Kousek od splnění snu
Foto: iDobryDen.cz
Zatímco prvoligoví muži se pomalu začnou připravovat na dokončení nejvyšší soutěže, zbývající fotbalové týmy si na víkendy mohou hledat jiné aktivity. Juniorkám 1.FC Slovácko zbývaly dohrát do konce základní části pouhé dva zápasy a před nimi byly svěřenkyně Miroslava Zbořila na vedoucí pozici. Na titul, který by si mohly připsat do klubových statistik a přidat jej k tomu z roku 2015, však nedosáhly. FAČR jej pro letošní rok neudělil.
Ze základního kola nám chybělo dohrát domácí utkání se Slavií a v Pardubicích a pak šest kol nástavby čtyř nejlepších.
Soutěž byla zastavena tři dny před vaší domácí odvetou se Slavií. Bylo vaše zklamání o to větší, že jste mohli největšího soka doma porazit?
Chyběly opravdu jen dva dny. Na Slavii si holky věřily. U ní jsme prohráli až na penalty, ale tým byl přes zimu dobře připraven a navíc tento náš ročník byl hodně silný a tvořili jsme jej od mladších žaček s postupným doplňováním.
O tom, že jste soutěži dominovali, svědčí i skóre 57:9, zatímco Slavia nastřílela o třiadvacet branek méně a o tři více inkasovala. Skutečně vaše holky soupeřky tak válcovaly?
Naše výhry byly většinou rozdílem sedmi osmi branek, ale dokázali jsme vyhrávat i dvouciferně. Navíc, kromě vzpomínané penaltové prohry na Slavii a porážky na Spartě jsme všechny ostatní zápasy vyhráli v základní hrací době, což Slavie nedokázala. V posledním zápase před přerušením soutěže jsme Spartě doma oplatili porážku stejným poměrem 2:1.
Administrativně jste letos titul nezískali. Budete jej chtít o to více získat za rok?
Tento ročník byl opravdu silný. Z týmu odejde sedm hráček a ty budeme muset nahradit mladšími. Uvidíme, jak se nám je podaří zabudovat. To silné jádro ale zůstává, takže ambice budeme mít určitě zase a pokud se nám budou vyhýbat zranění či jiné nefotbalové problémy, tak o titul můžeme zase bojovat.
Kdo byl nejvýraznější individualitou týmu?
Gólově nás táhla Aneta Polášková, která byla s osmnácti brankami nejlepší střelkyní celé soutěže, a pak samozřejmě jsou to reprezentantky U17 i U19. Jelínková, Čížová, Ohlídalová, … Třeba v zápase se Spartou nám pomohla i Andrea Holá, která už je přeřazena do žen.
Jak se vám s holkami v průběhu sezóny pracovalo?
Bylo na nich vidět, že titul je jejich snem a že si jdou za ním. Odmakaly každý trénink a bylo na nich vidět, že trénovaly i mimo tým.
Juniorky získaly mistrovský titul pro Slovácko už před pěti lety. Dají se tyto týmy nějak porovnat?
Je to těžké porovnávat. I tehdy byl silný ročník. Myslím ale, že například Sparta měla mnohem kvalitnější tým než letos. Takže konkurence byla silnější. To ale nesnižuje kvalitu našich holek, které byly i ve hře dominantní.
Slovácko v ženské složce jde úplně jinou cestou než obě pražská S, která kupují a lákají hotové hráčky na podmínky a hodně sahají do ciziny. Je i ten letošní titul potvrzením toho, že Slovácko je v českém fotbale výjimečné právě tím, že jak muži, tak ženy dávají velký důraz na práci s mládeží?
Nebudu hodnotit trénování ve Spartě ani Slavii. Co tvrdit budu, je, že náš tréninkový proces i celá organizace za nimi nepokulhává. My jsme skutečně unikátní tím, že si hráčky vychováváme po celou dobu a propustnost juniorek do A-týmu je v porovnání s oběma S obrovská. Vezmu příběh naší Elišky Janíkové, která prošla od naší U9 až po kapitánskou pásku v áčku a do reprezentace. To je pro náš klub hodně vypovídající. Co beru jako velké minus, které se projeví časem, jsou zastavené střídavé starty v žákovských kategoriích, kde holky hrály na vesnicích a za nás odehrály jen utkání a jeden trénink. Vybudovaly si tak vztah ke klubu. K tomu byl samozřejmě mnohem snazší a přirozenější jejich přechod do juniorek, který koresponduje s přechodem na střední školu, a právě v tomto máme skutečně ideální podmínky. Holky mají školu, internát, travnaté hřiště, umělku, vše v okruhu maximálně dvě stě metrů. V Praze stráví holky hodiny cestováním ze škol na trénink, ubytování apod.
Kolik děvčat ze stávajícího ročníku má šanci hrát v příštím roce v ligovém týmu žen?
Do přípravy půjdou určitě všechny hráčky ročníku 2002. Skok mezi ženy je obrovský a navíc, některé holky byly na podzim zraněné. Věřím, že minimálně čtyři hráčky se mezi ženy prosadí. Plus k tomu musím přiřadit nadějné holky ročníku 2003, které to mezi ženami zkusí také.
Byl jste na trénování sám, anebo byl realizační tým širší?
Sám jsem nebyl, ale my jsme i v trenérském týmu taková velká rodina, která si pomáhá navzájem, takže jmenovat jednoho by nebylo fér.