Třikrát už sprinter Zdeněk Stromšík ze Slovácké Slavie Uherské Hradiště ovládl prestižní anketu o nejlepšího sportovce města, čímž se nesmazatelně zapíše do její historie. I když si vítězství váží, úsměvy dvakrát nerozdával. Jen těžko se totiž vyrovná s absencí na o víkendu skončeném halovém mistrovství Evropy v Bělehradě…
„Každého ocenění si vážím, ale nebudu se tvářit, že jsem překvapený… Kdo se ve sportu trošku orientuje a podíval se na výsledky nominovaných, dokázal odhadnout, jak to asi dopadne,“ reagoval dvaadvacetiletý Stromšík, který vyhrál zaslouženě. Je mistrem republiky do 22 let v běhu na 100 metrů a ve sbírce má i dvě medaile z republikového šampionátu dospělých, na šedesátce doběhl druhý a na stovce třetí.
I s cenou v ruce však působil zachmuřeně. Původně totiž plánoval, že v čase vyhlášení poběží o finále halového mistrovství Evropy… „Jenže zůstalo jen u přání. A přitom jsem entry standard Evropské atletické federace, který byl 6,74 sekundy, splnil několikrát. Ale šéftrenér atletů Tomáš Dvořák jej kdoví z jakého důvodu srazil až na 6,69. Asi podle něj nejsme dost dobří, abychom reprezentovali,“ posteskl si Stromšík, který na ostravském mítinku Czech Inddor Gala zaběhl čas 6,70 sekundy. Za limitem tak zaostal jednu setinu, asi 10 centimetrů… „Je to smutné, frustrující. Představte si, že se fotbalisté kvalifikují na mistrovství světa, ale svaz řekne, že nikam nepoletí, protože se kvalifikovali až z baráže, nikoliv přímo ze skupiny,“ kroutí hlavou nad přístupem šéftrenéra atletů Stromšík, který ale ještě chuť závodit neztratil. Letos plánuje zaútočit na český rekord a probojovat se na Světovou univerziádu do čínské Tajpeje. „Limit na stovku je 10,38 sekundy, který už jsem několikrát zaběhl, tak snad to vyjde,“ přeje si.
Rok 2017 považuje ve své kariéře za zlomový. „Je mi dvaadvacet, ještě mám nějakou perspektivu, ale na stejné úrovni nebudu běhat do třiceti. Jestli se přístup svazu nezmění, možná se poohlédnu po jiném sportu. Aktuálně se třeba rozmáhají boby… A zatím to vypadá, že jako člen posádky bobu bych měl na olympiádu blíž,“ říká s notnou dávkou ironie Zdeněk Stromšík.