Jak se zrodil Král Milan I. – 5. díl

Jak se zrodil Král Milan I. – 5. díl
Foto: Jan Tauber  /  Po návratu z Německa získal Milan Petržela s Plzní tři tituly
Uherské Hradiště Sport 04 / 02 / 2024

Mistrovský lék na německé zklamání

Milan Petržela se stal posledním ligovým zápasem kalendářního roku 2023 živou fotbalovou legendou, Králem Milanem I. Zápasem v Mladé Boleslavi završil pět stovek ligových startů, tedy hranici, o které si žádný z hráčů v padesátileté historii české kopané nemohl nechat ani zdát. Chceme vám nabídnout jeho fotbalový příběh, kdy se z hoštického rodáka stal nejrespektovanější hráč v české nejvyšší soutěži.

 

Návrat do plzeňského domova

Milan Petržela bundesligový trůn nedobyl. Angažmá v Augsburgu se smrsklo na jednu sezónu, ale i za ni je dnes jeden z nejzkušenějších hráčů české ligy vděčný. „Kdo může říct, že má v Bundeslize 11 startů?“ usmívá se Petržela a pak už v klidu dodává: „Samozřejmě jsem měl při příchodu do Německa své sny, které se nenaplnily, ale poznal jsem, jak funguje jiný fotbalový svět, jedna z nejmocnějších lig v Evropě i na světě, a to se mně jak v dalším fotbalové kariéře, tak i v běžném životě neztratilo.“ Přestože kolem něj burácely nabité arény, Milan měl velmi brzy jasno. Fotbalově jej to táhlo na druhou stranu západní hranice a po roce se vrátil zpět do Plzně, která zažívala kapitolu proměny i trenérského hledání v éře „po Vrbovi“.

 

Znovu na titulové cestě

Milan Petržela se stal pro Adolfa Šádka trumfem pro další tituly, na které si západočeský klub rychle zvykal. V kabině našel tehdy třicetiletý rychlonohý záložník nejen stále výborné fotbalisty, ale především kamarády, se kterými dokázal rychle znovunavázat fotbalovou řeč. Přece jen ale byla cesta za druhým Petrželovým titulem jiná. „V té době jsme už věděli, o čem je boj o  titul. Věděli jsme, do čeho jdeme. Byl jsem moc rád, že se nám to znovu povedlo a zase jsme „trápili“ Pražáky,“ neztratil ani po německé zkušenosti držitel čtyř českých titulů vtip a nadhled.

 

Fotbalová euforie na Letné

Po návratu do domácí ligy byla na vrcholu tabulky pražská Sparta. Slavia se zmítala v existenčních problémech, Liberec si svůj titulový sen prožil  a souboj o titul se tak smrsknul na bitvu klubů z Letné a Štruncových sadů, kterou tehdy prožíval celý fotbalový národ. „Tehdejší zápasy se Spartou byly opravdu nejvíc. Lidé je sledovali, chodilo na ně i hodně diváků, a tak jsme si je užívali i my. Bylo strašně příjemné, když jsme v nich vyhráli. Když se nám to povedlo i na Spartě, tak to jsme si užívali opravdu moc,“ připomíná Milan Petržela titulovou bitvu na pražské Letné v květnu 2015. Titulem se rozloučil se svojí kariérou tehdejší kapitán plzeňské party Pavel Horváth a Milan Petržela se posunul v týmové hierarchii zase o kousek výš. „Horvi byl skutečně lídrem kabiny, ale postupem času v ní rostly i další osobnosti a jeho roli přebral David Limberský či Roman Hubník,“ připomíná  ligový rekordman další „mašinfíry“ tehdejší plzeňské mašiny.

 

Přísný, ale oblíbený Koubek

Do role lodivoda našel Adolf Šádek postupně i trenéra Miroslava Koubka, který měl s Plzní už jeden historický zápis. Sestup v roce 2001. Tentokrát však přišel jiný Koubek. Vedle přirozené inteligence, přísnosti a odbornosti si přinesl i kupu ligových zkušeností z různých působišť. „V porovnání s Pavlem Vrbou byl trenér Koubek přece jen přísnější. Nemohli jsme si k němu dovolit tolik srandy. U pana Koubka nám to tolik neprocházelo,“ směje se při vzpomínce na trenérského barda Milan Petržela. „Oba nás ale dokázali skvěle připravit na naše soupeře. Titul v sezóně 2014/2015 patří do značné míry i jemu a pan Koubek patří určitě k trenérům, na které strašně rád vzpomínám,“ vysekla poklonu své bývalému kouči fotbalová legenda

 

Konec západočeské pohádky

Plzeňská pohádka Milana Petržely však spěla ke svému finále. Milan s Viktorií posbíral ještě dva tituly, ale v roce 2019 se plzeňský boss Šádek rozhodl pro radikální řez kabinou a místo pro Milana Petrželu v ní už nenašel. „Z Plzně jsem odcházel s pocitem, že chci hrát ještě fotbal a něco v něm dokázat. I když jsem si uvědomoval, že na mistrovské tituly a starty v Lize mistrů už to asi nebude,“ popisuje kariérní zlom dnešní hráč a ikona Slovácka. Plzeňský proces přestavby týmu bez Milana Petržely západočeské fanoušky bolel a Milana při každém zápase Slovácka ve Štruncových sadech vyvolávali a vyvolávají dodnes. Možná v klubových kancelářích chvílemi i zpytovali svědomí, že se služeb zkušeného, stále skvěle rychlostně vybaveného a šikovného štírka zbavili. To už byl ale Milan Petržela ukotvený v „rodném“ Slovácku a fotbalovou radost začal rozdávat plnými hrstmi v klubu, který jej pro velký fotbal připravil.

    

Milan Petržela očima Miroslava Koubka:

 

Milan je neuvěřitelný člověk

Miroslav Koubek je nejstarším a dnes i nejzkušenějším trenérem v české lize. Na piedestal jej vynesla jeho pracovitost, ale i lidskost, a právě ta v něm převládá při vzpomínce na Milana Petrželu.

„Milan se vrátil do Plzně z Německa ve chvíli, kdy já tam ještě nebyl. Jeho role na zisku titulu s Plzní při našem společném působení byla významná. Jednak to byl vynikající a stabilní hráč základní sestavy. Vybavuji si, že jsme jej střídávali zhruba po hodině hry, protože se dokázal ze sebe vydat. Rychlostním typům ubývají dříve síly a v našem tehdejším rozestavení 4-2-3-1 byl on křídelním hráčem. Navíc v Plzni byl kádr vždycky silný a široký, takže jsme drželi tempo hry i prostřednictvím střídání.

Milan je skutečně výjimečný hráč. Zázrak přírody. Neuvěřitelný člověk ve smyslu genetiky.  Kde by mě napadlo, že i dnes, ve čtyřiceti letech, si udrží rychlost, kterou oplýval už tenkrát. Přitom nemohu říci, že by měl tenkrát skvostnou životosprávu. Byl takový „lupínek“, rošťáček, který za to uměl vzít. A to byla tehdy v Plzni pevná disciplína. Byl s Limberským a dalšími tvrdým jádrem kabiny a nebyli to žádní beránci. Byli ale naprostí profíci, kteří se uměli připravit perfektně na zápas a věděli, kdy si co mohou dovolit. Jak běžela léta, přišel vliv rodiny, tak se zklidnil a díky tomu si udržel svoji rychlost, což je opravdu k neuvěření, protože právě rychlostní typy stárnou rychleji.

Vzpomínám si i na konkrétní příhodu, ve které hrál klíčovou roli. Když jsme byli na začátku naší cesty za titulem, tak jsem si při tréninku všiml, že mají kluci na sobě spoustu tetování, a já tak z hecu prohodil, že pokud získáme titul, tak si nechám tetování udělat také. Tehdy nám nikdo nevěřil, ale kluci se toho chytili a Milan byl prvním, který dohlížel na to, abych svoji sázku po zisku titulu splnil. Sám i dotáhl tatéra do kabiny. Každopádně mu ze srdce gratuluji k takovému číslu a myslím si, že i tehdejší jeho odchod z Plzně byl předčasný a ve Slovácku to pak i dokázal a dokazuje." 

 

 

Milan Petržela očima Romana Hubníka:

 

Milana jsem neslyšel na někoho zakřičet

Roman Hubník strávil s Milanem Petrželou celou fotbalovou kariéru. Byl jeho spolubydlícím na hotelových pokojích při reprezentačních akcích od dvacítek až po áčko. Do klubové kabiny je však svedla až sezóna 2012/2013 a hned v té následující se společně radovali z titulu. V dalších dvou letech si radost šampionů v dresu Viktorie zopakovali.

„Milan dokázal vždycky přinést do hry nějaký zásadní moment, rychlý průnik, připravil šanci, ze které jsme dali góly… Ať hrál v základní sestavě, nebo střídal.  Tím se chytly lavičky, diváci a také my na hřišti a z toho jsme těžili vítězství a důležité body. Proto jeho role a podíl na titulech i úspěších Viktorky byly zásadní. Stejný přínos byl i pro reprezentace. Já s ním šel reprezentačními výběry od dvacítek až po áčko a vždycky do týmu přinesl pohodu, nadhled a dobrou náladu, což je pro chemii týmu nesmírně důležité. Oba pocházíme z moravských vesnic, takže jsme si byli od začátku blízcí. Milan dokázal naroubovat moravskou upřímnost, dobrosrdečnost a dobrou náladu do každého kolektivu.

Naše soukromé životy nás svedly také k sobě, naše partnerky jsou sestry, a tak Milana znám i z našich rodinných setkání, společných dovolených, oslav apod. I v rodině je neskutečný a nádherný pohodář, kterého jsem snad neslyšel pořádně zvednout hlas. Umí problémy řešit s nadhledem. Těším se, až v padesáti zapíchne kariéru a budeme se scházet s rodinami častěji. (smích) Teď vážně, myslím si, že Milan je pro Slovácko stále velmi platný. Když bude hospodařit se silami i s minutáží, tak věřím, že může dosáhnout i na ty tři pětky v počtu startů, které si teď dal před sebe. Navíc se dostal ve své kariéře do pozice, kdy může usměrňovat mladé hráče. V Plzni nás byla drtivá většina stejně starých fotbalistů. Ve Slovácku ale bude postupně asi docházet k omlazovacímu procesu a v něm může jeho schopnost vytvořit pozitivní atmosféru v kabině, soudržnost kolektivu, vytvoření vazeb mezi hráči, ale jejich rodinami, hrát klíčovou roli.  K tomu mu hlavně přeji, ať se mu vyhýbají zranění, která mohou být pro každého fotbalistu limitující. Už teď ale před jeho pětistovkou hluboce smekám a má můj obrovský obdiv.“

autor: Aleš Mazúrek

Tagy článku

TOPlist