Jan Kliment: Trenér Svědík se mnou umí pracovat

Foto: Martin Otto  /  Jan Kliment si v posledním týdnu s chutí zastřílel.

Na Janu Klimentovi je vidět, že je ve velké pohodě. Čtyřmi góly v "anglickém týdnu" splácí důvěru trenéra Svědíka a navíc z ní těží i celý tým. Pak se také únava z nabitého programu "kouše" lépe.

Utkání bylo strašně těžké už jen tím, že jsme jej hráli po dvou dnech. Únavu jsem alespoň já cítil od nějaké třicáté minuty a už jsem ani neměl pomalu z čeho brát. Museli jsme se s tím ale nějak poprat a zápas uhrát. Před námi jsou dva dny volna a týden přípravy před dalším zápasem, takže jsme se všichni vydali z posledních sil. Makali jsme jako tým, a proto můžeme také slavit další vítězství.

Pět zápasů v řadě jste neztratili ani bod. Jak si užíváte v týmu vítěznou vlnu?

Já si ji užívám moc. Vždycky je dobře, že tým šlape a sbíráme vítězství. V životě jsem už párkrát poznal, že jednou jsi dole a jednou nahoře. Nechci být v nějaké extrémní euforii a pořád se snažím koncentrovat a podávat co nejlepší výkony.

Bodově se na čtvrtém místě vzdalujete pronásledovatelům a spíše se přibližujete třetímu a druhému místu. Nezačínají vám běhat hlavou myšlenky na evropské poháry?

To bych neřekl a ani se o tom v kabině nebavíme. Že bychom měli atakovat první, druhou, nebo třetí příčku, to není vůbec tématem. Hrajeme prostě zápas od zápasu a dáváme do toho všechno a uvidíme, jak to dopadne.

Trenér Svědík chválí váš  střelecký i výkonnostní vzestup. Z čeho nejvíc těžíte?

Nejvíc těžím z toho, že jsem se dostal zdravotně dohromady, navíc trenér Svědík se mnou umí pracovat. Poděkovat musím i týmu, protože spolu tvoříme jednu velkou partu. Nikdo nevyčnívá a všichni jsou v naprosté pohodě. Takhle dobrou partu, jakou máme v kabině, jsem ještě nezažil. Všechny tyto faktory napomáhají mému výkonu a já se cítím opravdu dobře.

Dnes jste proměnil dvě penalty. Na Baníku třetí. Trénujete je nějak speciálně a zůstanete u jejich exekucí i po návratu Vlastimila Daníčka do sestavy?

Občas je potrénuju s Pavolem Bajzou a on si potom ze mě dělá srandu, že prozradí, kam je kopu. (úsměv) Vlasta Daníček je ale ve Slovácku déle, je zkušenější, kapitán... Respekt vůči němu a všem starším hráčům dodržuji, takže poslední slovo má vždycky on. Na druhou stranu jsem ale snad ukázal, že je můžu také kopat, a doufám, že někdy v budoucnu mě je  nechá kopat. (úsměv)

V posledních čtyřech zápas jste vstřelil pět branek. Berete to jako svůj dokonaný střelecký restart?

Těžko říci. Herně se mi dařilo i před tím a chyběly tomu skutečně jenom góly. Jak jsem ale říkal. Jednou jsi nahoře a jednou dole a teď mně tam spadne všechno, do čeho kopnu. Je také shoda okolností, že Dáňa tady momentálně není a já za něj kopu penalty.

Stalo se vám někdy, že byste kopal dvě penalty v rozmezí pěti minut, a ztížilo vám to přemýšlení, jak je zahrát?

Vzpomněl jsem si na pohárové utkání doma, kdy jsem kopal také dvě penalty a kopl jsem je  stejně. První doleva a druhou doprava. U dnešní druhé jsem viděl, že gólman šel o chlup dřív doleva, takže jsem si malinko počkal.

V závěru jste měl na noze hattrick. Nemrzí vás ten neproměněný brejk?

Asi mrzí, ale vyrovnává to, že nemusím platit v kabině nic do kasy. (smích) V té chvíli jsem ale ze sebe ždímal opravdu to poslední, co ve mně bylo, a neměl jsem ani sílu na střelu. Padnout tam mohla, ale gólman to perfektně chytil a já si z toho nedělám velkou hlavu.