Jana Komrsková: Prožívejme radost z pohybu s dětmi

Jana Komrsková: Prožívejme radost z pohybu s dětmi
Foto: Sporťák  /  Jana Komrsková, bývalá olympionička ve sportovní gymnastice
Uherské Hradiště Sport 06 / 03 / 2021

Jana Komrsková - bývalá olympionička ve sportovní gymnastice, v současnosti trenérka předškoláků a školáků v projektu Sporťák
Několikanásobná mistryně České republiky, účastnice olympijských her 2000 a 2004
4. místo v přeskoku na mistrovství světa 2001
7. místo v přeskoku na mistrovství světa 2008
9. místo ve víceboji na mistrovství Evropy 2000, 4. místo v přeskoku na mistrovství Evropy 2006

Prošla stovkami gymnastických sálů či sportovních hal po celém světě. Zkušenosti nasbírala Jana Komrsková nejen na republikových mistrovstvích, evropských a světových šampionátech. Dvakrát ochutnala také atmosféru olympiády. Po konci kariéry se vrátila do rodného Zlína a pak se usadila v Uherském Hradišti, kde předává své zkušenosti ze závodů, ale i tréninků generaci předškoláků, ať už prostřednictvím projektu Sporťák,, nebo ve vlastní pohybové přípravce. 

Pocházíte z trenérské rodiny sportovních gymnastů. Byla vám proto sportovní gymnastika souzená?

Ano i ne. Jsme tři sestry a rodiče nás na gymnastiku dali všechny. Já jsem se asi chytla nejvíce a sestry přešly na atletiku. Po mamince mám určitě nějaké gymnastické geny poděděné, ale nebylo to tak, že by mě někdo nutil.

Do mezinárodního gymnastického prostředí jste se dostala už ve svých deseti letech. Jak jste tehdy vnímala sportovní život a jak se podepsal i na tom mimosportovním?

Sportování a hlavně soutěže mě od začátku moc bavily. Chtěla jsem pořád vyhrávat, a tak jsem si to užívala. Mimosportovní život se nijak extra nelišil od ostatních dětí - jen toho bylo méně a bylo mi to vzácnější.

Rodiče vás trénovali. Když se ohlédnete zpětně, byla to pro vaši sportovní kariéru výhoda, nebo naopak?

Vzhledem k mým vlastnostem to byla rozhodně výhoda. Nikdo jiný by se mnou totiž nevydržel. (úsměv)

K tomu, abyste získala medaili na nejvýznamnějších mezinárodních soutěžích, vám vždy chyběl kousek. Dokázala byste ten kousek nyní s odstupem času a získaných zkušeností popsat?

Někdy to bylo oprávněné, někdy to byla křivda ze strany rozhodčích. Vždy se jednalo o drobnou chybičku či malý krůček navíc. S odstupem času mi to ale vůbec nepřijde důležité. (úsměv)

Když to nešlo po zdravotní stránce v gymnastice, zkusila jste lehkou atletiku. Skok o tyči, skok do dálky… Co vás k tomu přimělo? Chuť zůstat ve sportovním prostředí, ambice získat nějakou medaili, úspěch, obavy z absence tréninkového rytmu…?

Vždy jsem si chtěla atletiku vyzkoušet. Měla jsem k ní blízko přes starší sestru Lucii. Když přišla ta možnost, zkusila jsem a mělo to na mě pozitivní vliv. Zůstala jsem ve fyzické kondici, psychicky si od gymnastiky odpočinula a o to větší chuť do cvičení jsem po návratu ke gymnastice měla. A zároveň nakoukla, jak to chodí v jiném sportovním odvětví.

Bylo složité přeorientovat se ze sportovního prostředí, kde jste strávila celý život, do běžného života a práce?

Ani ne. Vždy jsem byla zvyklá hodně makat, takže v práci mi to většinou šlo celkem dobře v různých oborech. Běžný a rodinný život si maximálně užívám.

Objevila jste se také v reklamních kampaních u nás i v zahraničí. Byla to pro vás cenná zkušenost?

Ano i ne. Byla to zábava, za kterou jsem dostala zaplaceno. Hereckou hvězdu to ze mě neudělalo. (úsměv)

Máte syna a dceru. Je asi zbytečné se ptát, jestli je vedete ke sportování, ale oba jsou ve věku, kdy si vybírají svůj sport. Směřujete je k některému, nebo necháváte volbu vyloženě na nich? Těžíte při tom z vlastní zkušenosti s vašimi rodiči?

Ke sportu je vedu a doufám, že je sport bude provázet po celý jejich život. Ať už rekreační či soutěžní. Nechám to na nich. Cestou mých rodičů rozhodně nejdu. Ti tomu obětovali všechno a na to já nemám.

Zdědily děti něco ze sportovních vlastností po vás?

Myslím, že ano. Zároveň ale i moc hezky malují a zpívají. (úsměv)

Svůj čas věnujete dětem v mateřských školách v projektu Sporťák, ve kterém předškolním dětem hravou formou dáváte pohybové základy. Je to s těmito dětmi práce, nebo spíše zábava?

Je to především práce, kterou beru velmi vážně. Věnuji se dětem jako trenérka již několik let a vidím, jak je důležité, aby se děti všeobecně hýbaly. To, že mě tato práce velmi baví a naplňuje, je perfektní bonus k tomu. Práce s dětmi je moc krásná.

Jak je na tom dnešní generace předškoláků pohybově? Hodně se mluví o tom, že děti pohyb zanedbávají na úkor elektronických her…

To je sice pravda, ale když dětem dáte možnost a ukážete, co všechno mohou dokázat a co se mohou naučit ve sportu, většinou vás odmění nadšením a snahou se zlepšovat. Důležité je jít příkladem!

Dokázala byste poradit rodičům předškoláků, jak je odpoutat od tabletů či televizních obrazovek?

Jít sportovat dohromady. Vyrazit společně na procházky, na kolo, zaplavat si, lyžovat nebo si jednoduše spolu hrát…

V současnosti jsou krytá sportoviště pro sportování uzavřena. Jak těžké bude děti znovu rozhýbat a přivést je opět ke sportům?

Bohužel mám možnost to vidět na vlastních dětech. Dříve vydržely poskakovat několik hodin. Teď mají po půl hodině cvičení problém. Děti ztrácejí své dovednosti a je to pro ně krok zpět. Velmi doufám, že se sportoviště otevřou co nejdříve a budeme moci zase sportovat všichni. Já sama to psychicky také zvládám hůře. Pohyb a lidé mi prostě chybí.

Recept na úspěch Jany Komrskové:

"Vše dělejte poctivě, jak nejlépe to dovedete, a úspěch se dostaví. A když náhodou ne, tak život přece není o zlaté medaili... Nejcennější je zdraví a rodina."

Příběh domova

Označit jediné místo, kde by se cítila doma, Jana Komrsková nedokáže. Silné pouto ji váže i k nedalekému Zlínu. "Ve Zlíně jsem vyrostla, na Slovácku jsem teď doma. Mám to ráda tam i tam," přiznává bývalá sportovní gymnastka. Pak ale přece jen popisuje kouzlo Slovácka. "Zamilovala jsem se do výletů po okolí Hradiště. Modrá, Velehrad, Buchlov, Zikmundov, Stupava, Javořina... jsou nádherná místa. Moc se mi ale líbí na Slovácku především lidé. Dokáží si užívat sport, folklor i kulturu obecně. Každý rok se těším na Slovácké léto a Slovácké slavnosti vína. Pokaždé pozvu rodiče a rádi se procházíme po celém Hradišti s dobrým burčákem či bílým vínkem," usměje se sympatická olympionička, která v současnosti předává svoji lásku k pohybu těm nejmenším.

autor: Aleš Mazúrek

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace