Kajakář Jakub Mlčoch z TJ Ostrožská Nová Ves se pozvolna vrací do tréninkového procesu. Stejně jako jeho týmoví kolegové. Jelikož ale studuje 4. ročník Všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, nelenil a coby medik se postavil do první linie v boji proti koronaviru. „Jelikož jsem pár týdnů před vypuknutím epidemie nastoupil jako ošetřovatel na Klinice infekčních nemocí Ústřední vojenské nemocnice, nebylo co řešit. Aspoň jsem byl jako čerstvě zaškolený hned od začátku k ruce, už nebylo co řešit, jen jsem krátce po našem „vyhoštění“ ze školy navýšil směny,“ svěřil se v rozhovoru pro web fakulty Mlčoch.

Proč jste nastoupil mimo „domovský“ Motol?
Ústřední vojenská nemocnice je deset minut pěšky z koleje, takže z čistě praktických důvodů. Paradoxem je, že původně jsem nastoupil, abych si vydělal nějakou kačku na letní zahraniční stáž, ze které stejně nejspíš sejde. Kdybych ale věděl, co se bude dít, a že jsem ze zahraničních zpráv něco tušil, volil bych stejně. Vše do sebe zapadalo a byl jsem ve správný čas na správném místě, abych se mohl zapojit do práce, která je zapotřebí nejvíce.
Jste v kontaktu s testovanými, nebo přímo nakaženými pacienty?
Naše klinika se začala plnit pouze SARS-CoV-2 pozitivními pacienty, kteří se navíc postupně obměňují za spíše náročnější případy. Je třeba dělat místo lidem, kteří intenzivní péči potřebují nejvíce. Jako ošetřovatel dělám především sanitářskou práci, občas co je potřeba ze sesterské a někdy spíše dělá každý, co může, aby to nějak fungovalo. Pokoje třeba oběhne, kdo je zrovna „oblečený“, aby se šetřily ochranné pomůcky.

Jaké máte úkoly jako sanitář? Co děláte na oddělení nejčastěji?
Oddělení musí zkrátka fungovat - od nejšpinavější práce kolem pacienta přes udržování čistého prostředí s připravenými pomůckami až po vynášení infekčního odpadu. Případná sesterská práce je víc o samostatnější péči o pacienta v čele s měřením fyziologických funkcí, odběrem vzorků a aplikací léčiv.
Jak často sloužíte?
Služby se nám systematizují, abychom vždy sloužili několik dní za sebou ve dvanáctihodinových směnách, denních nebo nočních, a pak několik dní odpočívali.

Jsou směny vymyšlené tak, abyste se nepotkávali s kolegy, se kterými se vzájemně střídáte?
Ano, slouží to současně jako prevence proti případnému vzájemnému nakažení pracovních skupin. Všiml jsem si ale, že úplně stabilní místo v týmu nemám, spíše doplňuji jednotlivé sestavy, jak je potřeba.

Kajakáři a kanoisté se pozvolna vracejí na vodu, ale stále to ještě není to pravé trénování. Najdete si čas na nějaký sport?
To je samozřejmě náročnější. Venku je i přes omezení pohybu hodně lidí a já se snažím nikoho moc neohrožovat kvůli riziku, ve kterém pracuji, takže to přece jenom nepřeháním, chovám se ohleduplně. Trénink rychlostní kanoistiky jsem omezil kvůli dlouhé cestě MHD na vodu. Potřeboval bych ven z města, abych to zase odpálil naplno, jak se patří. Raději se nevydám ani domů na Moravu, abych neohrozil rodiče. S přítelkyní, která pro změnu pomáhá na Bulovce, jsme tak aspoň vyrazili na cyklovýlet mimo město a byli si zaběhat. Samozřejmě jsme se patřičně chránili rouškami.