Slovácko ani ve třetím zápase za sebou neinkasovalo, ale ani nevstřelilo branku, což v domácím prostředí neuspokojuje fanoušky, ale ani trenéry. Vyhrát jsme chtěli, ale tři body se nám získat nepodařilo a navíc jsme ani nezopakovali výkony z prvních dvou zápasů jara. Byli jsme nepřesní, bázliví, neplnili jsme si ani taktické pokyny při vyhledávání prostorů... Jednoduše, byli jsme zakřiknutí. Nemyslím si ani, že bychom se ve druhé půli nějak zlepšili. Jednu šanci Markem Havlíkem jsme sice měli, ale to je na domácí zápas, kdy chceme soupeře porazit, hrozně málo, posteskl si asistent trenéra Michal Kordula, který na lavičce i při hodnocení utkání nahrazoval distancovaného trenéra Levého.
Jeho protějšek Svatopluk Habanec se při příjezdu na Slovácko musel vyrovnat s nostalgií za svým čtyřletým působením na Slovácku. Poprvé jsem na slováckém stadionu zamířil doleva na střídačku hostí, pokyvoval souhlasně hlavou a pak se už obrátil k utkání. V první půlce jsme si vytvořili pár šancí, ze kterých jsme mohli vygradovat náš tlak brankou. Hluchých dvacet minut z naší strany, kdy domácí drželi balon a trochu nás přehrávali, mě přimělo ke spokojenosti s bodem, protože Marek Havlík měl v závěru na noze branku. Dušan Melichárek nás ale podržel, vyzdvihl svého gólmana, který se rovněž vrátil do své rodné brány, trenér Zbrojovky Svatopluk Habanec.