejmodernějším a největším fotbalovým stánkem u nás. A ani ten nepokryl zájem o vstupenky na Messiho či Ibrahimoviče. „Opravdu jsme cítili, že za námi stojí celá republika. Přestože jsme přijeli na Slavii, tak si s námi všichni plácali, povzbuzovali nás, a i potom při samotném utkání byl narvaný stadion na naší straně a skandoval „Viktorka, Viktorka…“ ať to byli Pražáci anebo Moraváci. Musím říct, že to byl moc příjemný pocit. Sjednotit republiku i na klubové bázi,“ usmívá se Milan Petržela při vzpomínce na tehdejší atmosféru v Edenu. Vedle atmosféry mu však zůstaly i „hmotné“ vzpomínky. „Byl jsem docela úspěšný při výměnách dresů,“ směje se po letech Milan a dodává: „Nechybí mně třeba dres Messiho, ale i dalších. Hlavně s těmito dresy mám spojenu samotnou výměnu. Všichni ti kluci byli úplně normální, příjemní. Bylo z nich cítit, že nás berou přirozeně jako kluky, kteří mají fotbal rádi stejně jako oni.“

Milan Petržela očima Pavla Vrby: „Milan byl strůjcem postupu do Ligy mistrů“

„Druhé setkání Milana Petržely s Pavlem Vrbou se odehrálo na klubové scéně. Tehdy ligově průměrná Viktoria Plzeň angažovala ambiciózního Vrbu a také řadu hráčů, nad kterými v českých „superklubech“ ohrnovali nos. Vrba z nich sestrojil fotbalové „perpetuum mobile“, které si rychle sáhlo na mistrovský titul i na fotbalový grál, Ligu mistrů.

„Když jsme se spolu potkali v Plzni, tak to už byl samozřejmě jiný Milan než ve dvaceti letech. Po mém příchodu už patřil do základu, kde byl pro nás svojí rychlostí strašně důležitý. Rychlostí a kvalitou v ofenzívě se v lize prosazoval a vysloužil si starty za reprezentaci i angažmá v Bundeslize. Platný ale byl i v kabině. Horváth, Limberský, Milan i někteří další hráči byli silní nejen na hřišti, ale dokázali uchopit vůdcovskou roli i mimo něj. Prošel jsem s ním i Ligu mistrů, kde jsme se měřili s Bayernem, Barcelonou, AC Milan, Realem Madrid, AS Řím a dalšími evropskými velekluby. Samozřejmě hodně se mluvilo o jeho sólu v zápase proti Barceloně v Edenu za stavu 0:0 a hodně se spekulovalo, že pokud by jej proměnil, mohli jsme s Barcou uhrát i nějaký výsledek. V těch zápasech jsme ale přece jen tahali za kratší konec. Ty kluby byly úplně někde jinde. Milan nám ale pomohl především v cestě do Ligy mistrů skrz dlouhou a náročnou kvalifikaci. Tam se prosazoval a byl významným strůjcem postupu do skupinové fáze Ligy mistrů.“

Milan Petržela očima Davida Limberského: „Milanův Zázrak ze západu“

Milan Petržela a David Limberský, to jsou fotbaloví „bráchové“, kteří mají výrazný podpis pod úspěchy plzeňské Viktorky. Přestože je dělí od sebe stovky kilometrů, pořád je spojuje fotbalová „pupeční šňůra“.

„S Milanem jsem si sedl lidsky hned při našem prvním setkání v reprezentaci do dvaceti let v roce 2003. Strávili jsme společně skoro dva měsíce v Dubaji, kdy jsme spolu byli i na hotelovém pokoji. Už tehdy jsme zjistili, že jsme jedna krev, a musím říci, že nás to neopustilo dodnes. Pak jsme se potkali krátce i ve Spartě, ale Milan odešel brzy do Plzně a po půl roce jsem za ním šel i já. Dva roky jsme se v Plzni formovali, postupně přicházeli další hráči, přišel trenér Vrba, všechno šlo nahoru a nakonec se udál ten „Zázrak ze západu.“ (úsměv) Milan byl stejně jako já tahounem toho „zázraku“ na hřišti i mimo něj. Soupeřům byl hrozně nepříjemný rychlostí, ale v Česku byl nejlepší i ve hře jeden na jednoho. Byl to rozdílový hráč. Ale myslím, že to mu zůstalo dodnes. K tahounům patřil i při oslavách, které tenkrát k Plzni patřily, a spolu jsme dokázali vydržet až do rána.  S věkem se ale naučil šetřit s energií, aby mu nechyběla na hřišti. Já to měl v závěru své kariéry podobně. Měli jsme možnost sáhnout si i na Ligu mistrů. Hráli jsme ji spolu třikrát a vždycky jsme i přes těžké skupiny dokázali uhrát třetí místo a získat pro Plzeň i jarní fázi Evropské ligy. Nikdy jsme v ní nezklamali, nehráli žádného „zanďoura“, kterého nechtěl ani trenér Vrba. Z velkých jmen soupěřů jsme si nedělali hlavu, a přestože to trenér Vrba nerad slyšel, tak jsme tu soutěž brali tak trochu za odměnu. Díky svému mládí jsme to ani nějak neprožívali a celou Champions League si hlavně užívali.“

autor: Aleš Mazúrek

Tagy článku

TOPlist