Pokud by se měla udělovat v klubu cena za věrnost, tak jedním z největších kandidátů na její udělení by zcela určitě byl Jan Palinek, který v našem klubu působí s roční nucenou přestávkou devatenáctý rok. Za tu dobu prošel všemi možnými funkcemi a v současnosti je nedílnou součástí realizačního týmu, který vede Martin Svědík.Jak se ti spalo po poslední výhře ve Zlíně a zúčastnil ses vítězných oslav?
Spalo se mně jak na růžovém obláčku a nepotřeboval jsem k tomu ani velkou oslavu. Přece jen jsem už ve věku, kdy dávám přednost oslavám v kruhu rodiny. Takže jsme si sedli a vychutnali si spokojený večer.
Když jsem si procházel tvoji historii ve Slovácku, tak jsem zjistil, že moc nechybělo a mohl jsi být jediným pamětníkem poslední výhry nad Zlínem. Z klubu jsi odešel jen pár dnů před 29. červencem, kdy Slovácko vyhrálo na Letné 2:1. Ten odchod nebyl úplně podle tvých představ.
Tehdy to bylo skutečně všelijaké. Nejprve jsem měl příslib, že bych se mohl stát hrajícím asistentem v béčku, ale nějak to nevyšlo a já musel jít hrát ještě do Rakouska.
Na Slovácko jsi ale nezanevřel a rychle ses vrátil.
Vrátil jsem se po necelém roce. Tehdy mně nabídl funkci hlavního trenéra béčka Petr Pojezný a já jsem samozřejmě rád přijal. Od té doby ve Slovácka funguju nepřetržitě, i když na různých postech. Asistent u áčka, trenér v béčku, juniorce, pak chvíli v devatenáctce i osmnáctce. Pak návrat na hlavní stadion k áčku a juniorce. Dělám i kustoda, vedoucího mužstva.
Tvoje trenérská dráha byla dobře našlápnutá, ale zarazila ji profilicence, kterou jsi nezískal.
Já dlouho váhal, jestli se do studia pustit. Pak mě přemluvili, ale nedopadlo to. Asi to tak mělo být a já jsem vděčný, za zkušenosti, které jsem tam nasbíral. Spoustu jsem jich nasbíral i od trenérů, se kterými jsem pracoval. Člověk se pořád učí.
Proč jsi vlastně licenci nezískal?
Měl jsem za sebou rok a čtvrt a zasekl jsem se na didaktice. Při dvou pokusech jsem vyhořel a pan Plachý s panem Fitzelem mi řekli sbohem. V našem ročníku jsem ale nebyl jediný případ. Když jsem studium nedokončil, tak mi bylo jasné, že hlavním trenérem v lize nikdy nebudu. Rychle jsem se s tím srovnal a jsem rád, že teď můžu pracovat jako asistent trenéra, zároveň jako vedoucí mužstva a kustod. Práce mám dost a jsem šťastný.
Didaktika není fotbalově odborná věc. Na co tě tenkrát dostali?
Já jsem se vyjadřoval k tématům didaktiky vlastními slovy z praxe a zkoušející po mně vyžadovali odborné definice, které jsem nedokázal splnit.
Pokud si ale pamatuji tvé působení v béčku a u mladých, tak právě v didaktických přístupech k tréninkům ses jim dokázal přiblížit a získat si je na svoji stranu.
To možná jo, ale když jsem nedokázal do sebe a ze sebe dostat ty poučky...
Když vypočítám tvoji současnou náplň: Asistent trenéra, vedoucí mužstva kustod, ... To je hodně práce.
No je toho víc, ale lepší než nedělat nic. Já jsem ale spokojený, že můžu na stadionu být.
Zažil jsi ve Slovácku hodně trenérských kolektivů. Jak se ti pracuje v tom současném, který je poskládaný z trenérů, kteří do Slovácka přišli z jiných klubů? To ve Slovácku nebývá pravidlem.
Jsem rád, že jsem tuto příležitost dostal. Určitě k tomu přispělo, že jsme se mými současnými kolegy znali z ligového prostředí. S Martinem Svědíkem jsem ještě hrával v Baníku, s Lubošem Přibylem jsem sedm let působil v Brně. S Michalem Šmardou jsme se zase často potkávali na hřišti jako soupeři. Musím říci, že Martin Svědík je hodně náročný nejen na hráče, ale i na realizační tým a také na sebe. Jsem rád, že to vychází, a snad to bude pokračovat.
Jaká je vůbec tvá role v současném realizačním týmu? Máš jako služebně nejstarší ve Slovácku nastavovat zrcadlo trenérům?
To určitě ne. Všichni jsou natolik zkušení, že si dokáží poradit sami. Samozřejmě svoje postřehy rád sdělím a na tréninkovém procesu se podílím. Já se ale více starám o organizační stránku, což souvisí i s vedoucím mužstva a kustodem.
Tvojí specialitou bývalo vymýšlení řešení standardních situací. Už jsi měl možnost nějakou zrealizovat v současném týmu?
Baví mě to pořád. Martin Svědík dává obranné i útočné standardky za úkol nám s Michalem Šmardou. Zatím ale nebyl prostor vymýšlet nějaké novinky. Věřím ale, že až se zlepší počasí a terény, tak něco nového vymyslíme.
V tvé kompetenci je i komunikace s rozhodčími. Vybrali tě proto, že jsi z realizačního týmu nejklidnější?
Proto určitě ne. V kontaktu s nimi opravdu jsem a třeba ve Zlíně bylo skutečně náročné udržet emoce. Myslím, že tam hodně foukal vítr z jedné strany. Počet žlutých 1:4 určitě neodpovídal realitě.
Zlín je za námi a před námi Karviná. To bude jiný zápas.
Karviná je sice předposlední, ale to je velice zavádějící. Od nás se bude čekat vítězství, a proto to bude mnohem náročnější zápas. Soupeře budeme dobývat. Budeme se muset obejít bez Honzy Navrátila a křídelních hráčů nemáme nazbyt. V Karviné je hodně Slováků včetně trenéra, kteří mají svůj styl. Bude to nesmírně těžký zápas, ale pokud se chceme posunout někam výš, tak jej musíme zvládnout.