Z Jana Kalabišky se postupem času stal krajní obránce. Posun v sestavě k vlastní bráně mu ale vůbec nevadí.

Naopak. Stále využívá svých ofenzívních schopností, které dokázal proměnit proti Teplicím ve vedoucí branku.

"Myslím, že můj posun na kraj obrany je už definitivní. Už si ale na práci obránce na hřišti i záběhy záložníka zvykám. Zpočátku jsem s tím měl problémy."  

Jak moc vám pomohl rychlý gól?

Do utkání jsme měli dobrý vstup a na takovém hřišti gól ve čtvrté minutě vždycky pomůže. Po úvodním gólu jsme se zbytečně zatáhli a nehráli tak, jak jsme chtěli. Vedli jsme, a tak jsme si mohli víc věřit a nepouštět Teplice tolik na naši polovinu.

Utkání provázely arktické klimatické podmínky. - 8 stupňů a stálé sněžení. Co vám vadilo víc?

Spíš asi terén, ale přiznám se, že jsem ho čekal horší. Hřiště vydrželo celý zápas. V prvním poločase jsem zimu ani necítil, ve druhém začalo foukat a to bylo nepříjemné.

Při své vedoucí brance jste měl připraveno řešení šance už dopředu?

Většinou řešívám takové akce až na poslední chvíli podle toho, jak si míč připravím. Teď jsem si jej dal trochu kratší a chtěl jsem zakončovat po zemi na zadní tyč. Viděl jsem ale, že gólman dobře vyběhl, a tak jsem zvolil dloubák. Takhle jsem dal už pár branek i na Slovensku.

V defenzívě jste uhráli čtvrtou nulu v řadě. Vnímali jste tuto statistiku před utkáním?

Dozvěděl jsem se ji až po zápase. Jsem za nuly vzadu samozřejmě rád a je to vizitka defenzívy celého týmu.

Máte čtyřiatřicet bodů a už několik kol držíte jistě čtvrtou příčku. Nezačnete pomýšlet na vyšší mety?

Je hodně zápasů před námi, ale chtěli bychom čtvrtou příčku udržet co nejdéle. A když to bude do posledního kola, tak se zlobit nebudeme.