„Jsem ráda, že trefím bránu,“ usmívá se Lenka Fleková
Když před dvěma roky v létě oznámila konec bohaté kariéry, zdálo se, že je to definitivní. Jenže bez házené vydržela jen 20 měsíců. Comeback si Lenka Fleková odbyla v dresu SHK Kunovice proti prvoligovému lídrovi z Hodonína. Její mise, zřejmě už doopravdy poslední, je však pouze půlroční.
Určitě to není tak, že mě svrbily ruce, to vůbec. Ale ze sestavy vypadla sestra Eva, která odjela pracovně do Anglie, a navíc jsou nějaké holky zraněné. A tak mě přemluvili, ať jim pomůžu. Chceme pro Kunovice zachránit druhou nejvyšší soutěž, vysvětlila jedenačtyřicetiletá střední spojka, která měla z návratu trošku obavy. Měla jsem hrozné pocity. Jestli zápas vůbec zvládnu a dohraju, ale nakonec jsem se cítila dobře. Už jsem toho sice tolik nenaběhala, ale s tím asi trenér počítal, usmívá se bývalá reprezentantka a pětinásobná mistryně republiky, která v roce 2012 oslavila i triumf ve společné česko-slovenské Interlize. Premiéru nakonec okořenila třemi zásahy do černého… Na góly už dávno nehraju, po dvaceti měsících jsem ráda, že se vůbec trefím na bránu. (úsměv) Hlavně se snažím ze střední spojky vybízet ke skórování spoluhráčky, dodala Fleková.
Po ukončení kariéry nelenošila, pohybu měla dostatek. Chodila třeba i čtyřikrát týdně běhat. Bez pohybu bych zůstat nemohla, podotýká. I proto bez problémů naskočila do rozjetého prvoligového vlaku. Věděla jsem, co mě čeká, do čeho jdu. Holky znám, je tady dobrá parta. Věkový rozdíl? Už když jsem končila, nebylo to jiné, s tím nemám problém. Už jsem si zvykla, usmívá se nejlepší česká házenkářka roku 2002.
Její mise na Bělince má jasný cíl, udržet pro Kunovice první ligu. Když navážeme na výkon proti Hodonínu, nemám strach. Holky na podzim jen odehrály několik smolných zápasů. Klidně můžeme skončit i v polovině tabulky, burcuje Fleková.