Koutského medaile zuby nerozzáří

Koutského medaile zuby nerozzáří
Foto: sal
Staré Město Sport 01 / 02 / 2010

Volejbalový nestor Jiří Omelka ze Starého Města se dočkal významného ocenění

Volejbalová ikona Jiří Omelka ze Starého Města vstoupil mezi nesmrtelné! Stal se totiž čerstvým držitelem medaile Otakara Koutského za významný a výjimečný přínos volejbalu. „Udělení medaile mě překvapilo, ani jsem netušil, že podobné ocenění existuje,“ reagoval pětašedesátiletý sportovec tělem a duší, který svou kariéru pevnými okovy spoutal s VSK Staré Město.
K volejbalu jej ve čtrnácti letech přivedl táta a na postu univerzála se brzy vypracoval. Už o dva roky později poprvé oblékl dres se lvíčkem na prsou. Byl dorosteneckým i juniorským reprezentantem Československa a v době studií oblékal dres ligového Zlína a Brna. Když se vrátil domů s vysokoškolským diplomem, zakotvil ve Starém Městě, kde ukončil aktivní kariéru ve 40 letech! Dalších osmnáct sezon na Širůchu ještě trénoval. Mančaft vytáhl až do I. ligy, kde hraje dodnes. A opět s Omelkou, mistrovská utkání Kmenta a spol. totiž komentuje. Bez volejbalu by prostě dýchat nedokázal...
Na medaili Otakara Koutského, reprezentanta ČSR, dlouholetého předsedu volejbalového svazu a držitele zlatého olympijského řádu, nedosáhne každý. Je pro vyvolené. Kam ji na pomyslný žebříček úspěchů řadíte?
Ocenění si nesmírně cením. Výsledek zápasu totiž hráč ovlivní výkonem, udělení medaile je však výsledkem zhodnocení celoživotního úsilí, což je dílo kompetentních lidí, to ovlivnit nelze. O to má větší váhu. A navíc jsem medaili dostal v den pětašedesátých narozenin. Trochu jsem podlehl nostalgii, že už jako hráč k žádnému ligovému utkání nenastoupím.
Kde medaile skončí? Už jste jí vybral důstojné místo? V šuplíku asi nezapadne...
S medailí si zatím hrají vnoučata a za bonbonek mi ji půjčují. Je totiž velmi pěkně esteticky provedená a vypadá jako ze zlata. Jeden vnouček se mě proto ptal, jestli je zlatá. Když jsem přikývl, přišel šok. „Dědečku, budeš ji mít na žuby,“ odvětil...
Takže si medaile moc neužijete...
Zatím ne, ale až se vnoučata nabaží, což bude velmi brzy, uložím ji do složky - vzpomínky na volejbal.
Když jste nakousl vzpomínky - máte za sebou bohatou hráčskou i trenérskou volejbalovou kariéru, pod vysokou sítí jste strávil 44 let. Jaké hráčské období vám nejvíce utkvělo v paměti?
Každé mělo svoje kouzlo, ale nejraději vzpomínám na zápasy, v nichž jsme prohrávali už 0:2 na sety, ale ještě dokázali kormidlo otočit. Třeba souboj s Olomoucí, kdy jsme při starém počítání bodů na ztráty a do patnácti prohrávali 1:2 a 2:13! Ale bojovností jsme téměř ztracený zápas vyhráli 3:2. A ještě jedna vzpomínka. Ve druholigovém střetnutí s Prostějovem se mi podařilo takzvaným estonským servisem pět es za sebou, což znamenalo zvrat z 10:13 na 15:13 a vítězství v celém utkání.
A trenérské úspěchy?
Nejvíc si cením „slavných“ postupů Starého Města z divize do druhé a pak do první ligy. Stojí za nimi totiž takřka výhradně vlastní odchovanci, byla to zlatá éra bezvadné party: Mirek Hrabal, Pavel a Petr Stuchlíkovi, Luboš Potáč, Jirka Stelzer, Tonda Maděra, Libor Vaďura, Michal Vrobel, Tonda Křižka, Pavel Chajda, Radek Korvas a Mirek Pavlík. Prima partu podporoval nezapomenutelný Franta Šopík, vedoucím družstva byl Franta Janík a funkcionářskou práci zastával Petr Straka.
Jak vnímáte aktuální výsledky staroměstského volejbalu, který pozvolna ustupuje z vydobytých pozic?
Jelikož každé domácí utkání komentuji, jsem ve styku s hráči a mám celkem přehled o dění v družstvu. Je sice skutečností, že po základní části soutěže skončíme na sedmém místě, což je po mnoha letech nejhorší umístění, nicméně to ještě nic neznamená. O finálovou čtyřku se určitě ještě popereme, čtvrtfinálovým soupeřem nám budou České Budějovice. Je ale pravdou, že jsme se na Širůchu nevyvarovali herních výpadků, hlavně pak na příjmu podání. Družstvo částečně i zestárlo,  z nadějným mladíků (Jirka Kment, Libor Kamler, David Erman) jsou už třicátníci, musí se více věnovat rodinám, zaměstnání a je méně času na trénink. Družstvo pronásleduje zranění klíčových hráčů (Martin Špalek, Jindra Pospíšil) a na hřišti je pouze jeden zkušený extraligový hráč (Ruda Herich). Taktéž schází hráči s tzv. kouzelnou rukou (Bedřich Dosoudil, Pavel Chmela). Schází i dvoumetroví hráči na postu smečařů typu Jirky Adamce a Antonína Kostíka. Ale žádné zoufání, místo v základní šestce si zase vydobyl odchovanec Lukáš Maděra.
Ještě působíte jako trenér ve volejbalové akademii při Střední škole průmyslové a hotelové v Uh. Hradišti? Jak si práci s mladými užíváte? Jaký je jejich postoj k volejbalu?
Je to super, studenti středních škol mají zájem se zdokonalovat a navíc nejsem ve stresu z požadovaných soutěžních výsledků. Je jen škoda, že hlavně mladým hochům chybí touha po pohybu, děvčata mají daleko více o volejbal a vůbec o sportování zájem. Dříve na průmyslovce každá třída sestavila družstvo na fotbal, volejbal, košíkovou, či házenou. Dnešní doba nabízí pro mladé lidi nepřeberné možnosti vyžití, ale ztrácí se heslo „ve zdravém těle zdravý duch“.

autor: PETR ČECH

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace