Kadlec: Jsem Čech a za Česko se budu bít vždy

Kadlec: Jsem Čech a za Česko se budu bít vždy
Foto: il.  /  Michal Kadlec
Uherské Hradiště Sport 07 / 01 / 2012

Exkluzivní rozhovor DOBRÉHO DNE s Michalem Kadlecem, rodákem z Uherského Hradiště

Ve svých sedmadvaceti letech je uherskohradišťský rodák a fotbalový pokračovatel slavného jména Michal Kadlec jedním z nejlepších fotbalistů České republiky. V současnosti hráč německého Bayeru Leverkusen si pro letošní zimní dovolenou vybral kubánské Varadero, kam zamířil přes Prahu a Düsseldorf na Boží hod. Před odjezdem poskytl týdeníku DOBRÝ DEN S KURÝREM exkluzivní rozhovor.

Michale, v Německu jsi trávil celé dětství a před čtyřmi lety ses do něj vrátil coby profesionální fotbalista. Českých Vánoc jsi tedy mnoho neprožil.
To není zase tak pravda. I když táta v Německu hrával, tak Bundesliga měla na Vánoce přestávku a my jsme jezdívali domů k babičkám, takže v Německu jsme Vánoce snad ani nezažili. A stejné je to i teď.
?
?Předvánoční dny jsem proto strávil s rodinou doma v Uh. Hradišti. Přivezl sis z dlouholetého působení v Německu nějaké tamní tradice?
Přiznám se, že mě ani žádné ryze německé vánoční tradice nenapadají. Doma jsme ctili vždy českou klasiku. To je stromeček, kapra, rybí polévku.

?Jako profesionální fotbalista si vyděláš sám hodně peněz a můžeš si koupit všechno, co potřebuješ. Tobě udělat radost pod stromeček musí být strašně těžké.
Radost z dárků mám ale pořád. Už jako malý kluk jsem vždycky zabalenými dárky pod stromečkem zatřepal a hádal, co v nich je. Dělal jsem to tak i letos. Patří to k mým Vánocům. Tentokrát mi udělal největší radost dárek od celé rodiny. Dostal jsem společnou rodinnou 3D fotografii i se psem v křišťálové kostce, která je zajímavě podsvícená. Vezu si ji do Německa a budu tam mít své nejbližší s sebou.

?Silvestra a Nový rok jsi strávil v hodně zajímavé destinaci.
Dosud jsem jezdil na hory. Vloni jsem byl například s kamarády ve Velkých Karlovicích, předtím v Kützbühlu. Letos mám za sebou osmadvacet zápasů za půl roku a svaly jsou unavené. Proto jsem s přítelkyní zvolil teplo a moře, aby si tělo odpočinulo.

?Konec roku v Česku ovlivnil smutek za zemřelého prezidenta Václava Havla. Co ti vlastně říká jeho jméno? Tys jej moc nezažil.
To je pravda. Vím ale, co pro Česko udělal, i když pro nás mladší jsou jeho osobnost a události s ním spojené přece jen trochu vzdálené. Speciálně pro mě, který jsem vyrůstal spíše v Německu a jako dítě to dění moc nevnímal. S přítelkyní jsem byl ale na Václaváku zapálit svíčku, zavzpomínat. Osobně jsem jej na rozdíl od táty neznal. Táta se s ním po stříbru z Anglie setkal a společnou fotografii, jak mu předává dres, má vystavenou ve své pracovně dodnes. Já se zase setkal osobně s panem Klausem, který nám přišel před jedním kvalifikačním utkáním popřát hodně štěstí do kabiny. Úmrtí Václava Havla před Vánoci byla ale smutná událost a truchlil celý svět. Já jsem musel oželet koncert Michala Davida, kterého mám i s přítelkyní velmi rád a na který jsem se hrozně těšil.“ 


?V reprezentaci se počet tvých startů zastavil na čísle třicet dva, což je přesná polovina startů tvého otce. V počtu vstřelených branek jsi jej ale už dávno předstihl. On se trefil dvakrát, ty už sedmkrát. Bavíte se o tom doma a myslíš, že jej předstihneš i pokud jde o počty startů?
Hecovali jsme se vždycky. Už když jsem vstřelil třetí branku, tak jsem mu to připomněl. Že to bude sedm, to bych nevěřil ani ve snu. Samozřejmě jsem mu to znovu připomněl. (smích) No a pokud jde o ty starty, tak vím, že je ještě o polovinu přede mnou. Když jsem začínal a on končil, tak úvahy o jeho překonání byly v nedohlednu. Každopádně je to ale meta, která stojí za překonání. I když na ní nestojí svět.

?V létě vyrazíte na EURO a vaše pozice se dá v mnohém přirovnat k pozici, ve které na EURO vyrážel tvůj otec v roce 1996. Tehdy se reprezentaci také příliš nevěřilo a lidé od ní moc neočekávali. Myslíš, že se najdou ještě jiné spojitosti? Třeba ve složení týmu, rodících se osobnostech?
Těžko říci. O nějaké atmosféře v kabině, složení týmu tehdy a nyní jsme se s tátou nebavili. Těch spojitostí by se ale možná dalo najít i více. Třeba teď jsme se v Německu s Němci hecovali nad složením skupin na EURO. My jsme nechytli na rozdíl od nich žádný vyloženě top tým, třeba Španěly jako oni, kteří mají skutečně těžkou skupinu (Holandsko, Dánsko a Portugalsko - pozn. redakce). I když moc nechybělo a místo Dánů jsme tam byli my. Když nad tím přemýšlím, tak by ta vystoupení podobná být mohla. Myslím, že jsme v závěru kvalifikace svoji sílu ukázali. Sedli jsme si jako tým. Dostali jsme jen jeden gól z penalty v Litvě, s Černou Horou jsme to uhráli s nulou a to nebyly jednoduché zápasy.

?Ve skupině máme Polsko, Rusko, Řecko. Jak se vám v reprezentační kabině naše skupina zdá?
Určitě je hratelná, což ale řeknou i zbývající účastníci té skupiny. Pokud se nám podaří porazit Rusy a Poláci třeba zremizují s Řeky, tak to bude hodně nadějné. Je ale potřeba se dobře připravit. Budeme na to mít hodně času. Jsou tam soustředění v Rakousku, pak v Praze…

?Stanovili jste si se spoluhráči nějaký cíl pro EURO?
„Po pravdě řečeno jsme se ještě neviděli. Sejdeme se až v únoru na vyhlášení fotbalisty roku. Ale pokud si voláme, tak se samozřejmě bavíme, že postoupit ze skupiny bychom chtěli. Nikdo tam nebude chtít jet s tím, že chce skončit ve skupině třetí. Navíc lepší místo jsme si ani nemohli přát. Naši fanoušci tak blízko EURO už dlouho mít nebudou.

?Atmosféru EURO zažils už v Rakousku, kde jsi nastoupil na jedenáct minut. Teď ale pojedeš na šampionát v úplně jiné roli.
To je jasné. Jak jsem říkal, odehrál jsem celou kvalifikaci. Předtím jsem naskočil tuším jen v jednom utkání. Tehdy jsem byl rád, že na Euru vůbec jsem a že naskočím na pár minut. Dnešní pozice je jiná. Patřím spíše ke starším hráčům, vždyť je mi už sedmadvacet. Navíc patřím mezi hráče, kteří mají v repre nejvíc startů. Víc startů mají jen Čech, Rosický a  Plašil. Tomu odpovídá i moje zodpovědnost. Samozřejmě ji cítím větší než třeba Pilař či Jiráček, kteří odvedli velký kus práce, nebo Pudil, který hraje vlevo. Já se ale nechci pasovat do role vůdce. To nechám na ostatních a soustředím se na sebe. Samozřejmě že těm mladším se snažím poradit.


?Z pohledu televizní obrazovky se zdá, že reprezentace konečně táhne za jeden provaz a že si, jak říkáš sám, sedla. Jako by se rodil její nový, zdravý duch.
Cítím to podobně. Je v ní řada hráčů, kteří něco ve fotbale dokázali. Jako například nyní Plzeňáci, kteří prošli Ligou mistrů. Vyhovíme si na hřišti i mimo něj. Je postaráno o legraci, kterou mají na starosti Milan Baroš, Jarda Drobný, Honza Laštůvka, kteří nás zásobují v autobuse povedenými historkami. Polovinu cesty na trénink se jenom smějeme. Skutečně si myslím, že se tým semkl. Stmelila jej i někdy ostrá kritika, kterou jsme si rozebírali v kabině a řekli si, že nás musí ještě více posílit. Snažili jsme se na ni odpovědět na hřišti, i když to nebylo vždycky na krásu.

?Zdá se, že reprezentace má za sebou období, kdy to z pohledu médií vypadalo, že někteří hráči už na srazy jezdí jen z povinnosti a spíše ji využívají k možnostem užívat si slastí života. Je to období skutečně pryč?
To asi narážíš na různé bulvární aféry, které s reprezentací bývaly spojovány. Je potřeba říci, že realita byla mnohdy jiná, než bulvární tisk uváděl. Pravdou ale je, že reprezentace prošla generační obměnou a že jsou v ní noví hráči a také nový duch, o kterém už byla řeč. Je v ní cítit hlad po úspěchu. To se ale musí projevovat na hřišti. Na co ti je dobrá atmosféra, když na hřišti nezamaká jeden za druhého? Teď to bylo tak, že jeden hrál za druhého. Bylo to vidět třeba v zápase s Černou Horou doma, kdy dal Venca Pilař gól a všichni jsme na něj naskákali, nebo v Černé Hoře, kdy Jiras (Petr Jiráček) utíkal první za trenérem. Třeba Milan Baroš, který má za sebou spoustu startů a vinou zranění zůstal jen na lavičce, to strašně prožíval a žil s mužstvem i na lavičce.

 
?Pojďme z reprezentace zpět do klubu a do tvé budoucnosti. Tys na podzim prodloužil smlouvu v Leverkusenu, přitom se spekulovalo o zájmu takových klubů, jako je Liverpool, Bayern Mnichov. Vybral sis skutečně nejlépe?
Osobně jsem se soustředil na prodloužení smlouvy v Leverkusenu, kde jsem maximálně spokojený. Všechno za mě řešila firma Sport Invest. Prý tam snad byly nějaké nabídky z Anglie, Ruska, teď jsem se dočetl něco o Neapoli, což je pro mě také úplná novinka. Tyto spekulace vždycky budou. Ke mně se nic oficiálního nedostalo a ani jsem nechtěl, aby se dostalo. Já chtěl zůstat v Leverkusenu a jak to Viktor Kolář (jeden ze šéfů Sport Investu - pozn. red.) udělal, to už byla jeho věc. Teď tam mám smlouvu do roku 2015 s tím, že ji tam dodržím. Co bude potom, se uvidí.

?Nelákal tě ani Bayern Mnichov? Přece jen by to bylo blízko domů.
To byla asi skutečně jen spekulace. Samozřejmě takový klub by se odmítal jen těžko.

?Takže v roce 2015 ti skončí v Leverkusenu smlouva a vrátíš se do Slovácka. (úsměv)
To už mně bude jednatřicet a nevím, jestli by mě Slovácko chtělo, protože teď dává hodně šanci mladým. (úsměv) Teď ale vážně. V jednatřiceti bych chtěl ještě zkusit něco venku.

?Slovácko ale pořád sleduješ, ne?
Samozřejmě. Dívám se na jeho zápasy na internetu. Letos měli podzim velmi dobrý a po letech je snad čeká klidné jaro. Vždycky mám radost, když vyhrají.

?Znáš vůbec někoho ze stávajícího kádru?
Znám se ze Sparty s Došálem (Libor Došek), pamatuji i Víťu Valentu, s Láďou Volešákem jsem hrával v české devatenáctce. Když jsem v Hradišti, tak se s některými potkám. Třeba s Vénou Ondřejkou v knihovně. (smích)


?Jak se vlastně cítíš? Cítíš se být více Němcem, kde žiješ ze svých sedmadvaceti let nějakých osmnáct let, nebo jsi pořád ryzím Čechem? Kde vlastně si představuješ svůj domov? Táta, ač byl v Německu či později v Brně a Drnovicích, tak vždy hovořil o tom, že domov má na Slovácku, v Uh. Hradišti.
Samozřejmě, že jsem Čech a navíc jsem patriot. Rád se vracím do Česka, mluvím česky, bojuju za něj. Teď jsem v Kolíně nad Rýnem objevil českou restauraci Švejk, kam hodně chodím. K Česku se hodně hlásím, ať se bude dít cokoliv. Určitě bych se do něj chtěl vrátit, i když je to těžké dnes říci, protože člověk neví, co bude. Třeba mně nabídnou v Německu práci… Když se mě zeptáš ale dnes, tak ti odpovím, že se určitě vrátím po kariéře do Česka nebo ji v Česku ukončím a budu žít v Praze nebo tady v Hradišti.                 

?Otec vždycky mluvil jen o Hradišti. Ty už připouštíš i Prahu?
Nediv se. Otec nežil několik let v Praze jako já. Navíc máma byla z Hradiště. Já mám přítelkyni, která se narodila v Praze a bydlí kousek za Prahou. Záležet tedy bude na vývoji. Nemůžeš chtít po někom, kdo nikdy nebyl v Hradišti, aby se sem nastěhoval, když tady nikoho nezná. Já přece jen v Praze hrál. Mám tam hodně známých, bydlel jsem tam čtyři roky, znám ji už docela dobře. Je tam také více příležitostí. Na druhou stranu jsem ale v Hradišti vyrůstal, mám tady také spoustu kamarádů, rodinu, znám to tady nazpaměť. Kdybych zůstal v Praze, tak budu do Hradiště často jezdit, a naopak. Doufám ale, že do té doby udělají něco s tou dálnicí. (smích)

?Na Slovácku ale přece jen jeden kořínek zapouštíš. Na letošní červenec chystáš do Hluku první ročník svojí fotbalové školy.
To je pravda. Připravují ji spíše moji kamarádi. Já na přípravy jen dohlížím a samozřejmě se jí i zúčastním. Moc se na ni ale těším už nyní. Bude po Euru od 8. do 13. července, takže snad bude příležitost podělit se se začínajícími fotbalisty o radost. Víc informací i přihlášku všichni můžou najít na www.fotbalovykemp.uh.cz.

?Co bys do popřál všem svým fanouškům a fanouškům Slovácka do nového roku?
Samozřejmě hlavně zdraví. Ať je člověk fotbalista nebo důchodce, zdraví je nejdůležitější. Když jej nemá, tak neudělá nic. K tomu se pochopitelně přiklání i štěstí. Pak určitě i fotbalové úspěchy. Slovácko má na to, aby letos hrálo klidný střed tabulky nebo třeba i nakouklo o něco výš.

Ve svých sedmadvaceti letech je uherskohradišťský rodák a fotbalový pokračovatel slavného jména Michal Kadlec jedním z nejlepších fotbalistů České republiky. V současnosti hráč německého Bayeru Leverkusen si pro letošní zimní dovolenou vybral kubánské Varadero, kam zamířil přes Prahu a Düsseldorf na Boží hod. Před odjezdem poskytl týdeníku DOBRÝ DEN S KURÝREM exkluzivní rozhovor.

Michale, v Německu jsi trávil celé dětství a před čtyřmi lety ses do něj vrátil coby profesionální fotbalista. Českých Vánoc jsi tedy mnoho neprožil.
To není zase tak pravda. I když táta v Německu hrával, tak Bundesliga měla na Vánoce přestávku a my jsme jezdívali domů k babičkám, takže v Německu jsme Vánoce snad ani nezažili. A stejné je to i teď.
?
?Předvánoční dny jsem proto strávil s rodinou doma v Uh. Hradišti. Přivezl sis z dlouholetého působení v Německu nějaké tamní tradice?
Přiznám se, že mě ani žádné ryze německé vánoční tradice nenapadají. Doma jsme ctili vždy českou klasiku. To je stromeček, kapra, rybí polévku.

?Jako profesionální fotbalista si vyděláš sám hodně peněz a můžeš si koupit všechno, co potřebuješ. Tobě udělat radost pod stromeček musí být strašně těžké.
Radost z dárků mám ale pořád. Už jako malý kluk jsem vždycky zabalenými dárky pod stromečkem zatřepal a hádal, co v nich je. Dělal jsem to tak i letos. Patří to k mým Vánocům. Tentokrát mi udělal největší radost dárek od celé rodiny. Dostal jsem společnou rodinnou 3D fotografii i se psem v křišťálové kostce, která je zajímavě podsvícená. Vezu si ji do Německa a budu tam mít své nejbližší s sebou.

?Silvestra a Nový rok jsi strávil v hodně zajímavé destinaci.
Dosud jsem jezdil na hory. Vloni jsem byl například s kamarády ve Velkých Karlovicích, předtím v Kützbühlu. Letos mám za sebou osmadvacet zápasů za půl roku a svaly jsou unavené. Proto jsem s přítelkyní zvolil teplo a moře, aby si tělo odpočinulo.

?Konec roku v Česku ovlivnil smutek za zemřelého prezidenta Václava Havla. Co ti vlastně říká jeho jméno? Tys jej moc nezažil.
To je pravda. Vím ale, co pro Česko udělal, i když pro nás mladší jsou jeho osobnost a události s ním spojené přece jen trochu vzdálené. Speciálně pro mě, který jsem vyrůstal spíše v Německu a jako dítě to dění moc nevnímal. S přítelkyní jsem byl ale na Václaváku zapálit svíčku, zavzpomínat. Osobně jsem jej na rozdíl od táty neznal. Táta se s ním po stříbru z Anglie setkal a společnou fotografii, jak mu předává dres, má vystavenou ve své pracovně dodnes. Já se zase setkal osobně s panem Klausem, který nám přišel před jedním kvalifikačním utkáním popřát hodně štěstí do kabiny. Úmrtí Václava Havla před Vánoci byla ale smutná událost a truchlil celý svět. Já jsem musel oželet koncert Michala Davida, kterého mám i s přítelkyní velmi rád a na který jsem se hrozně těšil.“ 


?V reprezentaci se počet tvých startů zastavil na čísle třicet dva, což je přesná polovina startů tvého otce. V počtu vstřelených branek jsi jej ale už dávno předstihl. On se trefil dvakrát, ty už sedmkrát. Bavíte se o tom doma a myslíš, že jej předstihneš i pokud jde o počty startů?
Hecovali jsme se vždycky. Už když jsem vstřelil třetí branku, tak jsem mu to připomněl. Že to bude sedm, to bych nevěřil ani ve snu. Samozřejmě jsem mu to znovu připomněl. (smích) No a pokud jde o ty starty, tak vím, že je ještě o polovinu přede mnou. Když jsem začínal a on končil, tak úvahy o jeho překonání byly v nedohlednu. Každopádně je to ale meta, která stojí za překonání. I když na ní nestojí svět.

?V létě vyrazíte na EURO a vaše pozice se dá v mnohém přirovnat k pozici, ve které na EURO vyrážel tvůj otec v roce 1996. Tehdy se reprezentaci také příliš nevěřilo a lidé od ní moc neočekávali. Myslíš, že se najdou ještě jiné spojitosti? Třeba ve složení týmu, rodících se osobnostech?
Těžko říci. O nějaké atmosféře v kabině, složení týmu tehdy a nyní jsme se s tátou nebavili. Těch spojitostí by se ale možná dalo najít i více. Třeba teď jsme se v Německu s Němci hecovali nad složením skupin na EURO. My jsme nechytli na rozdíl od nich žádný vyloženě top tým, třeba Španěly jako oni, kteří mají skutečně těžkou skupinu (Holandsko, Dánsko a Portugalsko - pozn. redakce). I když moc nechybělo a místo Dánů jsme tam byli my. Když nad tím přemýšlím, tak by ta vystoupení podobná být mohla. Myslím, že jsme v závěru kvalifikace svoji sílu ukázali. Sedli jsme si jako tým. Dostali jsme jen jeden gól z penalty v Litvě, s Černou Horou jsme to uhráli s nulou a to nebyly jednoduché zápasy.

?Ve skupině máme Polsko, Rusko, Řecko. Jak se vám v reprezentační kabině naše skupina zdá?
Určitě je hratelná, což ale řeknou i zbývající účastníci té skupiny. Pokud se nám podaří porazit Rusy a Poláci třeba zremizují s Řeky, tak to bude hodně nadějné. Je ale potřeba se dobře připravit. Budeme na to mít hodně času. Jsou tam soustředění v Rakousku, pak v Praze…

?Stanovili jste si se spoluhráči nějaký cíl pro EURO?
„Po pravdě řečeno jsme se ještě neviděli. Sejdeme se až v únoru na vyhlášení fotbalisty roku. Ale pokud si voláme, tak se samozřejmě bavíme, že postoupit ze skupiny bychom chtěli. Nikdo tam nebude chtít jet s tím, že chce skončit ve skupině třetí. Navíc lepší místo jsme si ani nemohli přát. Naši fanoušci tak blízko EURO už dlouho mít nebudou.

?Atmosféru EURO zažils už v Rakousku, kde jsi nastoupil na jedenáct minut. Teď ale pojedeš na šampionát v úplně jiné roli.
To je jasné. Jak jsem říkal, odehrál jsem celou kvalifikaci. Předtím jsem naskočil tuším jen v jednom utkání. Tehdy jsem byl rád, že na Euru vůbec jsem a že naskočím na pár minut. Dnešní pozice je jiná. Patřím spíše ke starším hráčům, vždyť je mi už sedmadvacet. Navíc patřím mezi hráče, kteří mají v repre nejvíc startů. Víc startů mají jen Čech, Rosický a  Plašil. Tomu odpovídá i moje zodpovědnost. Samozřejmě ji cítím větší než třeba Pilař či Jiráček, kteří odvedli velký kus práce, nebo Pudil, který hraje vlevo. Já se ale nechci pasovat do role vůdce. To nechám na ostatních a soustředím se na sebe. Samozřejmě že těm mladším se snažím poradit.


?Z pohledu televizní obrazovky se zdá, že reprezentace konečně táhne za jeden provaz a že si, jak říkáš sám, sedla. Jako by se rodil její nový, zdravý duch.
Cítím to podobně. Je v ní řada hráčů, kteří něco ve fotbale dokázali. Jako například nyní Plzeňáci, kteří prošli Ligou mistrů. Vyhovíme si na hřišti i mimo něj. Je postaráno o legraci, kterou mají na starosti Milan Baroš, Jarda Drobný, Honza Laštůvka, kteří nás zásobují v autobuse povedenými historkami. Polovinu cesty na trénink se jenom smějeme. Skutečně si myslím, že se tým semkl. Stmelila jej i někdy ostrá kritika, kterou jsme si rozebírali v kabině a řekli si, že nás musí ještě více posílit. Snažili jsme se na ni odpovědět na hřišti, i když to nebylo vždycky na krásu.

?Zdá se, že reprezentace má za sebou období, kdy to z pohledu médií vypadalo, že někteří hráči už na srazy jezdí jen z povinnosti a spíše ji využívají k možnostem užívat si slastí života. Je to období skutečně pryč?
To asi narážíš na různé bulvární aféry, které s reprezentací bývaly spojovány. Je potřeba říci, že realita byla mnohdy jiná, než bulvární tisk uváděl. Pravdou ale je, že reprezentace prošla generační obměnou a že jsou v ní noví hráči a také nový duch, o kterém už byla řeč. Je v ní cítit hlad po úspěchu. To se ale musí projevovat na hřišti. Na co ti je dobrá atmosféra, když na hřišti nezamaká jeden za druhého? Teď to bylo tak, že jeden hrál za druhého. Bylo to vidět třeba v zápase s Černou Horou doma, kdy dal Venca Pilař gól a všichni jsme na něj naskákali, nebo v Černé Hoře, kdy Jiras (Petr Jiráček) utíkal první za trenérem. Třeba Milan Baroš, který má za sebou spoustu startů a vinou zranění zůstal jen na lavičce, to strašně prožíval a žil s mužstvem i na lavičce.

 
?Pojďme z reprezentace zpět do klubu a do tvé budoucnosti. Tys na podzim prodloužil smlouvu v Leverkusenu, přitom se spekulovalo o zájmu takových klubů, jako je Liverpool, Bayern Mnichov. Vybral sis skutečně nejlépe?
Osobně jsem se soustředil na prodloužení smlouvy v Leverkusenu, kde jsem maximálně spokojený. Všechno za mě řešila firma Sport Invest. Prý tam snad byly nějaké nabídky z Anglie, Ruska, teď jsem se dočetl něco o Neapoli, což je pro mě také úplná novinka. Tyto spekulace vždycky budou. Ke mně se nic oficiálního nedostalo a ani jsem nechtěl, aby se dostalo. Já chtěl zůstat v Leverkusenu a jak to Viktor Kolář (jeden ze šéfů Sport Investu - pozn. red.) udělal, to už byla jeho věc. Teď tam mám smlouvu do roku 2015 s tím, že ji tam dodržím. Co bude potom, se uvidí.

?Nelákal tě ani Bayern Mnichov? Přece jen by to bylo blízko domů.
To byla asi skutečně jen spekulace. Samozřejmě takový klub by se odmítal jen těžko.

?Takže v roce 2015 ti skončí v Leverkusenu smlouva a vrátíš se do Slovácka. (úsměv)
To už mně bude jednatřicet a nevím, jestli by mě Slovácko chtělo, protože teď dává hodně šanci mladým. (úsměv) Teď ale vážně. V jednatřiceti bych chtěl ještě zkusit něco venku.

?Slovácko ale pořád sleduješ, ne?
Samozřejmě. Dívám se na jeho zápasy na internetu. Letos měli podzim velmi dobrý a po letech je snad čeká klidné jaro. Vždycky mám radost, když vyhrají.

?Znáš vůbec někoho ze stávajícího kádru?
Znám se ze Sparty s Došálem (Libor Došek), pamatuji i Víťu Valentu, s Láďou Volešákem jsem hrával v české devatenáctce. Když jsem v Hradišti, tak se s některými potkám. Třeba s Vénou Ondřejkou v knihovně. (smích)


?Jak se vlastně cítíš? Cítíš se být více Němcem, kde žiješ ze svých sedmadvaceti let nějakých osmnáct let, nebo jsi pořád ryzím Čechem? Kde vlastně si představuješ svůj domov? Táta, ač byl v Německu či později v Brně a Drnovicích, tak vždy hovořil o tom, že domov má na Slovácku, v Uh. Hradišti.
Samozřejmě, že jsem Čech a navíc jsem patriot. Rád se vracím do Česka, mluvím česky, bojuju za něj. Teď jsem v Kolíně nad Rýnem objevil českou restauraci Švejk, kam hodně chodím. K Česku se hodně hlásím, ať se bude dít cokoliv. Určitě bych se do něj chtěl vrátit, i když je to těžké dnes říci, protože člověk neví, co bude. Třeba mně nabídnou v Německu práci… Když se mě zeptáš ale dnes, tak ti odpovím, že se určitě vrátím po kariéře do Česka nebo ji v Česku ukončím a budu žít v Praze nebo tady v Hradišti.                 

?Otec vždycky mluvil jen o Hradišti. Ty už připouštíš i Prahu?
Nediv se. Otec nežil několik let v Praze jako já. Navíc máma byla z Hradiště. Já mám přítelkyni, která se narodila v Praze a bydlí kousek za Prahou. Záležet tedy bude na vývoji. Nemůžeš chtít po někom, kdo nikdy nebyl v Hradišti, aby se sem nastěhoval, když tady nikoho nezná. Já přece jen v Praze hrál. Mám tam hodně známých, bydlel jsem tam čtyři roky, znám ji už docela dobře. Je tam také více příležitostí. Na druhou stranu jsem ale v Hradišti vyrůstal, mám tady také spoustu kamarádů, rodinu, znám to tady nazpaměť. Kdybych zůstal v Praze, tak budu do Hradiště často jezdit, a naopak. Doufám ale, že do té doby udělají něco s tou dálnicí. (smích)

?Na Slovácku ale přece jen jeden kořínek zapouštíš. Na letošní červenec chystáš do Hluku první ročník svojí fotbalové školy.
To je pravda. Připravují ji spíše moji kamarádi. Já na přípravy jen dohlížím a samozřejmě se jí i zúčastním. Moc se na ni ale těším už nyní. Bude po Euru od 8. do 13. července, takže snad bude příležitost podělit se se začínajícími fotbalisty o radost. Víc informací i přihlášku všichni můžou najít na www.fotbalovykemp.uh.cz.

?Co bys do popřál všem svým fanouškům a fanouškům Slovácka do nového roku?
Samozřejmě hlavně zdraví. Ať je člověk fotbalista nebo důchodce, zdraví je nejdůležitější. Když jej nemá, tak neudělá nic. K tomu se pochopitelně přiklání i štěstí. Pak určitě i fotbalové úspěchy. Slovácko má na to, aby letos hrálo klidný střed tabulky nebo třeba i nakouklo o něco výš.

Ve svých sedmadvaceti letech je uherskohradišťský rodák a fotbalový pokračovatel slavného jména Michal Kadlec jedním z nejlepších fotbalistů České republiky. V současnosti hráč německého Bayeru Leverkusen si pro letošní zimní dovolenou vybral kubánské Varadero, kam zamířil přes Prahu a Düsseldorf na Boží hod. Před odjezdem poskytl týdeníku DOBRÝ DEN S KURÝREM exkluzivní rozhovor.

Michale, v Německu jsi trávil celé dětství a před čtyřmi lety ses do něj vrátil coby profesionální fotbalista. Českých Vánoc jsi tedy mnoho neprožil.
To není zase tak pravda. I když táta v Německu hrával, tak Bundesliga měla na Vánoce přestávku a my jsme jezdívali domů k babičkám, takže v Německu jsme Vánoce snad ani nezažili. A stejné je to i teď.
?
?Předvánoční dny jsem proto strávil s rodinou doma v Uh. Hradišti. Přivezl sis z dlouholetého působení v Německu nějaké tamní tradice?
Přiznám se, že mě ani žádné ryze německé vánoční tradice nenapadají. Doma jsme ctili vždy českou klasiku. To je stromeček, kapra, rybí polévku.

?Jako profesionální fotbalista si vyděláš sám hodně peněz a můžeš si koupit všechno, co potřebuješ. Tobě udělat radost pod stromeček musí být strašně těžké.
Radost z dárků mám ale pořád. Už jako malý kluk jsem vždycky zabalenými dárky pod stromečkem zatřepal a hádal, co v nich je. Dělal jsem to tak i letos. Patří to k mým Vánocům. Tentokrát mi udělal největší radost dárek od celé rodiny. Dostal jsem společnou rodinnou 3D fotografii i se psem v křišťálové kostce, která je zajímavě podsvícená. Vezu si ji do Německa a budu tam mít své nejbližší s sebou.

?Silvestra a Nový rok jsi strávil v hodně zajímavé destinaci.
Dosud jsem jezdil na hory. Vloni jsem byl například s kamarády ve Velkých Karlovicích, předtím v Kützbühlu. Letos mám za sebou osmadvacet zápasů za půl roku a svaly jsou unavené. Proto jsem s přítelkyní zvolil teplo a moře, aby si tělo odpočinulo.

?Konec roku v Česku ovlivnil smutek za zemřelého prezidenta Václava Havla. Co ti vlastně říká jeho jméno? Tys jej moc nezažil.
To je pravda. Vím ale, co pro Česko udělal, i když pro nás mladší jsou jeho osobnost a události s ním spojené přece jen trochu vzdálené. Speciálně pro mě, který jsem vyrůstal spíše v Německu a jako dítě to dění moc nevnímal. S přítelkyní jsem byl ale na Václaváku zapálit svíčku, zavzpomínat. Osobně jsem jej na rozdíl od táty neznal. Táta se s ním po stříbru z Anglie setkal a společnou fotografii, jak mu předává dres, má vystavenou ve své pracovně dodnes. Já se zase setkal osobně s panem Klausem, který nám přišel před jedním kvalifikačním utkáním popřát hodně štěstí do kabiny. Úmrtí Václava Havla před Vánoci byla ale smutná událost a truchlil celý svět. Já jsem musel oželet koncert Michala Davida, kterého mám i s přítelkyní velmi rád a na který jsem se hrozně těšil.“ 


?V reprezentaci se počet tvých startů zastavil na čísle třicet dva, což je přesná polovina startů tvého otce. V počtu vstřelených branek jsi jej ale už dávno předstihl. On se trefil dvakrát, ty už sedmkrát. Bavíte se o tom doma a myslíš, že jej předstihneš i pokud jde o počty startů?
Hecovali jsme se vždycky. Už když jsem vstřelil třetí branku, tak jsem mu to připomněl. Že to bude sedm, to bych nevěřil ani ve snu. Samozřejmě jsem mu to znovu připomněl. (smích) No a pokud jde o ty starty, tak vím, že je ještě o polovinu přede mnou. Když jsem začínal a on končil, tak úvahy o jeho překonání byly v nedohlednu. Každopádně je to ale meta, která stojí za překonání. I když na ní nestojí svět.

?V létě vyrazíte na EURO a vaše pozice se dá v mnohém přirovnat k pozici, ve které na EURO vyrážel tvůj otec v roce 1996. Tehdy se reprezentaci také příliš nevěřilo a lidé od ní moc neočekávali. Myslíš, že se najdou ještě jiné spojitosti? Třeba ve složení týmu, rodících se osobnostech?
Těžko říci. O nějaké atmosféře v kabině, složení týmu tehdy a nyní jsme se s tátou nebavili. Těch spojitostí by se ale možná dalo najít i více. Třeba teď jsme se v Německu s Němci hecovali nad složením skupin na EURO. My jsme nechytli na rozdíl od nich žádný vyloženě top tým, třeba Španěly jako oni, kteří mají skutečně těžkou skupinu (Holandsko, Dánsko a Portugalsko - pozn. redakce). I když moc nechybělo a místo Dánů jsme tam byli my. Když nad tím přemýšlím, tak by ta vystoupení podobná být mohla. Myslím, že jsme v závěru kvalifikace svoji sílu ukázali. Sedli jsme si jako tým. Dostali jsme jen jeden gól z penalty v Litvě, s Černou Horou jsme to uhráli s nulou a to nebyly jednoduché zápasy.

?Ve skupině máme Polsko, Rusko, Řecko. Jak se vám v reprezentační kabině naše skupina zdá?
Určitě je hratelná, což ale řeknou i zbývající účastníci té skupiny. Pokud se nám podaří porazit Rusy a Poláci třeba zremizují s Řeky, tak to bude hodně nadějné. Je ale potřeba se dobře připravit. Budeme na to mít hodně času. Jsou tam soustředění v Rakousku, pak v Praze…

?Stanovili jste si se spoluhráči nějaký cíl pro EURO?
„Po pravdě řečeno jsme se ještě neviděli. Sejdeme se až v únoru na vyhlášení fotbalisty roku. Ale pokud si voláme, tak se samozřejmě bavíme, že postoupit ze skupiny bychom chtěli. Nikdo tam nebude chtít jet s tím, že chce skončit ve skupině třetí. Navíc lepší místo jsme si ani nemohli přát. Naši fanoušci tak blízko EURO už dlouho mít nebudou.

?Atmosféru EURO zažils už v Rakousku, kde jsi nastoupil na jedenáct minut. Teď ale pojedeš na šampionát v úplně jiné roli.
To je jasné. Jak jsem říkal, odehrál jsem celou kvalifikaci. Předtím jsem naskočil tuším jen v jednom utkání. Tehdy jsem byl rád, že na Euru vůbec jsem a že naskočím na pár minut. Dnešní pozice je jiná. Patřím spíše ke starším hráčům, vždyť je mi už sedmadvacet. Navíc patřím mezi hráče, kteří mají v repre nejvíc startů. Víc startů mají jen Čech, Rosický a  Plašil. Tomu odpovídá i moje zodpovědnost. Samozřejmě ji cítím větší než třeba Pilař či Jiráček, kteří odvedli velký kus práce, nebo Pudil, který hraje vlevo. Já se ale nechci pasovat do role vůdce. To nechám na ostatních a soustředím se na sebe. Samozřejmě že těm mladším se snažím poradit.


?Z pohledu televizní obrazovky se zdá, že reprezentace konečně táhne za jeden provaz a že si, jak říkáš sám, sedla. Jako by se rodil její nový, zdravý duch.
Cítím to podobně. Je v ní řada hráčů, kteří něco ve fotbale dokázali. Jako například nyní Plzeňáci, kteří prošli Ligou mistrů. Vyhovíme si na hřišti i mimo něj. Je postaráno o legraci, kterou mají na starosti Milan Baroš, Jarda Drobný, Honza Laštůvka, kteří nás zásobují v autobuse povedenými historkami. Polovinu cesty na trénink se jenom smějeme. Skutečně si myslím, že se tým semkl. Stmelila jej i někdy ostrá kritika, kterou jsme si rozebírali v kabině a řekli si, že nás musí ještě více posílit. Snažili jsme se na ni odpovědět na hřišti, i když to nebylo vždycky na krásu.

?Zdá se, že reprezentace má za sebou období, kdy to z pohledu médií vypadalo, že někteří hráči už na srazy jezdí jen z povinnosti a spíše ji využívají k možnostem užívat si slastí života. Je to období skutečně pryč?
To asi narážíš na různé bulvární aféry, které s reprezentací bývaly spojovány. Je potřeba říci, že realita byla mnohdy jiná, než bulvární tisk uváděl. Pravdou ale je, že reprezentace prošla generační obměnou a že jsou v ní noví hráči a také nový duch, o kterém už byla řeč. Je v ní cítit hlad po úspěchu. To se ale musí projevovat na hřišti. Na co ti je dobrá atmosféra, když na hřišti nezamaká jeden za druhého? Teď to bylo tak, že jeden hrál za druhého. Bylo to vidět třeba v zápase s Černou Horou doma, kdy dal Venca Pilař gól a všichni jsme na něj naskákali, nebo v Černé Hoře, kdy Jiras (Petr Jiráček) utíkal první za trenérem. Třeba Milan Baroš, který má za sebou spoustu startů a vinou zranění zůstal jen na lavičce, to strašně prožíval a žil s mužstvem i na lavičce.

 
?Pojďme z reprezentace zpět do klubu a do tvé budoucnosti. Tys na podzim prodloužil smlouvu v Leverkusenu, přitom se spekulovalo o zájmu takových klubů, jako je Liverpool, Bayern Mnichov. Vybral sis skutečně nejlépe?
Osobně jsem se soustředil na prodloužení smlouvy v Leverkusenu, kde jsem maximálně spokojený. Všechno za mě řešila firma Sport Invest. Prý tam snad byly nějaké nabídky z Anglie, Ruska, teď jsem se dočetl něco o Neapoli, což je pro mě také úplná novinka. Tyto spekulace vždycky budou. Ke mně se nic oficiálního nedostalo a ani jsem nechtěl, aby se dostalo. Já chtěl zůstat v Leverkusenu a jak to Viktor Kolář (jeden ze šéfů Sport Investu - pozn. red.) udělal, to už byla jeho věc. Teď tam mám smlouvu do roku 2015 s tím, že ji tam dodržím. Co bude potom, se uvidí.

?Nelákal tě ani Bayern Mnichov? Přece jen by to bylo blízko domů.
To byla asi skutečně jen spekulace. Samozřejmě takový klub by se odmítal jen těžko.

?Takže v roce 2015 ti skončí v Leverkusenu smlouva a vrátíš se do Slovácka. (úsměv)
To už mně bude jednatřicet a nevím, jestli by mě Slovácko chtělo, protože teď dává hodně šanci mladým. (úsměv) Teď ale vážně. V jednatřiceti bych chtěl ještě zkusit něco venku.

?Slovácko ale pořád sleduješ, ne?
Samozřejmě. Dívám se na jeho zápasy na internetu. Letos měli podzim velmi dobrý a po letech je snad čeká klidné jaro. Vždycky mám radost, když vyhrají.

?Znáš vůbec někoho ze stávajícího kádru?
Znám se ze Sparty s Došálem (Libor Došek), pamatuji i Víťu Valentu, s Láďou Volešákem jsem hrával v české devatenáctce. Když jsem v Hradišti, tak se s některými potkám. Třeba s Vénou Ondřejkou v knihovně. (smích)


?Jak se vlastně cítíš? Cítíš se být více Němcem, kde žiješ ze svých sedmadvaceti let nějakých osmnáct let, nebo jsi pořád ryzím Čechem? Kde vlastně si představuješ svůj domov? Táta, ač byl v Německu či později v Brně a Drnovicích, tak vždy hovořil o tom, že domov má na Slovácku, v Uh. Hradišti.
Samozřejmě, že jsem Čech a navíc jsem patriot. Rád se vracím do Česka, mluvím česky, bojuju za něj. Teď jsem v Kolíně nad Rýnem objevil českou restauraci Švejk, kam hodně chodím. K Česku se hodně hlásím, ať se bude dít cokoliv. Určitě bych se do něj chtěl vrátit, i když je to těžké dnes říci, protože člověk neví, co bude. Třeba mně nabídnou v Německu práci… Když se mě zeptáš ale dnes, tak ti odpovím, že se určitě vrátím po kariéře do Česka nebo ji v Česku ukončím a budu žít v Praze nebo tady v Hradišti.                 

?Otec vždycky mluvil jen o Hradišti. Ty už připouštíš i Prahu?
Nediv se. Otec nežil několik let v Praze jako já. Navíc máma byla z Hradiště. Já mám přítelkyni, která se narodila v Praze a bydlí kousek za Prahou. Záležet tedy bude na vývoji. Nemůžeš chtít po někom, kdo nikdy nebyl v Hradišti, aby se sem nastěhoval, když tady nikoho nezná. Já přece jen v Praze hrál. Mám tam hodně známých, bydlel jsem tam čtyři roky, znám ji už docela dobře. Je tam také více příležitostí. Na druhou stranu jsem ale v Hradišti vyrůstal, mám tady také spoustu kamarádů, rodinu, znám to tady nazpaměť. Kdybych zůstal v Praze, tak budu do Hradiště často jezdit, a naopak. Doufám ale, že do té doby udělají něco s tou dálnicí. (smích)

?Na Slovácku ale přece jen jeden kořínek zapouštíš. Na letošní červenec chystáš do Hluku první ročník svojí fotbalové školy.
To je pravda. Připravují ji spíše moji kamarádi. Já na přípravy jen dohlížím a samozřejmě se jí i zúčastním. Moc se na ni ale těším už nyní. Bude po Euru od 8. do 13. července, takže snad bude příležitost podělit se se začínajícími fotbalisty o radost. Víc informací i přihlášku všichni můžou najít na www.fotbalovykemp.uh.cz.

?Co bys do popřál všem svým fanouškům a fanouškům Slovácka do nového roku?
Samozřejmě hlavně zdraví. Ať je člověk fotbalista nebo důchodce, zdraví je nejdůležitější. Když jej nemá, tak neudělá nic. K tomu se pochopitelně přiklání i štěstí. Pak určitě i fotbalové úspěchy. Slovácko má na to, aby letos hrálo klidný střed tabulky nebo třeba i nakouklo o něco výš.

Ve svých sedmadvaceti letech je uherskohradišťský rodák a fotbalový pokračovatel slavného jména Michal Kadlec jedním z nejlepších fotbalistů České republiky. V současnosti hráč německého Bayeru Leverkusen si pro letošní zimní dovolenou vybral kubánské Varadero, kam zamířil přes Prahu a Düsseldorf na Boží hod. Před odjezdem poskytl týdeníku DOBRÝ DEN S KURÝREM exkluzivní rozhovor.

Michale, v Německu jsi trávil celé dětství a před čtyřmi lety ses do něj vrátil coby profesionální fotbalista. Českých Vánoc jsi tedy mnoho neprožil.
To není zase tak pravda. I když táta v Německu hrával, tak Bundesliga měla na Vánoce přestávku a my jsme jezdívali domů k babičkám, takže v Německu jsme Vánoce snad ani nezažili. A stejné je to i teď.
?
?Předvánoční dny jsem proto strávil s rodinou doma v Uh. Hradišti. Přivezl sis z dlouholetého působení v Německu nějaké tamní tradice?
Přiznám se, že mě ani žádné ryze německé vánoční tradice nenapadají. Doma jsme ctili vždy českou klasiku. To je stromeček, kapra, rybí polévku.

?Jako profesionální fotbalista si vyděláš sám hodně peněz a můžeš si koupit všechno, co potřebuješ. Tobě udělat radost pod stromeček musí být strašně těžké.
Radost z dárků mám ale pořád. Už jako malý kluk jsem vždycky zabalenými dárky pod stromečkem zatřepal a hádal, co v nich je. Dělal jsem to tak i letos. Patří to k mým Vánocům. Tentokrát mi udělal největší radost dárek od celé rodiny. Dostal jsem společnou rodinnou 3D fotografii i se psem v křišťálové kostce, která je zajímavě podsvícená. Vezu si ji do Německa a budu tam mít své nejbližší s sebou.

?Silvestra a Nový rok jsi strávil v hodně zajímavé destinaci.
Dosud jsem jezdil na hory. Vloni jsem byl například s kamarády ve Velkých Karlovicích, předtím v Kützbühlu. Letos mám za sebou osmadvacet zápasů za půl roku a svaly jsou unavené. Proto jsem s přítelkyní zvolil teplo a moře, aby si tělo odpočinulo.

?Konec roku v Česku ovlivnil smutek za zemřelého prezidenta Václava Havla. Co ti vlastně říká jeho jméno? Tys jej moc nezažil.
To je pravda. Vím ale, co pro Česko udělal, i když pro nás mladší jsou jeho osobnost a události s ním spojené přece jen trochu vzdálené. Speciálně pro mě, který jsem vyrůstal spíše v Německu a jako dítě to dění moc nevnímal. S přítelkyní jsem byl ale na Václaváku zapálit svíčku, zavzpomínat. Osobně jsem jej na rozdíl od táty neznal. Táta se s ním po stříbru z Anglie setkal a společnou fotografii, jak mu předává dres, má vystavenou ve své pracovně dodnes. Já se zase setkal osobně s panem Klausem, který nám přišel před jedním kvalifikačním utkáním popřát hodně štěstí do kabiny. Úmrtí Václava Havla před Vánoci byla ale smutná událost a truchlil celý svět. Já jsem musel oželet koncert Michala Davida, kterého mám i s přítelkyní velmi rád a na který jsem se hrozně těšil.“ 


?V reprezentaci se počet tvých startů zastavil na čísle třicet dva, což je přesná polovina startů tvého otce. V počtu vstřelených branek jsi jej ale už dávno předstihl. On se trefil dvakrát, ty už sedmkrát. Bavíte se o tom doma a myslíš, že jej předstihneš i pokud jde o počty startů?
Hecovali jsme se vždycky. Už když jsem vstřelil třetí branku, tak jsem mu to připomněl. Že to bude sedm, to bych nevěřil ani ve snu. Samozřejmě jsem mu to znovu připomněl. (smích) No a pokud jde o ty starty, tak vím, že je ještě o polovinu přede mnou. Když jsem začínal a on končil, tak úvahy o jeho překonání byly v nedohlednu. Každopádně je to ale meta, která stojí za překonání. I když na ní nestojí svět.

?V létě vyrazíte na EURO a vaše pozice se dá v mnohém přirovnat k pozici, ve které na EURO vyrážel tvůj otec v roce 1996. Tehdy se reprezentaci také příliš nevěřilo a lidé od ní moc neočekávali. Myslíš, že se najdou ještě jiné spojitosti? Třeba ve složení týmu, rodících se osobnostech?
Těžko říci. O nějaké atmosféře v kabině, složení týmu tehdy a nyní jsme se s tátou nebavili. Těch spojitostí by se ale možná dalo najít i více. Třeba teď jsme se v Německu s Němci hecovali nad složením skupin na EURO. My jsme nechytli na rozdíl od nich žádný vyloženě top tým, třeba Španěly jako oni, kteří mají skutečně těžkou skupinu (Holandsko, Dánsko a Portugalsko - pozn. redakce). I když moc nechybělo a místo Dánů jsme tam byli my. Když nad tím přemýšlím, tak by ta vystoupení podobná být mohla. Myslím, že jsme v závěru kvalifikace svoji sílu ukázali. Sedli jsme si jako tým. Dostali jsme jen jeden gól z penalty v Litvě, s Černou Horou jsme to uhráli s nulou a to nebyly jednoduché zápasy.

?Ve skupině máme Polsko, Rusko, Řecko. Jak se vám v reprezentační kabině naše skupina zdá?
Určitě je hratelná, což ale řeknou i zbývající účastníci té skupiny. Pokud se nám podaří porazit Rusy a Poláci třeba zremizují s Řeky, tak to bude hodně nadějné. Je ale potřeba se dobře připravit. Budeme na to mít hodně času. Jsou tam soustředění v Rakousku, pak v Praze…

?Stanovili jste si se spoluhráči nějaký cíl pro EURO?
„Po pravdě řečeno jsme se ještě neviděli. Sejdeme se až v únoru na vyhlášení fotbalisty roku. Ale pokud si voláme, tak se samozřejmě bavíme, že postoupit ze skupiny bychom chtěli. Nikdo tam nebude chtít jet s tím, že chce skončit ve skupině třetí. Navíc lepší místo jsme si ani nemohli přát. Naši fanoušci tak blízko EURO už dlouho mít nebudou.

?Atmosféru EURO zažils už v Rakousku, kde jsi nastoupil na jedenáct minut. Teď ale pojedeš na šampionát v úplně jiné roli.
To je jasné. Jak jsem říkal, odehrál jsem celou kvalifikaci. Předtím jsem naskočil tuším jen v jednom utkání. Tehdy jsem byl rád, že na Euru vůbec jsem a že naskočím na pár minut. Dnešní pozice je jiná. Patřím spíše ke starším hráčům, vždyť je mi už sedmadvacet. Navíc patřím mezi hráče, kteří mají v repre nejvíc startů. Víc startů mají jen Čech, Rosický a  Plašil. Tomu odpovídá i moje zodpovědnost. Samozřejmě ji cítím větší než třeba Pilař či Jiráček, kteří odvedli velký kus práce, nebo Pudil, který hraje vlevo. Já se ale nechci pasovat do role vůdce. To nechám na ostatních a soustředím se na sebe. Samozřejmě že těm mladším se snažím poradit.


?Z pohledu televizní obrazovky se zdá, že reprezentace konečně táhne za jeden provaz a že si, jak říkáš sám, sedla. Jako by se rodil její nový, zdravý duch.
Cítím to podobně. Je v ní řada hráčů, kteří něco ve fotbale dokázali. Jako například nyní Plzeňáci, kteří prošli Ligou mistrů. Vyhovíme si na hřišti i mimo něj. Je postaráno o legraci, kterou mají na starosti Milan Baroš, Jarda Drobný, Honza Laštůvka, kteří nás zásobují v autobuse povedenými historkami. Polovinu cesty na trénink se jenom smějeme. Skutečně si myslím, že se tým semkl. Stmelila jej i někdy ostrá kritika, kterou jsme si rozebírali v kabině a řekli si, že nás musí ještě více posílit. Snažili jsme se na ni odpovědět na hřišti, i když to nebylo vždycky na krásu.

?Zdá se, že reprezentace má za sebou období, kdy to z pohledu médií vypadalo, že někteří hráči už na srazy jezdí jen z povinnosti a spíše ji využívají k možnostem užívat si slastí života. Je to období skutečně pryč?
To asi narážíš na různé bulvární aféry, které s reprezentací bývaly spojovány. Je potřeba říci, že realita byla mnohdy jiná, než bulvární tisk uváděl. Pravdou ale je, že reprezentace prošla generační obměnou a že jsou v ní noví hráči a také nový duch, o kterém už byla řeč. Je v ní cítit hlad po úspěchu. To se ale musí projevovat na hřišti. Na co ti je dobrá atmosféra, když na hřišti nezamaká jeden za druhého? Teď to bylo tak, že jeden hrál za druhého. Bylo to vidět třeba v zápase s Černou Horou doma, kdy dal Venca Pilař gól a všichni jsme na něj naskákali, nebo v Černé Hoře, kdy Jiras (Petr Jiráček) utíkal první za trenérem. Třeba Milan Baroš, který má za sebou spoustu startů a vinou zranění zůstal jen na lavičce, to strašně prožíval a žil s mužstvem i na lavičce.

 
?Pojďme z reprezentace zpět do klubu a do tvé budoucnosti. Tys na podzim prodloužil smlouvu v Leverkusenu, přitom se spekulovalo o zájmu takových klubů, jako je Liverpool, Bayern Mnichov. Vybral sis skutečně nejlépe?
Osobně jsem se soustředil na prodloužení smlouvy v Leverkusenu, kde jsem maximálně spokojený. Všechno za mě řešila firma Sport Invest. Prý tam snad byly nějaké nabídky z Anglie, Ruska, teď jsem se dočetl něco o Neapoli, což je pro mě také úplná novinka. Tyto spekulace vždycky budou. Ke mně se nic oficiálního nedostalo a ani jsem nechtěl, aby se dostalo. Já chtěl zůstat v Leverkusenu a jak to Viktor Kolář (jeden ze šéfů Sport Investu - pozn. red.) udělal, to už byla jeho věc. Teď tam mám smlouvu do roku 2015 s tím, že ji tam dodržím. Co bude potom, se uvidí.

?Nelákal tě ani Bayern Mnichov? Přece jen by to bylo blízko domů.
To byla asi skutečně jen spekulace. Samozřejmě takový klub by se odmítal jen těžko.

?Takže v roce 2015 ti skončí v Leverkusenu smlouva a vrátíš se do Slovácka. (úsměv)
To už mně bude jednatřicet a nevím, jestli by mě Slovácko chtělo, protože teď dává hodně šanci mladým. (úsměv) Teď ale vážně. V jednatřiceti bych chtěl ještě zkusit něco venku.

?Slovácko ale pořád sleduješ, ne?
Samozřejmě. Dívám se na jeho zápasy na internetu. Letos měli podzim velmi dobrý a po letech je snad čeká klidné jaro. Vždycky mám radost, když vyhrají.

?Znáš vůbec někoho ze stávajícího kádru?
Znám se ze Sparty s Došálem (Libor Došek), pamatuji i Víťu Valentu, s Láďou Volešákem jsem hrával v české devatenáctce. Když jsem v Hradišti, tak se s některými potkám. Třeba s Vénou Ondřejkou v knihovně. (smích)


?Jak se vlastně cítíš? Cítíš se být více Němcem, kde žiješ ze svých sedmadvaceti let nějakých osmnáct let, nebo jsi pořád ryzím Čechem? Kde vlastně si představuješ svůj domov? Táta, ač byl v Německu či později v Brně a Drnovicích, tak vždy hovořil o tom, že domov má na Slovácku, v Uh. Hradišti.
Samozřejmě, že jsem Čech a navíc jsem patriot. Rád se vracím do Česka, mluvím česky, bojuju za něj. Teď jsem v Kolíně nad Rýnem objevil českou restauraci Švejk, kam hodně chodím. K Česku se hodně hlásím, ať se bude dít cokoliv. Určitě bych se do něj chtěl vrátit, i když je to těžké dnes říci, protože člověk neví, co bude. Třeba mně nabídnou v Německu práci… Když se mě zeptáš ale dnes, tak ti odpovím, že se určitě vrátím po kariéře do Česka nebo ji v Česku ukončím a budu žít v Praze nebo tady v Hradišti.                 

?Otec vždycky mluvil jen o Hradišti. Ty už připouštíš i Prahu?
Nediv se. Otec nežil několik let v Praze jako já. Navíc máma byla z Hradiště. Já mám přítelkyni, která se narodila v Praze a bydlí kousek za Prahou. Záležet tedy bude na vývoji. Nemůžeš chtít po někom, kdo nikdy nebyl v Hradišti, aby se sem nastěhoval, když tady nikoho nezná. Já přece jen v Praze hrál. Mám tam hodně známých, bydlel jsem tam čtyři roky, znám ji už docela dobře. Je tam také více příležitostí. Na druhou stranu jsem ale v Hradišti vyrůstal, mám tady také spoustu kamarádů, rodinu, znám to tady nazpaměť. Kdybych zůstal v Praze, tak budu do Hradiště často jezdit, a naopak. Doufám ale, že do té doby udělají něco s tou dálnicí. (smích)

?Na Slovácku ale přece jen jeden kořínek zapouštíš. Na letošní červenec chystáš do Hluku první ročník svojí fotbalové školy.
To je pravda. Připravují ji spíše moji kamarádi. Já na přípravy jen dohlížím a samozřejmě se jí i zúčastním. Moc se na ni ale těším už nyní. Bude po Euru od 8. do 13. července, takže snad bude příležitost podělit se se začínajícími fotbalisty o radost. Víc informací i přihlášku všichni můžou najít na www.fotbalovykemp.uh.cz.

?Co bys do popřál všem svým fanouškům a fanouškům Slovácka do nového roku?
Samozřejmě hlavně zdraví. Ať je člověk fotbalista nebo důchodce, zdraví je nejdůležitější. Když jej nemá, tak neudělá nic. K tomu se pochopitelně přiklání i štěstí. Pak určitě i fotbalové úspěchy. Slovácko má na to, aby letos hrálo klidný střed tabulky nebo třeba i nakouklo o něco výš.

Ve svých sedmadvaceti letech je uherskohradišťský rodák a fotbalový pokračovatel slavného jména Michal Kadlec jedním z nejlepších fotbalistů České republiky. V současnosti hráč německého Bayeru Leverkusen si pro letošní zimní dovolenou vybral kubánské Varadero, kam zamířil přes Prahu a Düsseldorf na Boží hod. Před odjezdem poskytl týdeníku DOBRÝ DEN S KURÝREM exkluzivní rozhovor.

Michale, v Německu jsi trávil celé dětství a před čtyřmi lety ses do něj vrátil coby profesionální fotbalista. Českých Vánoc jsi tedy mnoho neprožil.
To není zase tak pravda. I když táta v Německu hrával, tak Bundesliga měla na Vánoce přestávku a my jsme jezdívali domů k babičkám, takže v Německu jsme Vánoce snad ani nezažili. A stejné je to i teď.
?
?Předvánoční dny jsem proto strávil s rodinou doma v Uh. Hradišti. Přivezl sis z dlouholetého působení v Německu nějaké tamní tradice?
Přiznám se, že mě ani žádné ryze německé vánoční tradice nenapadají. Doma jsme ctili vždy českou klasiku. To je stromeček, kapra, rybí polévku.

?Jako profesionální fotbalista si vyděláš sám hodně peněz a můžeš si koupit všechno, co potřebuješ. Tobě udělat radost pod stromeček musí být strašně těžké.
Radost z dárků mám ale pořád. Už jako malý kluk jsem vždycky zabalenými dárky pod stromečkem zatřepal a hádal, co v nich je. Dělal jsem to tak i letos. Patří to k mým Vánocům. Tentokrát mi udělal největší radost dárek od celé rodiny. Dostal jsem společnou rodinnou 3D fotografii i se psem v křišťálové kostce, která je zajímavě podsvícená. Vezu si ji do Německa a budu tam mít své nejbližší s sebou.

?Silvestra a Nový rok jsi strávil v hodně zajímavé destinaci.
Dosud jsem jezdil na hory. Vloni jsem byl například s kamarády ve Velkých Karlovicích, předtím v Kützbühlu. Letos mám za sebou osmadvacet zápasů za půl roku a svaly jsou unavené. Proto jsem s přítelkyní zvolil teplo a moře, aby si tělo odpočinulo.

?Konec roku v Česku ovlivnil smutek za zemřelého prezidenta Václava Havla. Co ti vlastně říká jeho jméno? Tys jej moc nezažil.
To je pravda. Vím ale, co pro Česko udělal, i když pro nás mladší jsou jeho osobnost a události s ním spojené přece jen trochu vzdálené. Speciálně pro mě, který jsem vyrůstal spíše v Německu a jako dítě to dění moc nevnímal. S přítelkyní jsem byl ale na Václaváku zapálit svíčku, zavzpomínat. Osobně jsem jej na rozdíl od táty neznal. Táta se s ním po stříbru z Anglie setkal a společnou fotografii, jak mu předává dres, má vystavenou ve své pracovně dodnes. Já se zase setkal osobně s panem Klausem, který nám přišel před jedním kvalifikačním utkáním popřát hodně štěstí do kabiny. Úmrtí Václava Havla před Vánoci byla ale smutná událost a truchlil celý svět. Já jsem musel oželet koncert Michala Davida, kterého mám i s přítelkyní velmi rád a na který jsem se hrozně těšil.“ 


?V reprezentaci se počet tvých startů zastavil na čísle třicet dva, což je přesná polovina startů tvého otce. V počtu vstřelených branek jsi jej ale už dávno předstihl. On se trefil dvakrát, ty už sedmkrát. Bavíte se o tom doma a myslíš, že jej předstihneš i pokud jde o počty startů?
Hecovali jsme se vždycky. Už když jsem vstřelil třetí branku, tak jsem mu to připomněl. Že to bude sedm, to bych nevěřil ani ve snu. Samozřejmě jsem mu to znovu připomněl. (smích) No a pokud jde o ty starty, tak vím, že je ještě o polovinu přede mnou. Když jsem začínal a on končil, tak úvahy o jeho překonání byly v nedohlednu. Každopádně je to ale meta, která stojí za překonání. I když na ní nestojí svět.

?V létě vyrazíte na EURO a vaše pozice se dá v mnohém přirovnat k pozici, ve které na EURO vyrážel tvůj otec v roce 1996. Tehdy se reprezentaci také příliš nevěřilo a lidé od ní moc neočekávali. Myslíš, že se najdou ještě jiné spojitosti? Třeba ve složení týmu, rodících se osobnostech?
Těžko říci. O nějaké atmosféře v kabině, složení týmu tehdy a nyní jsme se s tátou nebavili. Těch spojitostí by se ale možná dalo najít i více. Třeba teď jsme se v Německu s Němci hecovali nad složením skupin na EURO. My jsme nechytli na rozdíl od nich žádný vyloženě top tým, třeba Španěly jako oni, kteří mají skutečně těžkou skupinu (Holandsko, Dánsko a Portugalsko - pozn. redakce). I když moc nechybělo a místo Dánů jsme tam byli my. Když nad tím přemýšlím, tak by ta vystoupení podobná být mohla. Myslím, že jsme v závěru kvalifikace svoji sílu ukázali. Sedli jsme si jako tým. Dostali jsme jen jeden gól z penalty v Litvě, s Černou Horou jsme to uhráli s nulou a to nebyly jednoduché zápasy.

?Ve skupině máme Polsko, Rusko, Řecko. Jak se vám v reprezentační kabině naše skupina zdá?
Určitě je hratelná, což ale řeknou i zbývající účastníci té skupiny. Pokud se nám podaří porazit Rusy a Poláci třeba zremizují s Řeky, tak to bude hodně nadějné. Je ale potřeba se dobře připravit. Budeme na to mít hodně času. Jsou tam soustředění v Rakousku, pak v Praze…

?Stanovili jste si se spoluhráči nějaký cíl pro EURO?
„Po pravdě řečeno jsme se ještě neviděli. Sejdeme se až v únoru na vyhlášení fotbalisty roku. Ale pokud si voláme, tak se samozřejmě bavíme, že postoupit ze skupiny bychom chtěli. Nikdo tam nebude chtít jet s tím, že chce skončit ve skupině třetí. Navíc lepší místo jsme si ani nemohli přát. Naši fanoušci tak blízko EURO už dlouho mít nebudou.

?Atmosféru EURO zažils už v Rakousku, kde jsi nastoupil na jedenáct minut. Teď ale pojedeš na šampionát v úplně jiné roli.
To je jasné. Jak jsem říkal, odehrál jsem celou kvalifikaci. Předtím jsem naskočil tuším jen v jednom utkání. Tehdy jsem byl rád, že na Euru vůbec jsem a že naskočím na pár minut. Dnešní pozice je jiná. Patřím spíše ke starším hráčům, vždyť je mi už sedmadvacet. Navíc patřím mezi hráče, kteří mají v repre nejvíc startů. Víc startů mají jen Čech, Rosický a  Plašil. Tomu odpovídá i moje zodpovědnost. Samozřejmě ji cítím větší než třeba Pilař či Jiráček, kteří odvedli velký kus práce, nebo Pudil, který hraje vlevo. Já se ale nechci pasovat do role vůdce. To nechám na ostatních a soustředím se na sebe. Samozřejmě že těm mladším se snažím poradit.


?Z pohledu televizní obrazovky se zdá, že reprezentace konečně táhne za jeden provaz a že si, jak říkáš sám, sedla. Jako by se rodil její nový, zdravý duch.
Cítím to podobně. Je v ní řada hráčů, kteří něco ve fotbale dokázali. Jako například nyní Plzeňáci, kteří prošli Ligou mistrů. Vyhovíme si na hřišti i mimo něj. Je postaráno o legraci, kterou mají na starosti Milan Baroš, Jarda Drobný, Honza Laštůvka, kteří nás zásobují v autobuse povedenými historkami. Polovinu cesty na trénink se jenom smějeme. Skutečně si myslím, že se tým semkl. Stmelila jej i někdy ostrá kritika, kterou jsme si rozebírali v kabině a řekli si, že nás musí ještě více posílit. Snažili jsme se na ni odpovědět na hřišti, i když to nebylo vždycky na krásu.

?Zdá se, že reprezentace má za sebou období, kdy to z pohledu médií vypadalo, že někteří hráči už na srazy jezdí jen z povinnosti a spíše ji využívají k možnostem užívat si slastí života. Je to období skutečně pryč?
To asi narážíš na různé bulvární aféry, které s reprezentací bývaly spojovány. Je potřeba říci, že realita byla mnohdy jiná, než bulvární tisk uváděl. Pravdou ale je, že reprezentace prošla generační obměnou a že jsou v ní noví hráči a také nový duch, o kterém už byla řeč. Je v ní cítit hlad po úspěchu. To se ale musí projevovat na hřišti. Na co ti je dobrá atmosféra, když na hřišti nezamaká jeden za druhého? Teď to bylo tak, že jeden hrál za druhého. Bylo to vidět třeba v zápase s Černou Horou doma, kdy dal Venca Pilař gól a všichni jsme na něj naskákali, nebo v Černé Hoře, kdy Jiras (Petr Jiráček) utíkal první za trenérem. Třeba Milan Baroš, který má za sebou spoustu startů a vinou zranění zůstal jen na lavičce, to strašně prožíval a žil s mužstvem i na lavičce.

 
?Pojďme z reprezentace zpět do klubu a do tvé budoucnosti. Tys na podzim prodloužil smlouvu v Leverkusenu, přitom se spekulovalo o zájmu takových klubů, jako je Liverpool, Bayern Mnichov. Vybral sis skutečně nejlépe?
Osobně jsem se soustředil na prodloužení smlouvy v Leverkusenu, kde jsem maximálně spokojený. Všechno za mě řešila firma Sport Invest. Prý tam snad byly nějaké nabídky z Anglie, Ruska, teď jsem se dočetl něco o Neapoli, což je pro mě také úplná novinka. Tyto spekulace vždycky budou. Ke mně se nic oficiálního nedostalo a ani jsem nechtěl, aby se dostalo. Já chtěl zůstat v Leverkusenu a jak to Viktor Kolář (jeden ze šéfů Sport Investu - pozn. red.) udělal, to už byla jeho věc. Teď tam mám smlouvu do roku 2015 s tím, že ji tam dodržím. Co bude potom, se uvidí.

?Nelákal tě ani Bayern Mnichov? Přece jen by to bylo blízko domů.
To byla asi skutečně jen spekulace. Samozřejmě takový klub by se odmítal jen těžko.

?Takže v roce 2015 ti skončí v Leverkusenu smlouva a vrátíš se do Slovácka. (úsměv)
To už mně bude jednatřicet a nevím, jestli by mě Slovácko chtělo, protože teď dává hodně šanci mladým. (úsměv) Teď ale vážně. V jednatřiceti bych chtěl ještě zkusit něco venku.

?Slovácko ale pořád sleduješ, ne?
Samozřejmě. Dívám se na jeho zápasy na internetu. Letos měli podzim velmi dobrý a po letech je snad čeká klidné jaro. Vždycky mám radost, když vyhrají.

?Znáš vůbec někoho ze stávajícího kádru?
Znám se ze Sparty s Došálem (Libor Došek), pamatuji i Víťu Valentu, s Láďou Volešákem jsem hrával v české devatenáctce. Když jsem v Hradišti, tak se s některými potkám. Třeba s Vénou Ondřejkou v knihovně. (smích)


?Jak se vlastně cítíš? Cítíš se být více Němcem, kde žiješ ze svých sedmadvaceti let nějakých osmnáct let, nebo jsi pořád ryzím Čechem? Kde vlastně si představuješ svůj domov? Táta, ač byl v Německu či později v Brně a Drnovicích, tak vždy hovořil o tom, že domov má na Slovácku, v Uh. Hradišti.
Samozřejmě, že jsem Čech a navíc jsem patriot. Rád se vracím do Česka, mluvím česky, bojuju za něj. Teď jsem v Kolíně nad Rýnem objevil českou restauraci Švejk, kam hodně chodím. K Česku se hodně hlásím, ať se bude dít cokoliv. Určitě bych se do něj chtěl vrátit, i když je to těžké dnes říci, protože člověk neví, co bude. Třeba mně nabídnou v Německu práci… Když se mě zeptáš ale dnes, tak ti odpovím, že se určitě vrátím po kariéře do Česka nebo ji v Česku ukončím a budu žít v Praze nebo tady v Hradišti.                 

?Otec vždycky mluvil jen o Hradišti. Ty už připouštíš i Prahu?
Nediv se. Otec nežil několik let v Praze jako já. Navíc máma byla z Hradiště. Já mám přítelkyni, která se narodila v Praze a bydlí kousek za Prahou. Záležet tedy bude na vývoji. Nemůžeš chtít po někom, kdo nikdy nebyl v Hradišti, aby se sem nastěhoval, když tady nikoho nezná. Já přece jen v Praze hrál. Mám tam hodně známých, bydlel jsem tam čtyři roky, znám ji už docela dobře. Je tam také více příležitostí. Na druhou stranu jsem ale v Hradišti vyrůstal, mám tady také spoustu kamarádů, rodinu, znám to tady nazpaměť. Kdybych zůstal v Praze, tak budu do Hradiště často jezdit, a naopak. Doufám ale, že do té doby udělají něco s tou dálnicí. (smích)

?Na Slovácku ale přece jen jeden kořínek zapouštíš. Na letošní červenec chystáš do Hluku první ročník svojí fotbalové školy.
To je pravda. Připravují ji spíše moji kamarádi. Já na přípravy jen dohlížím a samozřejmě se jí i zúčastním. Moc se na ni ale těším už nyní. Bude po Euru od 8. do 13. července, takže snad bude příležitost podělit se se začínajícími fotbalisty o radost. Víc informací i přihlášku všichni můžou najít na www.fotbalovykemp.uh.cz.

?Co bys do popřál všem svým fanouškům a fanouškům Slovácka do nového roku?
Samozřejmě hlavně zdraví. Ať je člověk fotbalista nebo důchodce, zdraví je nejdůležitější. Když jej nemá, tak neudělá nic. K tomu se pochopitelně přiklání i štěstí. Pak určitě i fotbalové úspěchy. Slovácko má na to, aby letos hrálo klidný střed tabulky nebo třeba i nakouklo o něco výš.

Ve svých sedmadvaceti letech je uherskohradišťský rodák a fotbalový pokračovatel slavného jména Michal Kadlec jedním z nejlepších fotbalistů České republiky. V současnosti hráč německého Bayeru Leverkusen si pro letošní zimní dovolenou vybral kubánské Varadero, kam zamířil přes Prahu a Düsseldorf na Boží hod. Před odjezdem poskytl týdeníku DOBRÝ DEN S KURÝREM exkluzivní rozhovor.

Michale, v Německu jsi trávil celé dětství a před čtyřmi lety ses do něj vrátil coby profesionální fotbalista. Českých Vánoc jsi tedy mnoho neprožil.
To není zase tak pravda. I když táta v Německu hrával, tak Bundesliga měla na Vánoce přestávku a my jsme jezdívali domů k babičkám, takže v Německu jsme Vánoce snad ani nezažili. A stejné je to i teď.
?
?Předvánoční dny jsem proto strávil s rodinou doma v Uh. Hradišti. Přivezl sis z dlouholetého působení v Německu nějaké tamní tradice?
Přiznám se, že mě ani žádné ryze německé vánoční tradice nenapadají. Doma jsme ctili vždy českou klasiku. To je stromeček, kapra, rybí polévku.

?Jako profesionální fotbalista si vyděláš sám hodně peněz a můžeš si koupit všechno, co potřebuješ. Tobě udělat radost pod stromeček musí být strašně těžké.
Radost z dárků mám ale pořád. Už jako malý kluk jsem vždycky zabalenými dárky pod stromečkem zatřepal a hádal, co v nich je. Dělal jsem to tak i letos. Patří to k mým Vánocům. Tentokrát mi udělal největší radost dárek od celé rodiny. Dostal jsem společnou rodinnou 3D fotografii i se psem v křišťálové kostce, která je zajímavě podsvícená. Vezu si ji do Německa a budu tam mít své nejbližší s sebou.

?Silvestra a Nový rok jsi strávil v hodně zajímavé destinaci.
Dosud jsem jezdil na hory. Vloni jsem byl například s kamarády ve Velkých Karlovicích, předtím v Kützbühlu. Letos mám za sebou osmadvacet zápasů za půl roku a svaly jsou unavené. Proto jsem s přítelkyní zvolil teplo a moře, aby si tělo odpočinulo.

?Konec roku v Česku ovlivnil smutek za zemřelého prezidenta Václava Havla. Co ti vlastně říká jeho jméno? Tys jej moc nezažil.
To je pravda. Vím ale, co pro Česko udělal, i když pro nás mladší jsou jeho osobnost a události s ním spojené přece jen trochu vzdálené. Speciálně pro mě, který jsem vyrůstal spíše v Německu a jako dítě to dění moc nevnímal. S přítelkyní jsem byl ale na Václaváku zapálit svíčku, zavzpomínat. Osobně jsem jej na rozdíl od táty neznal. Táta se s ním po stříbru z Anglie setkal a společnou fotografii, jak mu předává dres, má vystavenou ve své pracovně dodnes. Já se zase setkal osobně s panem Klausem, který nám přišel před jedním kvalifikačním utkáním popřát hodně štěstí do kabiny. Úmrtí Václava Havla před Vánoci byla ale smutná událost a truchlil celý svět. Já jsem musel oželet koncert Michala Davida, kterého mám i s přítelkyní velmi rád a na který jsem se hrozně těšil.“ 


?V reprezentaci se počet tvých startů zastavil na čísle třicet dva, což je přesná polovina startů tvého otce. V počtu vstřelených branek jsi jej ale už dávno předstihl. On se trefil dvakrát, ty už sedmkrát. Bavíte se o tom doma a myslíš, že jej předstihneš i pokud jde o počty startů?
Hecovali jsme se vždycky. Už když jsem vstřelil třetí branku, tak jsem mu to připomněl. Že to bude sedm, to bych nevěřil ani ve snu. Samozřejmě jsem mu to znovu připomněl. (smích) No a pokud jde o ty starty, tak vím, že je ještě o polovinu přede mnou. Když jsem začínal a on končil, tak úvahy o jeho překonání byly v nedohlednu. Každopádně je to ale meta, která stojí za překonání. I když na ní nestojí svět.

?V létě vyrazíte na EURO a vaše pozice se dá v mnohém přirovnat k pozici, ve které na EURO vyrážel tvůj otec v roce 1996. Tehdy se reprezentaci také příliš nevěřilo a lidé od ní moc neočekávali. Myslíš, že se najdou ještě jiné spojitosti? Třeba ve složení týmu, rodících se osobnostech?
Těžko říci. O nějaké atmosféře v kabině, složení týmu tehdy a nyní jsme se s tátou nebavili. Těch spojitostí by se ale možná dalo najít i více. Třeba teď jsme se v Německu s Němci hecovali nad složením skupin na EURO. My jsme nechytli na rozdíl od nich žádný vyloženě top tým, třeba Španěly jako oni, kteří mají skutečně těžkou skupinu (Holandsko, Dánsko a Portugalsko - pozn. redakce). I když moc nechybělo a místo Dánů jsme tam byli my. Když nad tím přemýšlím, tak by ta vystoupení podobná být mohla. Myslím, že jsme v závěru kvalifikace svoji sílu ukázali. Sedli jsme si jako tým. Dostali jsme jen jeden gól z penalty v Litvě, s Černou Horou jsme to uhráli s nulou a to nebyly jednoduché zápasy.

?Ve skupině máme Polsko, Rusko, Řecko. Jak se vám v reprezentační kabině naše skupina zdá?
Určitě je hratelná, což ale řeknou i zbývající účastníci té skupiny. Pokud se nám podaří porazit Rusy a Poláci třeba zremizují s Řeky, tak to bude hodně nadějné. Je ale potřeba se dobře připravit. Budeme na to mít hodně času. Jsou tam soustředění v Rakousku, pak v Praze…

?Stanovili jste si se spoluhráči nějaký cíl pro EURO?
„Po pravdě řečeno jsme se ještě neviděli. Sejdeme se až v únoru na vyhlášení fotbalisty roku. Ale pokud si voláme, tak se samozřejmě bavíme, že postoupit ze skupiny bychom chtěli. Nikdo tam nebude chtít jet s tím, že chce skončit ve skupině třetí. Navíc lepší místo jsme si ani nemohli přát. Naši fanoušci tak blízko EURO už dlouho mít nebudou.

?Atmosféru EURO zažils už v Rakousku, kde jsi nastoupil na jedenáct minut. Teď ale pojedeš na šampionát v úplně jiné roli.
To je jasné. Jak jsem říkal, odehrál jsem celou kvalifikaci. Předtím jsem naskočil tuším jen v jednom utkání. Tehdy jsem byl rád, že na Euru vůbec jsem a že naskočím na pár minut. Dnešní pozice je jiná. Patřím spíše ke starším hráčům, vždyť je mi už sedmadvacet. Navíc patřím mezi hráče, kteří mají v repre nejvíc startů. Víc startů mají jen Čech, Rosický a  Plašil. Tomu odpovídá i moje zodpovědnost. Samozřejmě ji cítím větší než třeba Pilař či Jiráček, kteří odvedli velký kus práce, nebo Pudil, který hraje vlevo. Já se ale nechci pasovat do role vůdce. To nechám na ostatních a soustředím se na sebe. Samozřejmě že těm mladším se snažím poradit.


?Z pohledu televizní obrazovky se zdá, že reprezentace konečně táhne za jeden provaz a že si, jak říkáš sám, sedla. Jako by se rodil její nový, zdravý duch.
Cítím to podobně. Je v ní řada hráčů, kteří něco ve fotbale dokázali. Jako například nyní Plzeňáci, kteří prošli Ligou mistrů. Vyhovíme si na hřišti i mimo něj. Je postaráno o legraci, kterou mají na starosti Milan Baroš, Jarda Drobný, Honza Laštůvka, kteří nás zásobují v autobuse povedenými historkami. Polovinu cesty na trénink se jenom smějeme. Skutečně si myslím, že se tým semkl. Stmelila jej i někdy ostrá kritika, kterou jsme si rozebírali v kabině a řekli si, že nás musí ještě více posílit. Snažili jsme se na ni odpovědět na hřišti, i když to nebylo vždycky na krásu.

?Zdá se, že reprezentace má za sebou období, kdy to z pohledu médií vypadalo, že někteří hráči už na srazy jezdí jen z povinnosti a spíše ji využívají k možnostem užívat si slastí života. Je to období skutečně pryč?
To asi narážíš na různé bulvární aféry, které s reprezentací bývaly spojovány. Je potřeba říci, že realita byla mnohdy jiná, než bulvární tisk uváděl. Pravdou ale je, že reprezentace prošla generační obměnou a že jsou v ní noví hráči a také nový duch, o kterém už byla řeč. Je v ní cítit hlad po úspěchu. To se ale musí projevovat na hřišti. Na co ti je dobrá atmosféra, když na hřišti nezamaká jeden za druhého? Teď to bylo tak, že jeden hrál za druhého. Bylo to vidět třeba v zápase s Černou Horou doma, kdy dal Venca Pilař gól a všichni jsme na něj naskákali, nebo v Černé Hoře, kdy Jiras (Petr Jiráček) utíkal první za trenérem. Třeba Milan Baroš, který má za sebou spoustu startů a vinou zranění zůstal jen na lavičce, to strašně prožíval a žil s mužstvem i na lavičce.

 
?Pojďme z reprezentace zpět do klubu a do tvé budoucnosti. Tys na podzim prodloužil smlouvu v Leverkusenu, přitom se spekulovalo o zájmu takových klubů, jako je Liverpool, Bayern Mnichov. Vybral sis skutečně nejlépe?
Osobně jsem se soustředil na prodloužení smlouvy v Leverkusenu, kde jsem maximálně spokojený. Všechno za mě řešila firma Sport Invest. Prý tam snad byly nějaké nabídky z Anglie, Ruska, teď jsem se dočetl něco o Neapoli, což je pro mě také úplná novinka. Tyto spekulace vždycky budou. Ke mně se nic oficiálního nedostalo a ani jsem nechtěl, aby se dostalo. Já chtěl zůstat v Leverkusenu a jak to Viktor Kolář (jeden ze šéfů Sport Investu - pozn. red.) udělal, to už byla jeho věc. Teď tam mám smlouvu do roku 2015 s tím, že ji tam dodržím. Co bude potom, se uvidí.

?Nelákal tě ani Bayern Mnichov? Přece jen by to bylo blízko domů.
To byla asi skutečně jen spekulace. Samozřejmě takový klub by se odmítal jen těžko.

?Takže v roce 2015 ti skončí v Leverkusenu smlouva a vrátíš se do Slovácka. (úsměv)
To už mně bude jednatřicet a nevím, jestli by mě Slovácko chtělo, protože teď dává hodně šanci mladým. (úsměv) Teď ale vážně. V jednatřiceti bych chtěl ještě zkusit něco venku.

?Slovácko ale pořád sleduješ, ne?
Samozřejmě. Dívám se na jeho zápasy na internetu. Letos měli podzim velmi dobrý a po letech je snad čeká klidné jaro. Vždycky mám radost, když vyhrají.

?Znáš vůbec někoho ze stávajícího kádru?
Znám se ze Sparty s Došálem (Libor Došek), pamatuji i Víťu Valentu, s Láďou Volešákem jsem hrával v české devatenáctce. Když jsem v Hradišti, tak se s některými potkám. Třeba s Vénou Ondřejkou v knihovně. (smích)


?Jak se vlastně cítíš? Cítíš se být více Němcem, kde žiješ ze svých sedmadvaceti let nějakých osmnáct let, nebo jsi pořád ryzím Čechem? Kde vlastně si představuješ svůj domov? Táta, ač byl v Německu či později v Brně a Drnovicích, tak vždy hovořil o tom, že domov má na Slovácku, v Uh. Hradišti.
Samozřejmě, že jsem Čech a navíc jsem patriot. Rád se vracím do Česka, mluvím česky, bojuju za něj. Teď jsem v Kolíně nad Rýnem objevil českou restauraci Švejk, kam hodně chodím. K Česku se hodně hlásím, ať se bude dít cokoliv. Určitě bych se do něj chtěl vrátit, i když je to těžké dnes říci, protože člověk neví, co bude. Třeba mně nabídnou v Německu práci… Když se mě zeptáš ale dnes, tak ti odpovím, že se určitě vrátím po kariéře do Česka nebo ji v Česku ukončím a budu žít v Praze nebo tady v Hradišti.                 

?Otec vždycky mluvil jen o Hradišti. Ty už připouštíš i Prahu?
Nediv se. Otec nežil několik let v Praze jako já. Navíc máma byla z Hradiště. Já mám přítelkyni, která se narodila v Praze a bydlí kousek za Prahou. Záležet tedy bude na vývoji. Nemůžeš chtít po někom, kdo nikdy nebyl v Hradišti, aby se sem nastěhoval, když tady nikoho nezná. Já přece jen v Praze hrál. Mám tam hodně známých, bydlel jsem tam čtyři roky, znám ji už docela dobře. Je tam také více příležitostí. Na druhou stranu jsem ale v Hradišti vyrůstal, mám tady také spoustu kamarádů, rodinu, znám to tady nazpaměť. Kdybych zůstal v Praze, tak budu do Hradiště často jezdit, a naopak. Doufám ale, že do té doby udělají něco s tou dálnicí. (smích)

?Na Slovácku ale přece jen jeden kořínek zapouštíš. Na letošní červenec chystáš do Hluku první ročník svojí fotbalové školy.
To je pravda. Připravují ji spíše moji kamarádi. Já na přípravy jen dohlížím a samozřejmě se jí i zúčastním. Moc se na ni ale těším už nyní. Bude po Euru od 8. do 13. července, takže snad bude příležitost podělit se se začínajícími fotbalisty o radost. Víc informací i přihlášku všichni můžou najít na www.fotbalovykemp.uh.cz.

?Co bys do popřál všem svým fanouškům a fanouškům Slovácka do nového roku?
Samozřejmě hlavně zdraví. Ať je člověk fotbalista nebo důchodce, zdraví je nejdůležitější. Když jej nemá, tak neudělá nic. K tomu se pochopitelně přiklání i štěstí. Pak určitě i fotbalové úspěchy. Slovácko má na to, aby letos hrálo klidný střed tabulky nebo třeba i nakouklo o něco výš.

Ve svých sedmadvaceti letech je uherskohradišťský rodák a fotbalový pokračovatel slavného jména Michal Kadlec jedním z nejlepších fotbalistů České republiky. V současnosti hráč německého Bayeru Leverkusen si pro letošní zimní dovolenou vybral kubánské Varadero, kam zamířil přes Prahu a Düsseldorf na Boží hod. Před odjezdem poskytl týdeníku DOBRÝ DEN S KURÝREM exkluzivní rozhovor.

Michale, v Německu jsi trávil celé dětství a před čtyřmi lety ses do něj vrátil coby profesionální fotbalista. Českých Vánoc jsi tedy mnoho neprožil.
To není zase tak pravda. I když táta v Německu hrával, tak Bundesliga měla na Vánoce přestávku a my jsme jezdívali domů k babičkám, takže v Německu jsme Vánoce snad ani nezažili. A stejné je to i teď.
?
?Předvánoční dny jsem proto strávil s rodinou doma v Uh. Hradišti. Přivezl sis z dlouholetého působení v Německu nějaké tamní tradice?
Přiznám se, že mě ani žádné ryze německé vánoční tradice nenapadají. Doma jsme ctili vždy českou klasiku. To je stromeček, kapra, rybí polévku.

?Jako profesionální fotbalista si vyděláš sám hodně peněz a můžeš si koupit všechno, co potřebuješ. Tobě udělat radost pod stromeček musí být strašně těžké.
Radost z dárků mám ale pořád. Už jako malý kluk jsem vždycky zabalenými dárky pod stromečkem zatřepal a hádal, co v nich je. Dělal jsem to tak i letos. Patří to k mým Vánocům. Tentokrát mi udělal největší radost dárek od celé rodiny. Dostal jsem společnou rodinnou 3D fotografii i se psem v křišťálové kostce, která je zajímavě podsvícená. Vezu si ji do Německa a budu tam mít své nejbližší s sebou.

?Silvestra a Nový rok jsi strávil v hodně zajímavé destinaci.
Dosud jsem jezdil na hory. Vloni jsem byl například s kamarády ve Velkých Karlovicích, předtím v Kützbühlu. Letos mám za sebou osmadvacet zápasů za půl roku a svaly jsou unavené. Proto jsem s přítelkyní zvolil teplo a moře, aby si tělo odpočinulo.

?Konec roku v Česku ovlivnil smutek za zemřelého prezidenta Václava Havla. Co ti vlastně říká jeho jméno? Tys jej moc nezažil.
To je pravda. Vím ale, co pro Česko udělal, i když pro nás mladší jsou jeho osobnost a události s ním spojené přece jen trochu vzdálené. Speciálně pro mě, který jsem vyrůstal spíše v Německu a jako dítě to dění moc nevnímal. S přítelkyní jsem byl ale na Václaváku zapálit svíčku, zavzpomínat. Osobně jsem jej na rozdíl od táty neznal. Táta se s ním po stříbru z Anglie setkal a společnou fotografii, jak mu předává dres, má vystavenou ve své pracovně dodnes. Já se zase setkal osobně s panem Klausem, který nám přišel před jedním kvalifikačním utkáním popřát hodně štěstí do kabiny. Úmrtí Václava Havla před Vánoci byla ale smutná událost a truchlil celý svět. Já jsem musel oželet koncert Michala Davida, kterého mám i s přítelkyní velmi rád a na který jsem se hrozně těšil.“ 


?V reprezentaci se počet tvých startů zastavil na čísle třicet dva, což je přesná polovina startů tvého otce. V počtu vstřelených branek jsi jej ale už dávno předstihl. On se trefil dvakrát, ty už sedmkrát. Bavíte se o tom doma a myslíš, že jej předstihneš i pokud jde o počty startů?
Hecovali jsme se vždycky. Už když jsem vstřelil třetí branku, tak jsem mu to připomněl. Že to bude sedm, to bych nevěřil ani ve snu. Samozřejmě jsem mu to znovu připomněl. (smích) No a pokud jde o ty starty, tak vím, že je ještě o polovinu přede mnou. Když jsem začínal a on končil, tak úvahy o jeho překonání byly v nedohlednu. Každopádně je to ale meta, která stojí za překonání. I když na ní nestojí svět.

?V létě vyrazíte na EURO a vaše pozice se dá v mnohém přirovnat k pozici, ve které na EURO vyrážel tvůj otec v roce 1996. Tehdy se reprezentaci také příliš nevěřilo a lidé od ní moc neočekávali. Myslíš, že se najdou ještě jiné spojitosti? Třeba ve složení týmu, rodících se osobnostech?
Těžko říci. O nějaké atmosféře v kabině, složení týmu tehdy a nyní jsme se s tátou nebavili. Těch spojitostí by se ale možná dalo najít i více. Třeba teď jsme se v Německu s Němci hecovali nad složením skupin na EURO. My jsme nechytli na rozdíl od nich žádný vyloženě top tým, třeba Španěly jako oni, kteří mají skutečně těžkou skupinu (Holandsko, Dánsko a Portugalsko - pozn. redakce). I když moc nechybělo a místo Dánů jsme tam byli my. Když nad tím přemýšlím, tak by ta vystoupení podobná být mohla. Myslím, že jsme v závěru kvalifikace svoji sílu ukázali. Sedli jsme si jako tým. Dostali jsme jen jeden gól z penalty v Litvě, s Černou Horou jsme to uhráli s nulou a to nebyly jednoduché zápasy.

?Ve skupině máme Polsko, Rusko, Řecko. Jak se vám v reprezentační kabině naše skupina zdá?
Určitě je hratelná, což ale řeknou i zbývající účastníci té skupiny. Pokud se nám podaří porazit Rusy a Poláci třeba zremizují s Řeky, tak to bude hodně nadějné. Je ale potřeba se dobře připravit. Budeme na to mít hodně času. Jsou tam soustředění v Rakousku, pak v Praze…

?Stanovili jste si se spoluhráči nějaký cíl pro EURO?
„Po pravdě řečeno jsme se ještě neviděli. Sejdeme se až v únoru na vyhlášení fotbalisty roku. Ale pokud si voláme, tak se samozřejmě bavíme, že postoupit ze skupiny bychom chtěli. Nikdo tam nebude chtít jet s tím, že chce skončit ve skupině třetí. Navíc lepší místo jsme si ani nemohli přát. Naši fanoušci tak blízko EURO už dlouho mít nebudou.

?Atmosféru EURO zažils už v Rakousku, kde jsi nastoupil na jedenáct minut. Teď ale pojedeš na šampionát v úplně jiné roli.
To je jasné. Jak jsem říkal, odehrál jsem celou kvalifikaci. Předtím jsem naskočil tuším jen v jednom utkání. Tehdy jsem byl rád, že na Euru vůbec jsem a že naskočím na pár minut. Dnešní pozice je jiná. Patřím spíše ke starším hráčům, vždyť je mi už sedmadvacet. Navíc patřím mezi hráče, kteří mají v repre nejvíc startů. Víc startů mají jen Čech, Rosický a  Plašil. Tomu odpovídá i moje zodpovědnost. Samozřejmě ji cítím větší než třeba Pilař či Jiráček, kteří odvedli velký kus práce, nebo Pudil, který hraje vlevo. Já se ale nechci pasovat do role vůdce. To nechám na ostatních a soustředím se na sebe. Samozřejmě že těm mladším se snažím poradit.


?Z pohledu televizní obrazovky se zdá, že reprezentace konečně táhne za jeden provaz a že si, jak říkáš sám, sedla. Jako by se rodil její nový, zdravý duch.
Cítím to podobně. Je v ní řada hráčů, kteří něco ve fotbale dokázali. Jako například nyní Plzeňáci, kteří prošli Ligou mistrů. Vyhovíme si na hřišti i mimo něj. Je postaráno o legraci, kterou mají na starosti Milan Baroš, Jarda Drobný, Honza Laštůvka, kteří nás zásobují v autobuse povedenými historkami. Polovinu cesty na trénink se jenom smějeme. Skutečně si myslím, že se tým semkl. Stmelila jej i někdy ostrá kritika, kterou jsme si rozebírali v kabině a řekli si, že nás musí ještě více posílit. Snažili jsme se na ni odpovědět na hřišti, i když to nebylo vždycky na krásu.

?Zdá se, že reprezentace má za sebou období, kdy to z pohledu médií vypadalo, že někteří hráči už na srazy jezdí jen z povinnosti a spíše ji využívají k možnostem užívat si slastí života. Je to období skutečně pryč?
To asi narážíš na různé bulvární aféry, které s reprezentací bývaly spojovány. Je potřeba říci, že realita byla mnohdy jiná, než bulvární tisk uváděl. Pravdou ale je, že reprezentace prošla generační obměnou a že jsou v ní noví hráči a také nový duch, o kterém už byla řeč. Je v ní cítit hlad po úspěchu. To se ale musí projevovat na hřišti. Na co ti je dobrá atmosféra, když na hřišti nezamaká jeden za druhého? Teď to bylo tak, že jeden hrál za druhého. Bylo to vidět třeba v zápase s Černou Horou doma, kdy dal Venca Pilař gól a všichni jsme na něj naskákali, nebo v Černé Hoře, kdy Jiras (Petr Jiráček) utíkal první za trenérem. Třeba Milan Baroš, který má za sebou spoustu startů a vinou zranění zůstal jen na lavičce, to strašně prožíval a žil s mužstvem i na lavičce.

 
?Pojďme z reprezentace zpět do klubu a do tvé budoucnosti. Tys na podzim prodloužil smlouvu v Leverkusenu, přitom se spekulovalo o zájmu takových klubů, jako je Liverpool, Bayern Mnichov. Vybral sis skutečně nejlépe?
Osobně jsem se soustředil na prodloužení smlouvy v Leverkusenu, kde jsem maximálně spokojený. Všechno za mě řešila firma Sport Invest. Prý tam snad byly nějaké nabídky z Anglie, Ruska, teď jsem se dočetl něco o Neapoli, což je pro mě také úplná novinka. Tyto spekulace vždycky budou. Ke mně se nic oficiálního nedostalo a ani jsem nechtěl, aby se dostalo. Já chtěl zůstat v Leverkusenu a jak to Viktor Kolář (jeden ze šéfů Sport Investu - pozn. red.) udělal, to už byla jeho věc. Teď tam mám smlouvu do roku 2015 s tím, že ji tam dodržím. Co bude potom, se uvidí.

?Nelákal tě ani Bayern Mnichov? Přece jen by to bylo blízko domů.
To byla asi skutečně jen spekulace. Samozřejmě takový klub by se odmítal jen těžko.

?Takže v roce 2015 ti skončí v Leverkusenu smlouva a vrátíš se do Slovácka. (úsměv)
To už mně bude jednatřicet a nevím, jestli by mě Slovácko chtělo, protože teď dává hodně šanci mladým. (úsměv) Teď ale vážně. V jednatřiceti bych chtěl ještě zkusit něco venku.

?Slovácko ale pořád sleduješ, ne?
Samozřejmě. Dívám se na jeho zápasy na internetu. Letos měli podzim velmi dobrý a po letech je snad čeká klidné jaro. Vždycky mám radost, když vyhrají.

?Znáš vůbec někoho ze stávajícího kádru?
Znám se ze Sparty s Došálem (Libor Došek), pamatuji i Víťu Valentu, s Láďou Volešákem jsem hrával v české devatenáctce. Když jsem v Hradišti, tak se s některými potkám. Třeba s Vénou Ondřejkou v knihovně. (smích)


?Jak se vlastně cítíš? Cítíš se být více Němcem, kde žiješ ze svých sedmadvaceti let nějakých osmnáct let, nebo jsi pořád ryzím Čechem? Kde vlastně si představuješ svůj domov? Táta, ač byl v Německu či později v Brně a Drnovicích, tak vždy hovořil o tom, že domov má na Slovácku, v Uh. Hradišti.
Samozřejmě, že jsem Čech a navíc jsem patriot. Rád se vracím do Česka, mluvím česky, bojuju za něj. Teď jsem v Kolíně nad Rýnem objevil českou restauraci Švejk, kam hodně chodím. K Česku se hodně hlásím, ať se bude dít cokoliv. Určitě bych se do něj chtěl vrátit, i když je to těžké dnes říci, protože člověk neví, co bude. Třeba mně nabídnou v Německu práci… Když se mě zeptáš ale dnes, tak ti odpovím, že se určitě vrátím po kariéře do Česka nebo ji v Česku ukončím a budu žít v Praze nebo tady v Hradišti.                 

?Otec vždycky mluvil jen o Hradišti. Ty už připouštíš i Prahu?
Nediv se. Otec nežil několik let v Praze jako já. Navíc máma byla z Hradiště. Já mám přítelkyni, která se narodila v Praze a bydlí kousek za Prahou. Záležet tedy bude na vývoji. Nemůžeš chtít po někom, kdo nikdy nebyl v Hradišti, aby se sem nastěhoval, když tady nikoho nezná. Já přece jen v Praze hrál. Mám tam hodně známých, bydlel jsem tam čtyři roky, znám ji už docela dobře. Je tam také více příležitostí. Na druhou stranu jsem ale v Hradišti vyrůstal, mám tady také spoustu kamarádů, rodinu, znám to tady nazpaměť. Kdybych zůstal v Praze, tak budu do Hradiště často jezdit, a naopak. Doufám ale, že do té doby udělají něco s tou dálnicí. (smích)

?Na Slovácku ale přece jen jeden kořínek zapouštíš. Na letošní červenec chystáš do Hluku první ročník svojí fotbalové školy.
To je pravda. Připravují ji spíše moji kamarádi. Já na přípravy jen dohlížím a samozřejmě se jí i zúčastním. Moc se na ni ale těším už nyní. Bude po Euru od 8. do 13. července, takže snad bude příležitost podělit se se začínajícími fotbalisty o radost. Víc informací i přihlášku všichni můžou najít na www.fotbalovykemp.uh.cz.

?Co bys do popřál všem svým fanouškům a fanouškům Slovácka do nového roku?
Samozřejmě hlavně zdraví. Ať je člověk fotbalista nebo důchodce, zdraví je nejdůležitější. Když jej nemá, tak neudělá nic. K tomu se pochopitelně přiklání i štěstí. Pak určitě i fotbalové úspěchy. Slovácko má na to, aby letos hrálo klidný střed tabulky nebo třeba i nakouklo o něco výš.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace