Nahrávač Libor Kamler zamířil do volejbalového důchodu! Definitivně. Neodvratně. I když se dlouholetá ikona VSK Staré Město loučila už šestkrát, tentokrát už není cesty zpět. Pod vysokou sítí už se objeví pouze v krajském přeboru. „Mrzí mě to, ale nejde to. Už jsem unavený, čas nezastavím,“ svěřil se jedenačtyřicetiletý borec, který se nesmazatelně zapsal do historie klubu ze Širůchu.
„Letošní sezonu už jsem prakticky netrénoval, ale když hostujícího nahrávače povolal mateřský extraligový Zlín, naskočil jsem do rozjetého vlaku. A bylo to utrpení. Po dvou ligových zápasech mě v neděli všechno bolelo, sotva jsem chodil a dohromady jsem se dával až do úterý…,“ svěřil se Kamler, který hrál volejbal na vrcholové úrovni 22 let.
Když rodák ze Šumperka na pravý břeh řeky Moravy přišel, bylo mu devatenáct. V týmu se učil od takových borců, jakými byli Bedřich Dosoudil, Pavel Chmela, Jiří Dziacký nebo Zdeněk Melichárek. „To pro mě byla obrovská škola, já byl ucho a oni páni volejbalisti,“ vzpomíná na první krůčky ve Starém Městě. Dosoudilovi a spol. se však časem vyrovnal a stal se lídrem týmu, který v roce 2012 postoupil do extraligy. „Nejvyšší soutěž byla pomyslným bonbónkem, mezi elitou jsme vydrželi dva roky. Největší zážitky? Když jsme na domácí palubovce porazili úřadujícího šampiona z Českých Budějovic, to bylo neskutečné,“ připomněl Kamler, kterému v paměti utkvěl i první extraligový zápas před kamerami České televize v Brně. „Když jsme reportérovi po zápase řekli, že se nejvíc těšíme do postele, protože ráno jdeme do práce, nechápal. Nevěřil, že chodíme do práce,“ usmívá se zkušený nahrávač.
S volejbalem však úplně nekončí, se staroměstským „béčkem“ bojuje o špici krajského přeboru. Jejich největšími konkurenty jsou Holešov a Valašské Meziříčí. „V týmu jsem se opět setkal s kluky, se kterými jsem začínal. Je to úžasné. Třeba Pavel Chmela má pětapadesát a stále hraje neskutečně. Ale na postup nemyslíme, volejbalem už se jen bavíme, trénujeme jednou týdně, o víkendu hrajeme dva zápasy a pak jdeme na pivo,“ říká bez okolků Kamler, který pokukuje po dráze trenéra. Jeho dva synové (6 a 9 let) totiž kráčí v jeho šlépějích, aktuálně hrají za přípravku Slovácké Slavie Uherské Hradiště. „I když je trenéřina časově náročná, pro kluky se rád obětuju a třeba je ještě i něco naučím. Jen chci, aby postupně přešli do Starého Města,“ prozradil borec, který má zkušeností na rozdávání. Vždyť volejbalu se upsal už v devíti letech… „Jako mladý jsem neuměl prohrávat, volejbal mě to naučil. A taky trpělivosti. Měl jsem taky štěstí na výbornou partu hráčů, se kterými jsme si sedli herně i lidsky. Vždycky nám bylo fajn,“ zavzpomínal s vrcholovým volejbalem se loučící Kamler.